Jak vycvičit draka 2

Všechno, co bylo na jedničce tak boži a progresivní, tak dvojka ostentativně zašlapává do země. Tohle bude delší výčet, tak se na to připravte. Dvojka zcela selhává v dramaturgické rovině a my jsme tak nuceni sledovat, jak si štáb z jedničky vydělává na nájem. Ano, dvojky mají tu potíž, že se vracíme už k známým hrdinům a do světa, ve kterém na konci prvního dílu nutně musela nastat harmonie a happy end. Jednička tak neustále tlačila příběh dopředu, soustředili jsme se na přítomnost Škyťáka a víc toho ani nebylo zapotřebí. Dvojka tak namísto toho, aby též hnala děj dopředu, prohlubovala postavy tím, co konají, tak se naopak neustále přesouváme do minulosti, otravných vysvětlovaček a navíc i do jiných světů. Drtivá většina filmu se tak odehrává mimo vikingskou vesnici a film tak musí neustále představovat nové postavy, včetně rozpustilých zástupů pestrobarevných draků, kteří však nemají jiný smysl, než zaplnit vatu a prázdnotu celého vyprávěni. Navíc tím, že přivádí na scénu matku Škyťáka (to snad ani nemůže být spoiler, ne?), tak se zásadním způsobem mění kontext celého díla. _________ Zatímco jednička fungovala na komplikovaném vztahu otec a syn, tak přichodem matky se hlavním cílem a leitmotivem filmu stává znovustanovení rodiny v tradičním slova smyslu - otec válečník, matka opatřovatelka a synek génius. Tak naopak jednička zcela jasně a srozumitelně vyprávěla příběh neúplné rodiny, jejich komplikovaných vztahů a nutnosti, tak nějak spolu vyjít. A asi se shodneme, že úmrtí v rodině je sice tragedie, ale samotná komunikace a každodenní fungovaní v rodině samotné, která je navíc neúplná, je mnohem závažnější a podstatnější problém. Jednička nás tak učila o dospívání, komunikaci, empatii, přijetí rozdílného, udržitelnosti atd. Dvojka nic takového nerozvíjí a naopak se až sentimentálně pase na smrti, katastrofickém scénáři a osudovosti postav. Jak si však pokecat se svým otcem, tak to už se nedozvíme. Aspoň můžeme snít o tom, že jednou taky objevíme svou matku kdesi v psím útulku. __________ Obdobně se to má i s politickou rovinou snímku. Jednička byla boží i mimo jiné proto, že se dala čist i jako metafora k zahraniční politice Spojených států (a třeba i Ruska, chcete-li). Stejně tak jako u Vikingů, tak i dnes jsme svědky neustálé potřeby ukázat na někoho prstem, vytvořit si společného nepřítele a semknout šiky v boji za lepší budoucnost, tu naši samozrejmě. Místo toho, abychom se snažili draky poznat, naučit se od nich to nejlepší a pochopit jejich motivace, tak jim naopak malujeme bomby místo turbanu, zakazujeme zahalováni a jediný náš kontakt se omezil na pozdravy z neviditelných dronů To všechno jednička pozorně vnímá a skrze hlavní hrdiny se učíme vlastní toleranci a touhy po poznání. Dvojka už staví na tom, že lidi i draci jsou kámoši. A tak aby se přece jen něco dělo, tak přichází na scénu další nepřítel - nebezpeční žoldnéři. Takže dvojka, stejně jako současná média ukazují okolní svět, jež nesdílí naše hodnoty, jako hrozbu, klade důraz na dualistické rozdělení světa - na my a oni. Současně neustále akcentuje pocit ohrožení a potřebu se bránit, a to všemi možnými prostředky. Přesně tak! Vybombardujme ISIS a Íran, než stihne přijít k matce všech draků - atomové zbrani. Tentokrát se tedy neženeme za poznáním a spoluprácí, ale naši snahou je pouze obrana našich hodnot, aniž bychom je jakkoliv zpochybnili. Co to jako je? Konformější to být snad ani nemohlo. Velká škoda, že dvojka se nerozhodla kráčet ve šlépějích jedničky, a naopak se komfortně usadila v zatuchlých vodách hollywoodského dramatu. Marná sláva, tady to ani ti stejní tvůrci či vymazlená animace nezachrání. (11.11.2014) (méně) (více)

