Režie:
Paul Thomas AndersonScénář:
Paul Thomas AndersonKamera:
Mihai Malaimare Jr.Hudba:
Jonny GreenwoodHrají:
Joaquin Phoenix, Philip Seymour Hoffman, Amy Adams, Laura Dern, Ambyr Childers, Rami Malek, Jesse Plemons, Kevin J. O'Connor, Christopher Evan Welch (více)Obsahy(2)
USA, začátek 50. let. Vojáci po návratu z fronty bojují se svými poválečnými traumaty a snaží se začlenit do běžného života. Jedním z nich je i Freddie Quell (Joaquin Phoenix), který se marně pokouší notnými dávkami vlastnoručně namíchaného alkoholu ovládnout svoje běsy. S každým nervovým výbuchem se propadá stále níž a postupně se stává bezprizorním psancem. Shodou náhod se setkává s charismatickým Lancasterem Doddem (Philip Seymour Hoffman), který je právě se svou oddanou ženou (Amy Adams) a skupinou svých věrných příznivců na cestě do New Yorku, kde hodlá světu představit své nové učení. Lancaster Dodd, svým okolím nazývaný „Mistr“, je Freddieho živelností fascinován a ujímá se jeho „léčby“ podle vlastní teorie, která se má již brzy stát impozantní vírou. Mezi oběma muži vzniká velmi silné a neobyčejné pouto. (oficiální text distributora)
(více)Videa (12)
Recenze (488)
K tomuto "mistrovskému" veledílu asi poprvé v životě napíšu obsah. Napadla mě totiž formulace natolik všeobsažná a genitálně lapidární, co bezezbytku dokonale charakterizuje nekonečnou hloubku téhle rektální sondy do úplavicí zasaženého tlustého střeva. "Dvouapůlhodinový, scientologický auditing pošahaného vypatlance, co chlastá ředidlo.". Nic víc a nic míň. No, co vám budu povídat, typická Osralovka a těžký, těžký oříšek, jenž dokáží opět rozlousknout jen místní "nejerudovanější" tlučhubové a duševně zdravému divákovi hrozí akorát tak anafylaktický šok. A dál to znáte, zaplať Satan za multitasking! Dá se to ve zdraví přežít pouze v případě, že si to mrsknete na ploše do okna, ve druhém si pustíte nějaký zábavný film a pokud se obáváte, že by to i tak mohlo mít negativní vliv na váš zdravý vývin, lze u toho ještě velice úspěšně na pozadí vypičovávat mentály ve zdejších diskuzích. Ano, tolik zábavy si s tím můžete užít, a bohatě stačí jen co deset minut mrknout do rohu, jestli ten Hubbard stále ultranudně vymítá. Na druhé straně je ale třeba zmínit nepopiratelný fuckt, že poté, co Fénix zjistil, že kariéra esoterického rapera až tak nesype, znovu povstal z popela, oholil Krakonoše a vrátil se ke kopytu, je přesně tam, kde má být a v roli je tak dokonalý, až jsem mu naprosto věřil, že před klapkou do sebe vždycky nějakého toho panáka Esšesttisícjedničky opravdu kopnul. Ta jedna je za něj. ()
To najvhodnejšie slovné spojenie, ktoré ma napadlo pri sledovaní tohto filmu bolo - premárnená príležitosť. A kde je premárnená príležitosť, tak tichým krokom ako duch sa zakráda aj sebaľútosť. Presne taká mi pripadala hlavná postava. Inak nechápem, prečo toľko ľudí tvrdí, že River Phoenix bol lepší herec ako jeho brat Joaquin. Myslím, že ten sa mu minimálne vyrovná a možno aj v niečom prekoná. Tento snímok stiera akékoľvek pochybnosti o jeho hereckom majstrovstve. Krásny príklad toho, kde herec dokáže prispieť k utváraniu atmosféry. Tá bola po celý čas priam až hypnotická a s nádychom ťažko uchopiteľného magického kúzla. V niečom takomto je PTA majster. Nádherná zaležitosť, ktorá ak to dovolíte, tak vás celých pohltí. Silný nadpriemer. 85/100 ()
