Nenávist

A teď zkuste mluvit o společnosti blahobytu, neexistujícím rasismu nebo o reformách, které dají kapitalismu lidskou tvář. Ta sedmistatečná metafora je dobrá, ale není pravdivá. Lépe se hodí metafora Slavoje Žižka z Wall Streetu "We all know the classic scene from cartoons. The cat reaches a precipice but it goes on walking, ignoring the fact that there is nothing beneath this ground. Only when it looks down and notices it, it falls down. This is what we are doing here. We are telling the guys there on Wall Street, “Hey, look down!”" Aimova kamera, Kassovitzova režie a (nejen) Casselovo hraní pak z vět dělají obraz a tento obraz je stává skutečností, kterou líčí. Silný emoce, pochopení, nasranost i humor. Svět nepatří nikomu, ale všem. (29.11.2011)

SVĚT JE NÁŠ! Nečekal jsem, že by mě projednou mohl tolik zaujmout film z prostředí komunity, jaká ve mě svým chováním už na první pohled vyvolává odpor a kde příběh k tomu občas ani nemá souvislý děj. Viděl jsem více filmů, které zobrazovaly určitou sociální spodinu, jaké se vyhýbám velkým obkloukem, činily tak věrohodně i s dalšími filmařskými kvalitami, často i nápodobně s jistou dávkou humoru a vzešel z nich proto kult, ale mě se většinou osobně dokonale protivily spolu s hlavními postavami a minuly mě. Netuším, proč mě najednou zrovna Nenávist dokázala nadchnout, nevím, jakým zázrakem jsem se ocitl na jedné vlně s marginalizovanými ničemi, kteří se městem celé dny flákají od ničeho k ničemu, trousí ze svých úst každou chvíli ty nejhanlivější výrazy a pestují si v sobě vůči sobě, jiným i celé společnosti agresi spojenou se stále víc vzrůstající nenávistí. Vzhledem k poselství filmu i zdejším ohlasům si zpětně úplně neumím vysvětlit ani to, že jsem se u nejedné scény z tohoto drsného dramatu dokázal zároveň nahlas smát (snad o to víc na mě zapůsobil závěr) a film vnímal zároveň jako tragikomedii s nádechem absurdna... krutě realistického absurdna. Jenom vím, že Mathieu Kassovitz točil v 90. letech zcela nekorektní undergroundové filmy s osobitým rukopisem, které mě dokážou naplno přikovat, pocitově rozdrtit a silně rezonovat ještě dlouho po zhlédnutí, a že po mém loňském filmovém šoku jménem Povolání vrah (1997) mě Kassovitz jako režisér totálně dostal už podruhé...! Černobílý formát s dokumentární kamerou a civilními projevy protagonistů na mě zapůsobil velice sugestivně, až jsem se někdy cítil, jakobych sledoval autentický záznam. Nenávist otevírá společenský problém s lhostejností na straně zúčastněných individuí a obrovskou bezmocností v aktuální situaci na straně ostatních. Jako sociální drama se vyhýbá jakémukoliv řešení, ale v ukázce nepřikrášleného a působivého obrazu této reality spočívá jeho síla. Pro mě silný zážitek i podnětné obohacení, dokonce i ten rap byl k přežití. [90%] (14.10.2021)

Známý francouzský herec Mathieu Kassovitz v Nenávisti dokazuje, že nejen herecký talent je mu vlastní, že je navíc i skvělým režisérem, ovšem zároveň i angažovaným umělcem, který dovede až neuvěřitelně přesně pojmenovat bolestná místa současné západní civilizace. Snímek o společnosti, kterou spaluje nenávist a která je ztracena v jejím začarovaném kruhu. Už sám koncept kvazidokumentární formy, k níž se váže černobíle laděný obraz, rámec vyprávění vsazený do jednoho dne, který je doplňován předěly - mezititulky v podobě časových údajů, maximálně autentický herecký projev a vulgární mluva a v řeči postav použitý argot a slang, explicitní důraz na míru násilí, nedějovost a paradoxní mimočasovost či spíše bezčasí snímku, které vytváří absurdní kombinaci s použitými časovými údaji v předělech, neboť ty vlastně ve vztahu k ději nemají žádný význam a slouží jen jako zdůraznění vším prostupující životní náplně hlavních hrdinů - totiž nudy. Vůbec nejvíce autentický je fakt, že v denním cyklu sociálně vyloučených hrdinů zcela chybí sada běžných denních rituálů, vyjma ranní hygieny tak úplně schází v integritě hrdiny složka superega - s většinovou společností ho vlastně nespojuje téměř nic... Skvostná je použitá hudba, která mnohdy dokresluje zobrazované scény lépe než tisíc slov (především pak live set "Nique la Police" od DJ Cut Killera). Prostředí sociálně vyloučené lokality má z pohledu nefrancouzského diváka zjevně univerzální rozměr, neboť některé aspekty lze vidět i v našich romských ghettech - život bez budoucnosti, absence vzdělání, drogy, hip-hop coby výraz odporu k systému a abnormálně zdatní breakující adolescenti točící se na hlavách, liší se jen počty ilegálně držených zbraní, počty zraněných i mrtvých a zatím ještě i míra nenávisti... Brilantní film. (22.06.2011)