POZOR, následující komentář obsahuje SPOILERY, rozinky a stopové množství oříšků. Ihned úvodem musím neodkladně apelovat na nesmyslný systém ratingových hodnocení, kterým jsou filmy neuváženě opatřeny. Příslušná filmová asociace, jejíž soudy posléze čeští distributoři téměř bez výjimky akceptují, se totiž může často v udělení ratingového hodnocení unáhlit. Zářným příkladem toho buď tento film, kterýžto dostal označení G, tedy přístupnost všem věkovým kategoriím, přičemž, dle mého skromného názoru, měl dostat NC-17, tedy nejtvrdší a nejpřísnější omezení, které by zamezilo tento film vidět osobám mladším sedmnácti let a to ani v případě doprovodu rodičů. Hned vám vysvětlím proč, bohužel se díky tomu snad poprvé nevyhnu spoilerům. Tato "pohádka", jak ji vtipně označují životem naprosto neprotřelí a pohádkově naivní jedinci, je totiž ukázkou té nejčiřejší brutality, takže ji doporučuji za žádných okolností nepouštět mladistvým, natož pak dětem. Ihned v úvodu se staneme svědky odsouzeníhodných praktik, drsného zacházení se zvířaty, dalece přesahujícího definici týrání. Protagonisté, tzv. vikingové, využívají nebohých draků a ovcí jakožto prostředků ke zvráceným a nelegálním závodům, na které si smějí přihlížející vsázet. Nakolik tyto praktiky narušují psychiku zvířat, si nedokáže domyslet nikdo z nás. Záhy je nám představen hlavní hrdina, mladý dvacetiletý viking, i se svým drakem, násilně ochočenou, nepředvídatelnou zrůdou. Některé scénky znázorňující jejich intenzivní symbiózu se pak vymykají zdravému rozumu. Velmi blízký vztah hlavního hrdiny s drakem tak chvílemi naznačuje vyústění v perverzní zooporno, kdy by anus již tak trpícího draka byl zprzněn penisem dětského protagonisty. Kopulace dětí s domácími mazlíčky je však naštěstí i na americkou produkci příliš, proto zůstane jen u náznaků, nicméně bujaré dětské fantazii nebude dělat problém si tyto nechutné několikahodinové scény domyslet. V první třetině filmu nám bude také představen stařec, zcela nesmyslně klasifikován jako úhlavní nepřítel, byť mu bestiální draci v minulosti doslova vytrhli ruku z těla a zničili vše, na čem mu kdy záleželo. Následně nás čeká jedna z nejtragičtějších částí filmu, a to když neochočený, divoký a veskrze agresivní drak chladnokrevně a brutálně zavraždí otce hlavního hrdiny. Perličkou pak budiž fakt, že ona vraždící bestie patří právě synovi oběti. To aby pak každé nevinné dítko, jež toto zhlédne, se samým zděšením očekávalo, kdy jeho Azor, přátelský neočkovaný pitbul, rozmetá vnitřnosti jeho fotříka po celém dvoře. Připravovat děti na život bez jednoho z rodičů už v tak útlém věku se mi jeví naprosto trestuhodně. To, že se dočkáme i emocionálně vypjatého pohřbu se zapálením mrtvého těla, raději ani nebudu komentovat. Poslední část filmu nás žene předvídatelně za pomstou. Tedy železně dětem ukotvuje premisu, že pokud mu někdo ublíží, je třeba hříšníka chladnokrevně ztrestat, ideálně s celým pokolením a půlkou světa, justičního systému a zákonů obecně zcela nedbaje. Ovšem i z tohoto se záhy vytrácí veškerá logika, neboť dotčená rodina se jde pomstít nebohému jednorukému starci, namísto toho, aby problémového draka utratili na nejbližší veterině. Zhrzenému synovi se samozřejmě podaří starce zavraždit, a to za pomoci celé armády doposud bezúhonných draků a vikingů, načež za svoje zrůdné činy dostane dokonce vyznamenání. Jako bychom s pýchou oslavovali Breivika. Já jakožto dospělý, třiadvacetiletý a rozumně uvažující jedinec, jsem samozřejmě schopen docenit a v jisté míře i pochopit záměry tvůrců, kteří do tohoto díla vtiskli otisky svých psychopatických duší, nicméně děti, které celý život vedeme bok po boku s morálním kodexem ke slušnému životu, by se této hrůze, syrově prezentující dnešní nekompromisní svět, měly raději vyhnout. Iksdé. (04.09.2014) (méně) (více)