║Rozpočet $37,5milióna║Tržby USA $16,377,274║Tržby Celosvetovo $28,258,060▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $903,056 //počet predaných kusov 24,599║ Tržby za predaj DVD v USA $1,363,997 //počet predaných kusov 35,321║ herecky v skutky silná záležitosť ale príbehovo to nezasiahne tak ako by malo, štýl podania Paul Thomas Anderson si asi málokto zamiluje, ťažký film /40%/ ()
PTA je späť a multiplexové zariadenia sa zas raz boja o svoje tržby a právom, nejde totiž ani zďaleka o uspokojivú filmárčinu, ale skôr o ťažko prístupné remeslo kedy sa už nadobro rezignuje na klasický naratív a štruktúra deja sa nesie v kauzálnom stream-of-consciousness štýle. I keď sa zrovna nejedná o náročné gusvansantovské rošády ala "Paranoid Park" a podstata príbehu je rozlišiteľná, tak spôsob storytellingu je nepohodlne nekoherentný a takisto excelentne korešponduje s nejednoznačným vzťahom dvoch výrazných individuii v ktorom labilná, ale za to úprimná povaha Freddieho Quella hľadá útočisko v rukách "priateľského", no bláznovstvá šíriaceho Lancastera "veliteľa" Dodda. Ich kľúčové slovné výmeny sú úderné o sile Thorovho kladiva, vzájomné sympatie/nedorozumenia nepostrádajú emotívnosť, ale ani nevyspytateľnosť a celý pomer je jedna komorná (do hĺbky idúca) psychologická štúdia. Subjektivizácia z pohľadu postáv je teda zrejmá i veľmi účinná, navyše trio Phoenix/Hoffman/Adams predvádza absolutistické výkony hodné náležitého ocenenia a score od Johnyho Greenwooda kde sa to opäť hemží zimomriavkovými orchestrálnymi variáciami (nediegetická otváračka "Able-bodied seaman" ma hneď nechala spomenúť na onoho principiálneho ropného magnáta a prikovala ma k sedačke) či láskavo pokojná kamera Mihai Malaimareho Jr. (fakčilo sa cez 65-70mm šošovky jak za "Bena Hura" čo by snaha o navodenie breath-catching effect - podarilo sa) uvedená do pohybu len vtedy, kedy to naozaj treba (vzdanie holdu snímku "Melvin and Howard" skrz púštnu jazdu je famózne) a bravúrne reprodukujúca drinu s nasvieťovaním, ktoré ku prospechu veci našlo uplatnenie v druhom pláne - no skrátka elektrizujúce. "Master" obhájil posledné Andersonove umelecké tendencie, je vecným pokračovateľom aristokratického eposu "There will be blood" čo by ničiaceho zobrazenia cynického individualizmu a ekonomického šovinizmu (nielen) kapitalistického východu. Nadväzuje naň však cez mierne inú krajinu, krajinu vnútornej dezorientácie, profesórsky skrytej manipulatívnosti a nezodpovedaných otázok. Pachuť po trpkej lekcii ale pretrváva, namiesto jedného hereckého koncertu sa udejú rovno dva a nemálo úsekov svojím minimalistickým tvorením presahov spakruky zabíja. Najcennejší masterpiece sa nekoná (ten už uzrel svetlo sveta v roku 2007), ale PTA aj napriek tomu naznačil, že korunovaný titulom MASTER by mal byť znovu aj v roku 2012 a preto budte u toho, možno sa to stane...aj Vaším privilégiom. ()
