Nenávist

Banda grázlíku z pařížského předměstí, kde je to samej černoch nebo arab. Z počátku si člověk říká, že jsou to prostě hovada, který nevyjdou ani mezi sebou a nic lepšího si nezaslouží. Ať se nimi jedná po dobrém či po zlém, nic lepšího než sprosté a agresivní reakce se nedočkáte. Přesto mě film přesvědčil, že to není jen v nich, je to problém celé společnosti, který se očividně minimálně už přes deset vyřešit nepodařilo ... (10.06.2007)

Kontroverzní drama z roku 1995, které nastavilo zrcadlo společenských neduhů moderní Francie, dorazilo v temné době historie země. Nadčasový film, který je dnes aktuální víc než kdy dřív. Shodou okolností jsem Paříž nedávno sám navštívil a upřímně mohu potvrdit, že jsem se tam necítil ani trochu bezpečně. Velmi věrohodná sociální studie soužití přistěhovalecké (dnes již) většiny s domorodou menšinou. Z ústředního tria žida, Araba a Afričana nespustíte díky umělecké kameře a vedení herců oči. Filmem také proplouvá spousta citací a odkazů od Rodney Kinga, Taxikáře, až po prokleté basníky, Rimbaud a Baudelaire. (27.12.2019)

Parížske demonštrácie a nepokoje dodnes patria k dennodennej realite a preto predmestia tohto veľkomesta stále bojujú s multi-kultúrnou konfrontáciou. Bezútešný príbeh troch postáv, ktorí na jednej strane vyzerajú ako nerozluční kamaráti, na druhej strane každého zožiera kultúrna, národnostná a životná otázka, ktorú sa snažia vyriešiť každý svojim spôsobom. Spája ich nenávisť k systému, k policajným zložkám a miestami aj voči druhému, napriek tomu, že v istých situáciách by za druhého položili život. Neľahký život plný neľahkých rozhodnutí, kde na životných križovatkách si musia sami položiť existenčnú otázku. Horlivostné výkony hlavných predstaviteľov dávajú tomuto snímku punc maximálnej realistickosti, čiernobiela kamera určuje surový a temný charakter, ale réžia by chcela ešte trošku otesať. Nehľadajte v tom nejakú hlbokú pointu, špičkové zvraty, nechajte sa viesť pochmúrnym príbehom, kde vidina svetla na konci tunela zhasne už keď do neho vojdete, a omračujúci záver vám vyrazí dych. 80%. (27.01.2019)

Přijde Žid, Arab a černoch do baru... a než se barman zeptá, co chtějí, pravděpodobně někoho urazí, něco ukradnou, něco rozbijou a někoho zmlátí. Syrové sociální drama raných devadesátek bez kudrlinek, ale těžko se mi najíždí na potenciální "ACAB linku", když sledujeme vlastně tři solidní vymaštěnce stojící v opozici údajně zkaženého systému, lhostejno, jak je měl determinovat a společensky "viktimizovat". A když kromě nich onu "lidskou tvář" vlastně získává i řada obyčejných policistů. Veškerá morální dilemata pak zjemňuje a nebo spíše komplikuje snaha o férovost vyobrazení a výrazná komediálnost snímku. Po herecké a formální stránce jinak výborný film. (17.10.2022)

„Tento film je věnován přátelům a rodinám, kteří zemřeli když byl natáčen.“ Tři mladiství delikventi, kteří pociťují nenávist vůči všemu, včetně slova láska, jehož pravý význam nikdy nepoznali, bezcílně bloumají Paříži a čekají co se stane. A my s nimi. Vteřiny je míjejí bez zájmu, z vteřin se stávají minuty, minuty se přelévají v hodiny. Vincent, Sayid a Hubert sem tam potkají nějakého poldu, kterého pošlou do hajzlu, nějakého skina, kterému pohrozí smrtí, kámoše, na kterého budou mířit nalezeným revolverem. Během jednoho dne potkají strakatou krávu i pidimužíka se zvláštní historkou o Bohu a sraní. Ač černobílá, využívá Nenávist přehršle moderních vizuálních postupů, famózně je zde například využito vertigo, oko labužníka potěší i mnohé záběry skrze díru nějaké mříže (Hitchcockův duch je všude). Objekty zájmu Nenávisti jsou „budoucnost národa“, parta ukřivděných zoufalců. Že nenávist plodí jenom další nenávist je stará známá pravda, ale jen málo filmů dokázalo tuto myšlenku podat tak komplexně a tak působivě. Po celý film se nic moc neděje, nic nenarušuje přirozený průběh věcí, teprve ve finále si uvědomíte, kolik se toho za celý film vlastně událo. Vzhledem k množství symbolů a maximální obrazové preciznosti bych se nebál mluvit o „Mechanickém pomeranči současnosti“, ač natočená před jedenácti lety, zvlášť zásluhou loňských (2005) pařížských výtržností, je Nenávist bolestně aktuální a obávám se, že bude rok od roku víc. Mathieu Kassovitz naplno předvedl, jaký talent v něm vězí, o to víc zamrzí, jak marnotratně jej rozmělňuje v neambiciózních projektech typu Gotiky. Společně se Zvráceným Gaspara Noého považuji Nenávist za nejpozoruhodnějšího zástupce francouzské kinematografie posledních let – jsou to filmy, které se nebojí být nekonvenční, jsou to filmy, které dokázaly opatrně vybalancovat formu a obsah do téměř stabilní polohy. Nebýt občasných odchylek od rovnovážného stavu, ani v jednom případě bych s pěti hvězdičkami příliš neotálel. Na závěr si dovolím interpretovat po svém jedno moudro z filmu: „Když nebudete srát s ostatníma, ujede vám vlak“. 85% Zajímavé komentáře: Faye, dANo (16.12.2006)