Od prvej do poslednej minúty sledovania Kassovitzovho filmu máte dojem, že sledujete dokument z nie príliš vzdialenej doby. Svoju úlohu v ňom zohral aj použitý čiernobiely materiál, ale rozhodujúce bolo, že traja herci s dominujúcim Vincentom Casselom, pochopili a zvládli zámer scenáristu, režiséra a strihača v jednej osobe. Prekvapilo ma, že nie je dôležité, či ide o mladíkov z multietnickej Parížskej štvrte, z favely v Riu alebo cigánskej osady na Východnom Slovensku. Stále sú to rovnaké záujmy a slovník, rovnaké pohyby a gestá a najmä prebytok nenávisti, ktorá hľadá objekt svojho uplatnenia. Ale tiež na druhej strane rovnako bezmocní občania a bezradná polícia. A rakovina násilia sa šíri za nezúčastnených pohľadov mocných, ktorí jej nádor neodstránili v čase, keď bola ešte nádej na vyliečenie. Ani môj odpor k indivíduám zobrazeným vo filme mi nezabránil dať tomuto podnetnému dielku štyri hviezdičky. (27.12.2011)

„Nenávisť”plodí ďalšiu nenávisť, a tak sú už minimálne hneď tri ? Vznikla na základe toho, že inšpektor miestneho komisárstva sa trochu neovládol pri svojej bežnej rutine, keď kontroloval mladého chalana Abdela Ichahu, "nechtiac" ho následne vážne postrelil, teraz v kritickom stave leží v špitáli Saint-Georges, a tak na predmestí des Muquets dochádza medzitým k demonštráciam, ktoré v noci poriadne nabrali na sile, kedy ťažkoodenci doslova vzdorovali proti nasrdeným demonštrantom, medzi ktorými bol aj Vinz, čo našiel .44 Magnum revolver, a teraz už iba čaká na to, ako sa vlastne vykryštalizuje Abdelov zdravotný stav ? Ak by náhodou podľahol svojim zraneniam, tak by došlo ku pomste zo strany Vinza. Čiže, zatiaľ, počas dlhého dňa, si kráti svoje chvíle spolu s kamarátmi - Hubertom a Saïdom, a to v rôznych pohybových aktivitách, počas ktorých robia okolo seba samý hurhaj, skrátka, správajú sa, ako nejakí pubertiaci, ktorí už fakt nevedia, čo so sebou... / Ani odkaz na Taxikára, kedy predstaviteľ Vinza, Vincent Cassel, napodobňuje pred zrkadlom legendárneho Travisa Bicklea, nezmiernil môj rozpačitý dojem z Kassovitzovho čiernobieleho filmu ! Na jednej strane majú postavy skutočné krstné mená, čím sa automaticky stávajú - autentickejšími, no zase som sa s nimi väčšinou strašne nudil, chýbalo mi väčšie napätie, že ak by »martýr« nedajbože skonal oveľa skôr, tak by sa bolo na čo pozerať, takto sa iba vkuse niekde tackali, ako pripití, nakoľko bol Vinz extrémne výbušnej povahy, čiže tým pádom som si istý, že by vyburcoval aj tých dvoch kamošov ! Síce, a k tomu i príde, ale už je v podstate neskoro na nejaké radikálne činy. Nejedná sa o nadpriemerný, ba ani priemerný film, ešte čosi pod tým ! (29.04.2020)