Promyšleně „nenávodný“ film, jenž mne po skončení zanechal v přesně opačném rozpoložení než Nespoutaný Django – vyšťavenost, bezradnost, nicota. Netuším a snad raději ani nechci vědět, do jaké míry Joaquin Phoenix coby magor bez příčiny za svůj výkon vděčí režijnímu vedení a do jaké vlastní psychopatii, ale faktem je, že už jsem dlouho nikoho neviděl hrát s takhle sebedestruktivním nasazením. Možná i kvůli tomu, kolik současných režisérů nechává hrát herce výhradně tváří, méně již zbytkem těla. I kdybych si z Mistra nic jiného neodnesl, jen za herecké výkony Phoenixe a Hoffmana (který má své herectví očividně více pod kontrolou než jeho kolega) by mu patřil můj pětihvězdičkový obdiv. ___ Andersonův divácky zatím nejméně vstřícný počin ale podněcuje na mnoha dalších úrovních, ať už jde o styl (dlouhé, stále více nevybalancované záběry, které nechávají na nás, jak do nich „vstoupíme“) nebo významy (věčné hledání vůdce, obsesivní potřeba cíle). Dlouhé záběry s velkou hloubkou ostrosti v rozporu s jejich obvyklou funkcí nepřispívají k lepší čitelnosti, ale naopak k pocitu uvěznění v onom navenek reálném a přitom lynchovsky bizarním univerzu. Podobně ironicky je "epického" 70mm formátu opakovaně používáno k velkým detailům tváří, které se rozléhají přes celé plátno, jako kdyby byly krajinou, po které se Anderson chce pohybovat. ___ Přijde mi, že o krizi maskulinity, o mužích s prázdnými životy a žádnými jasnými cíly, naposledy srovnatelně sugestivně pojednávaly filmy hollywoodské renesance (Malé životní etudy, Dlouhé loučení, Prsty). Anderson ale problematiku posouvá ještě dál, když ústředním tématem filmu činí hledání kořenů této frustrace a nejpodivnějších způsobů jejího překonání. Nemotivovaného (ne)hrdinu vsazuje do kontextu poválečné americké společnosti, která se toužila vrátit ke statu quo, jenž se ale mezitím kamsi vytratil. Neuspokojivé vyprávění s mnoha záměrnými dírami a hluchými místy je tomuto zoufalému pátrání po záchytném bodu plně podřízené. Stejně jako Freddie v téměř parodické scéně na poušti (kdy je směřování za neexistujícím cílem proměněnou v zábavnou aktivitu), také film směřuje k horko těžko viditelnému bodu kdesi v dáli. A stejně jako Freddie slepě (místy doslova) následuje Dodda v domnění, že on je tím skutečným mistrem, tím, kdo by mohl zosobňovat jeho ideální já (viz scéna večírku, snad odkazující k nudie-cutie filmům z 50. let), můžeme se i my domnívat, že víme, kam film směřuje. Není však mistra, který by naše domněnky potvrdil, nebo vyvrátil. Vedení Anderson přenechává divákovi, čím jednak varuje před náchylnosti kteréhokoli člověka v kterékoli krizové době k hledání již ozkoušených východisek, a jednak přispívá k výrazné variabilitě výsledných diváckých zážitků. O tom svém mohu jistotou napsat jen tolik, že nebyl příjemný a že si jej chci zopakovat. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, FlyBoy, zencitizen ()
Galerie (58)
Zajímavosti (16)
- V etapě výroby filmu v roce 2010 byla do role Peggy zvažována Reese Witherspoon, nakonec roli dostala Amy Adams. (LittleMonste)
- Postava Lancastera Dodda (Philip Seymour Hoffman) byla inspirována spisovatelem a zakladatelem scientologie L. Ronem Hubbardem. Scientologie je náboženský systém popisovaný jako "věda o lidském duchu" s cílem dosáhnout "duchovního zdraví". V našich končinách k tomu má zřejmě nejblíže "hnutí za uzdravování kořenů". (maaan)
- Paul Thomas Anderson prohlásil, že zásadní vliv na jeho inspiraci při natáčení na něj měl film Let There Be Light (1946). (Dr Lizal)
Reklama