Domek z karet

Před 30 lety si vzal vidlák z Gaffney Dallasanku z bohaté rodiny. Aniž bychom si toho všimli, zemská osa se toho dne pohnula. Máme tady ženu, která svůj svatební slib popisuje jako sebevražedné balancování na hraně mostu. A muže, který nosí snubní prsten jako znak hanby, protože jeho dívka si zasloužila víc. Ale co víc může chtít? Bez dědiců společně vládnou království. Jejich odkaz je jejich jediným dítětem. (11.05.2015)

Spacey tady exceluje a jako senátor Underwood má všechny na háku, jenže jednak mu chybí silný protivník, protivníci a hlavně, seriál celkově trpí absencí zajímavých postav, vše je docela dost předvídatelné a co hůře Frank Underwood mě sice vtáhnul do své mocenské hry a jeho charakter je fakt super (ať hlášky, úvahy, nebo jednání), jenže, tak nějak pár dílů před koncem první sezóny to pro mě ztratilo napětí, bylo mi úplně jedno, co se dále stane! A to jsme teprve v první sérii, absence nosné linie a většího formování příběhu se prostě časem projeví, bez ohledu na charisma hlavního představitele a bandy jeho dočasných protivníků, pomocníků. Je mi líto, ale promrhaný potenciál, další šanci to už nedostane... Mírný update, druhá série byla celkově určitě zajímavější, trochu prolomila ledy ve vývoji postav, ovšem v žádném případě, to nemá na třetí sérii, která je skutečně povedená a zvyšuje skokově sázky. Konečně sálalo z obrazovky nefalšované napětí, žádná linie příběhu nebyla zbytečná naopak velmi zajímavá a docela jsem zvědav, zda Frank Underwood bude pokračovat... (04.08.2013)

Moc zajímavé, jak je jednoduché šedým eminencím či jiným politickým sviním, tahajícím z ústraní za nitky, fandit, když se to člověka nedotýká "osobně". Těžko bych Kevina Spaceyho shledával tak fanděníhodným, kdyby ztvárňoval Marka Dalíka či jinou figurku naší politické scény... Jediné, co se z mé strany dá vytknout, je až nechutná jablečnost House of Cards. Jinak panuje naprostá spokojenost a nedočkavost, co se druhé série týče. Dvanácté místo v žebříčku seriálů zcela zasloužené... Samozřejmě, Spacey se nedá nevyzdvihnout a k němu připojuji i skvělou Robin Wright a Michaela Kellyho. Skvělá hudba a nesmírná finálová gradace, kdy se sledování už tak od desátého dílu nedá přerušit. Rozhodně ne na moc dlouho... 2. série se ještě snese, i když to nekonečné přetahování Tuska s Underwoodem mne spíše unavovalo, než bavilo. Už tady začíná větší podíl zahraniční politiky, který mne ve třetí sérii už vyloženě nebavil. Ve třetí sérii už se zároveň začala projevovat nemohoucnost scénáristů, která, jak tipuji, naplno vypukne v sérii čtvrté. Do té nám chybí sice ještě skoro rok, ale jsem rozhodnut seriál opustit a nechat ho žít svým vlastním životem... 80% (1. série - 100%, 2. série - 80%, 3. série - 70%) (27.04.2015)

Proč jen za čtyři? Neboť se (pro někoho možná paradoxně) seriál kolem skutečných sudů hnusu, souvisejících se získáváním moci, pouze jemně obtáčí, občas si v nich namočí sáček, někdy si zašmrdolí prdelkou o hranu barelu, ovšem málokdy vyděsí dostatečně. Za vyzdvižení stojí ztvárnění úhlavní dvojice elitářů, jejich selfspokojenost, podtržená aseptickým prostředím jalové domácnosti, je výborným počinem. Téměř i lituji, že není dopřáno většího prostoru myšlenkovým pochodům Robin, protože dokáže při pohledu na ,,řadové" ovčany nasadit skutečně úžasný výraz emočně plochého chlapce, sledujícího mrskání jím odkřídlené mušky. V této drobnosti překonává i pana Spejskyho, kterého mi prozatím nestačila znechutit ani snaživá Papstová. (25.01.2014)

Politika nuda je a House of Cards na tom nic nemění. Spaceyho hvězdná aura, Fincherova záštita celého projektu a stylová úvodní znělka bohužel nestačí. Celé je to tak chladné, že emocionální dopad na diváka je prakticky nulový a třeba Frankovy promluvy do kamery mi těžce nesedly. Kultovní status přišel až moc brzy, ale vlajkovou lodí z počátků Netflixu bude navždy. Líbí se mi, jak po letech oslavných chorálů nad genialitou jednotlivých sérií většina taktně mlčí o naprosto tragickém finále. S1 - S5: 60% S6: 30% (30.01.2020)