Bir Zamanlar Anadolu'da
Vtedy v Anatólii
Once Upon a Time in Anatolia
Once Upon a Time in Anatolia
Režie:
Nuri Bilge CeylanKamera:
Gökhan TiryakiHrají:
Muhammet Uzuner, Yılmaz Erdoğan, Taner Birsel, Ahmet Mümtaz Taylan, Fırat Tanış, Nihan Okutucu, Cansu Demirci, Murat Kiliç, Emre Şen, Kubilay Tuncer (více)Obsahy(1)
Nejvýznamnější současný turecký režisér se letos v květnu vrátil do Cannes, aby v tamní soutěži představil svůj nový snímek, netrpělivě očekávaný zejména odbornou veřejností. V extenzivním prologu „metafyzického road movie“ představuje Ceylan skupinu mužů, kteří během tmavé a větrné noci hledají podél opuštěných horských silnic jižní Anatolie zakopanou mrtvolu. Prokurátor Nusret, policejní komisař Naci a dr. Cemal s sebou vlečou Kenana a jeho komplice, kteří snad cestu k ukrytému tělu znají. I ve svém šestém filmu Ceylan potvrzuje, že rozhodně nemá v úmyslu podlézat divákovi, pokud jde o usnadnění vnímání filmového času či řetězení událostí. V neobvyklém krimi, jehož uhrančivá obrazová složka, stejně jako v předchozích Ceylanových fimech, prozrazuje vášeň tureckého tvůrce pro fotografii, provokuje pozornost vnímavého diváka řada zdánlivě bezvýznamných detailů vrhajících tlumené světlo na samotný zločin a motivy, jež vedly k jeho spáchání. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (65)
Rejžův Zimní spánek se mi líbil malinko víc, ale ty dlouhé detailní záběry kamery i tady - sakra to mě baví a je poznat Nuriho styl "vyprávění"..........tak nějak po turecku:-)) (nic pro vyznavače Babovřesk:-) ()
Až do scény příjezdu hlavních hrdinů zpět do města a do márnice to bylo na 3 hvězdy, ale vůbec jsem nepochopila tu další hodinu strávenou s doktorem bloumáním po tureckém malém městě a pitvu s příznačným atmosférickým zvukem. Nevím jestli je to tou kulturní odlišností, nebo "artovým" rukopisem samotného režiséra, ale ty 2 a půl hodiny byly příliš. Lidé kolem v kině usínali, já nevěděla jak si sednout a nuda a znechucení při odchodu byly nevídané. První část nočního putování po anatolských kopcích s sebou nesla zajímavý filmový zážitek - postupné rozkrývání příběhů hlavních aktérů, bytostná a nepříjemná nuda probdělé noci, kdy jste měli chuť vzít lopatu a rozběhnout se do noci jim pomoct hledat. Nicméně i když si zvyknete na pomalé tempo, spíše mimické než verbální dialogy, stejně očekáváte příběhovou gradaci na místě objevení tolik proklínané mrtvoly a další hodinu o ničem si už prostě nevychutnáte ;) 30% ()
Ani si nepamatuji kdy(to myslím roky)mě konec filmu tak vytočil.Příště už budu vědět...to bylo tenkrát v Anatolii. Nemusím mýt ve filmu doslovný konec,ale tady...proč to zatajení při pitvě::::.PROČ:::???...Něco my uteklo? Proto hodnotím níž než by si to jinak zbytek filmu zasloužil. Zřejmě jsem ,ale jediný komu jedna malá formalitka zničila zážitek,takže komu nevadí volnější tempo a vyžívá se v dlouhých záběrech bude potěšen a možná si toho ani nevšimne. ()
"Tenkrát v Anatolii" sice názvem odkazuje na Leoneho předvádivý koňský hymnus o vítězství dobra nad zlem, víc než zpoloviny je však neúprosně realistickým záznamem policejního vyšetřování bez hrdinů a padouchů, z něhož se zvolna klube skupinový portrét lidského údělu s přesahem do rozjímání nad týmž ; nakonec jsme svědky dramatu svědomí, v sekvenci pitvy vystupňovaného v (anti?)katarzi. Celek trvá na můj vkus zbytečně dlouho, ale průběžně poutá a sem tam uchvacuje krajinou, světlem, tvářemi... anebo mluvícím detailem, jako je třeba dvojzáběr, v němž hraje hlavní roli jablíčko kutálející se vstříc záhubě - okamžik cennější než celoživotní tvorba leckterého filmaře (nemyslím ovšem Kiarostamiho). Z Ceylanových mnou dosud zhlédnutých děl nejsložitější a nejúplnější. ()