Víkend

(2x) My dva a čas. Film, který poodhaluje a citlivě interpretuje nejintimnější sféry života gayů na pozadí syrově banálního příběhu náhodného setkání dvou mužů. Vtip. Melancholie. Magické fluidum prvních dní. Zranitelnost vlastního já. Nevyrovnanost se sebou samým. Vášeň. Strach z rozloučení, které musí přijít. Rozhovor, pojatý jako detailní analýza pocitů hlavních hrdinů, funguje svým způsobem jako dokumentární vhled do současného queer světa a hloubkou svého významu výrazně překračuje hranice běžného vnímání reality. Pokládá si zásadní existenciální otázky, k nimž nabízí několik variant řešení, ale přitom nesklouzává k znechucujícímu opovržení okolním prostředím. Pohrává si s protiklady a vlastně divákovi podvědomě vzkazuje, že homosexualita je zcela normální součást lidského života. Se všemi bolestmi i radostmi, které láska přináší. #Mezipatra 2011 (12.11.2011)

Tohle je za plný počet bodů a to bez kompromisů. Jednoduchý film bez hudby a se skorodokumentární, nicméně nenápadně velmi chytrou, kamerou a scénářem, který tiše ohromí svou úderností, má sílu prvního májového polibku pod rozkvetlou třešní. A to hlavně kvůli hereckým výkonům. Jeden z mála filmů, kdy chci věřit, že ta láska byla opravdová. Bolestně upřímná výpověď, která je očišťující. Dechberoucí scéna, kdy jsou polibky už tak sladké, že nejdou unést a jediné, co zbývá, je, dívat se sobě navzájem do očí. ____ KOUSEK DĚJE Bože, kluci, ten víkend jste si měli prodloužit! Málokdy se vidí, takhle natočená láska. ______Vlastně je to příběh o jednom dotaženém a jednom neúspěšném comig outu. Protože nesmělému Russellovi se konečně podaří přijmout fakt, že je gay, zatímco extrovertní Glen, přestože je to zcela zjevné, si nepřipustí, že to, co tak zoufale chce, je vztah. Pořád se bojí, zatímco Russell už ne. (04.05.2014)

Občas by před sledováním filmu nezaškodilo přečíst si obsah, mrknout na trailer nebo projet galerii. Abych pak při sledování nebyl nepříjemně šokován jako se mi to stalo u Víkendu, kde jsem očekával relax u britské nezávislé romantiky v podání (žena – muž případně žena – žena :D ). Na dva pomatené ukňourané mlaskající teplokrevníky pronášející oplzlé (prý hluboké) dialogy: „Teď jsi porušil nepsané pravidlo, protože voníš mentolem a já smrdím po penisu a prdeli“ nebo přirovnání vůně chlebu pita ke spermatu, jsem nebyl připraven. A dalšímy podobně výživnými dialogy pro silné povahy se to v tomto artovém nezávislém dramatu, kde mimochodem každý heterák je homofob, jen hemží. Weekend je snímek určený i jak lze vyčíst ze zdejších komentářů snad opravdu jen pro stejně orientované jedince či pro přecitlivělé slečny/ženy. Souhlasit však musím s názorem, že film je nejspíš opravdu hodně realisticky a naturalisticky natočen, protože si nepamatuji, kdy jsem naposled tolikrát odvracel svůj zrak od obrazovky a použil rychloposuv. Mé hodnocení je pravděpodobně neobjektivní, ale víc jak dvě hvězdy dát nemůžu. Jsou případy znechucujícho (poutavě a k zamyšlení) a znechucujícího (nepříjemně) filmu a toto je ten druhý případ. Never more! // Jestliže herci hrající v tomto snímku nejsou i v reálu gayové o čemž především u Chrise Newa silně pochybuji, tak mají oba moje uznání. (11.10.2012)

Bez výraznější pointy, poněkud pomaleji plynoucí, ale s povedenými dialogy, zajímavým obsazením, příjemnou hudbou a ve finále tak akorát emocionální. Jediné, co bych vytknul je přílišná záliba hlavních hrdinů v drogách. Ne, že bych byl mravokárce, ale nemuseli by neustále hulit jako fabriky a šňupat jednu "lajnu" za druhou. (05.02.2013)

opravdově působící snímek o tom, že se i z náhodného setkání dvou na první pohled odlišných lidí může vyklubat něco většího.. samotný fakt, že v tomto případě jsou tito dva lidé gayové, zde není až tak podstatný, ačkoli to filmu rozhodně přidává na zajímavosti.. a právě díky tomu, že je zde homosexualita prezentována jako naprosto přirozená a běžná věc, mám po zhlédnutí pocit, že mám k "pochopení" čtyřprocentní menšiny zase o něco blíž.. slabší čtverka (16.07.2012)