Kříž cti

Minimalistický (v dobrém smyslu), nepříliš umě vyvážený mix napětí, zábavy a optimistického pofelu, jenž je poměrně příjemnou jednohubkou. V druhé půli jsem se chechtal pořádně, akorát tipuji, že to tak nebylo úplně zamyšleno. Rupert Grint byl ve své roli překvapivě přirozený, štval mě David Kross, který ve filmech těží ze své podstaty pro dokola obdobné postavy slabomyslných blbečků. (21.04.2013)

Určitě bych k tomu měl celou řadu pochvalných slov - netradiční, dojemné, místy vtipné, silné v jednotlivostech i jako celek a sloužící k zamyšlení. Ale na úplný vrchol bych to neviděl. Prostě se jedná o kvalitní a zajímavou podívanou, ale abych pravdu řekl, nijak extrémně mě to nedostalo. PS: I když se tam úplně nehodí, tak hláškující Rupert Grint byl v originálním znění výborný. :D 75% (25.01.2014)

Peter Naess nám dokazuje dávno dokázané, ale na druhú stranu treba hneď povedať, že opakovanie je matka múdrosti a niektoré životné pravdy by sa mali omielať donekonečna. K vysoko humánnemu posolstvu tu máme ako bonus ešte nádhernú prírodu a dojemný dovetok v podobe zopár titulkov po poslednej scéne. Ak by tvorcovia situáciu dlho po vojne nakrútili, pochybujem, že by sa našiel divák, ktorého by nedojala k slzám. Film by ale potom nemal tak jednotnú a zovretú atmosféru. Ak každý porovnáva s Kukuškou, tak tu máme ešte No man´s land, alebo ešte o stupienok lepší Land of mine z minulého roka. (21.10.2016)

Komorní drama z dob druhé světové války, které dává jasně najevo, co si o válce jako takové myslí. V hlavní roli: dřevěný lovecký srub, dva Angličané, tři Němci a nevlídné počasí zasněžených norských hor. Nejprve rivalita a strach z nepřítele, následně málo pravděpodobný náznak přátelství. Žádné „ti dobří“ a „ti špatní“, ale prostě jen setkání člověka s člověkem, který není vždy jen ve válečné pohotovosti. Konverzační kousek své kvality jistě má, herecké výkony jsou velmi solidní, dialogy nabízí mnoho úsměvných situací, ale emočně mě tenhle kousek prakticky minul a na vlaštovku ze Skandinávie je trochu moc „bez koulí“. (04.03.2013)

Hezký počasí, fakt ... Jedna z mých vyseknutých poklon směřuje ke všem vojákům posledních dvou světových válek, už za schopnost přežít ty šílené sibérie bez obligátního "nechte mě tady". Další obdiv už patří pětici mužů, která dokázala, že na prvním místě jsou lidé, pak teprve národnosti a nakonec nepřátelé. Bylo zajímavé sledovat vyzdvižené typické národní vlastnosti, zvyky a pohledy na svět, i jak si každý brání to své a přitom se nevědomky navzájem obohacují. Bohužel, snímek neměl tu šťávu, jakou bych od válečného dramatu čekala, což mě dovolovalo (zřejmě i díky inspiraci skutečnem) v klidu a bezpečí dospět až k happyendu, který byl nakonec překvapením, neboť jsem ho čekala ještě happyendovější... (14.02.2013)