Domek z karet

Peníze. Moc. Moc a peníze. A politika je prostředek k tomu jak JI a JE získat. Fincher jako vždy přesný, Spacey si svou roli zase jednou pořádně vychutná. Zatím to vidím hodně optimisticky. PRVNÍ SÉRIE: Naivně jsem si myslel, že to bude uzavřenější, ale to bych asi chtěl trochu moc. Fincher stanovil tón, Schumacher ladně posouvá, ale všichni režií zainteresovaní lidé odvádí výbornou práci. V tomhle krásném až ukázkovém náhledu na hru vysoké politiky. Spaceymu fandíte, Kate Mara se konečně projevuje v roli malé karieristické mrchy. To co mi tu oproti BOSSOVI schází je naléhavost a větší sympatizování s postavami, jako by tahle vysoká politika byla už moc dokonalá a tak nějak vyčištěná. To není vysloveně špatně, jen tím chci vysvětlit proč mám prostě ten druhý seriál (i když je určitě levnější a méně nabubřelý) radši. Taky to neznamená, že se s Frankem Underwoodem příští sezónu neuvidíme. Právě naopak, už se těším až mi zase poklepe na rameno a bude mě provádět tím prohnilým domem, kterému celý svět říká Bílý. DRUHÁ SÉRIE: Mnohem ucelenější hra než minulá, pomalu dávkovaná sezóna. Frank jde ale do finále a větší plátno je pro jeho mistrovské dílo třeba. Drobnosti podrývající jeho mistrovství trochu vadí, ale poslední díl uklidňuje. Amerika je ve správných rukách. Dobré věci se dějí, dobrým lidem. TŘETÍ SÉRIE: Politikaření zašlapává vztahová linie. Právě dynamika prvního páru a hlavně Claire v dokonalém podání Robin Wright táhne letošní kampaň vpřed. Zahraniční politika má díky rusákům grády a spolu se spisovatelskými sondami do manželství Underwoodových překonáváí všechna očekávání. Konec je brutálně otevřený (recenze zde: http://studuj.infoveda.cz/2015/03/recenze-house-of-cards-3-serie/). ČTVRTÁ SÉRIE si půjčuje z historických událostí a rozhodnutí spojených států opravdu to nejlepší. Frank a Claire to nemají snadné, ale ve chvílích kdy jsou po pás v tekutém písku vytáhnou z rukávu eso. Finále je brilantní, i když jsem si jistý, že spousta breptalů bude mluvit o přílišném odklonu od reality, ale stačí se podívat do ne tak dávné historie. Barack přestává být fanouškem... Donald se jím stává. (04.02.2013)

Bodání nožem do zad se vyplatí jen pokud znáte nepřítele. A Franka Underwooda nezná nikdo. Kromě vlastní ženy. Fincherův úvod je samozřejmě nejlepší, nejsevřenější a postupem času se dle očekávání některé linie až zbytečně natáhnou, což především ve druhé sérii solidně vrže a je nutné řezat ve prospěch krystalicky špinavé (hehe) politiky. Ale vrcholné momenty jsou vždy opravdu vrcholné, dramatické a odehrané i zrežírované s takovou chutí, že jeden dostane chuť jít si uzmout taky trochu z toho zkorumpovaného koláče. Takže nazdar u voleb, budu ten, co se tváří jako milius a v metru rozdává koblížek. Wait, to už tu vlastně bylo. 1. série - 90%, 2. série 80%, 3. série - waiting list (27.09.2014)

Francis J. Underwood je zřejmě nesložitější, nejcílevědomější, nejzajímavější a nejšťavnatější seriálovou postavou několika posledních let. Nesází na laciné zvraty, pěkně pozvolna si chystá půdu, aby mohl mrazivě zaskočit. Manipulátor par excellence si nejprve brousí zuby na post ministra zahraničí, jakmile má však prezident jiný názor, rozpoutá tenhle vlivný kongresman promyšlenou cestu pomsty, která má ty nejvyšší cíle. Scenáristicky je to vypiplané, herecky je to bezkonkurenční a celkově je to samozřejmě politická pohádka, ale přesto... Ať je za kamerou David Fincher nebo třeba zrovna tak ostřílený Joel Schumacher, je to neselhávající podívaná. Tuhle nebezpečnou politickou hru dokonale ovládá dravý Kevin Spacey, který se po letech (pro mě nepochopitelného plahočení – buď si on nevybíral silné látky, nebo mu je jednoduše nikdo nenabízel) znovu ukazuje v silném světle. Místy mi připomíná jednoho doktora mé dcery: kouká do grafu, hraje si s propiskou, do počítače ťuká lékařskou zprávu a ještě u toho vypráví vtipy. Naopak Robin Wright mi jako jeho opora překvapivě tak úplně nesedla. Ale uvidím dál, jsem oproti jiným divákům teprve na počátku druhé série. Takové hutné dialogové scény tady dlouho nebyly, podle ohlasů je mi jasné, že pokračují i v dalších dílech, protože vedlejší linie zůstaly lákavě otevřené. Po čase: Pokud bych dal první výtečné sérii 90%, druhé 80% a třetí (za mě jednoznačný krok mimo) 60%, musím jít s hodnocením dolů!! Naštěstí čtvrtá série to zase vyhnala hodně nahoru (80%), zatím u poslední páté série už chtě nechtě vyčerpáváme témata a situace (70%). (28.07.2015)

Pilot: Chytré kecičky v nepřirozeném podání. Jestli něco nenávidím víc, než zpěv ve filmech, je to mluvení do kamery. Ani Spacey zde není tak charismatický, jako v jiných počinech. Dost možná je to politickou látkou, která není mým šálkem kávy, ale první díl prostě byla nuda k uzoufání. Snad se to trochu rozběhne, jinak House of Cards způsobí, že se opravdu filmům s červenou barvou začnu vyhýbat. :))) (18.02.2015)

1. díl 80% 2. díl 80% Zatím nic přelomového nebo šokujícího, "jenom" velmi dobré politické drama. Otázka je, jestli to na Finchera není málo. 3. díl 80% 4. díl 80% S odchodem Finchera z režiserské židle (a nástupem Jamese Foleyho) se zároveň začínáme víc věnovat postavám na úkor děje. Úroveň a poutavost ale stále stejně vysoká. 5. díl 80% A ani Joel Schumacher HOC asi nepotopí. Oceňuju čím dál víc absenci karikatur a lacině šokujících zvratů. I tak to má solidní tah. (02.02.2013)