Café de Flore

Mám spíš literární vkus a nejsem zrovna ten typ diváka, který dokáže ocenit ryze formální přednosti filmu. V tomhle případě ale musím trvat na tom, že to co dělá tenhle film vyjímečným je právě formální ekvilibristika režiséra, která zásadně napomáhá vyznění filmu, málokdy se podaří, aby takhle výrazný styl nerušil a sloužil celkovému vyznění. Za mě osobně dost podceněný film na ČSFD. Škoda, kdyby autor vypustil to doslovné new age propojení obou linií, bylo by to ještě silnější a přesvědčivější. Ale i tak, filmová lahůdka. (27.10.2014)

O lásce, osudovosti a jejich různých podobách, o minulých životech, o tom, co vše nám může přinášet hudba... Dokonale řemeslně zpracované, zahrané, vzbuzující spoustu emocí. Od začátku jsem byla při sledování v příjemném napětí a zvědavosti, jakým způsobem se jednotlivé příběhy propojí a i když nemůžu říct, že bych byla přesvědčená o tom, že je možné se převtělovat a věřila na nadpřirozeno, rozuzlení mě vůbec nezklamalo. Tak jako už např. u Klubu poslední naděje, i tady na mě opravdu výrazně zapůsobila doprovodná hudba, pořád jsem se musela vrtět do rytmu a měla chuť se zvednout, jít někam tančit, nechat se hudbou pohltit, splynout s ní. Ano, je to film (mimo jiné) o hudbě, tak by bylo asi nešťastné, kdyby nestála za nic, i tak ale není jen tak, abych z ní a toho, jak byla vhodně propojena s jednotlivými scénami a dokreslovala nebo přímo vyjadřovala pocity postav, měla tak silné dojmy. Jednoduše v tomhle silně pocitovém snímku z mého pohledu do sebe vše krásně zapadalo, bylo skvěle zpracované, podané. Rozumím tomu, že to nemusí z různých důvodů (které možná ani nejdou dost dobře popsat) sednout každému, mně se ale Jean-Marc Vallée do chutí trefil hodně. A lituji toho, že už mi na smysly ničím novým bohužel nebude moci zapůsobit. 85 %. (05.01.2022)

Tohle bylo jak z knihy Edgara Cayceho či u nás Marty Foučkové, doporučuji přečíst pro lepší pochopení filmu. Jak tady čtu ty "confused" komenty, tak by ta osvěta byla k užitku, bez těchto "vědomostí" totiž nejde NIKDY toto dílko plně pochopit a smysl tématu rozplést, proto taky zůstane pro mnohé, cituji viz níže( či výše) : "částečně zašifrované". Vanessa má krásnou mezeru mezi zubama, škoda, že jsem v mládí nosil ty rovnátka. ;-) Navíc Sigur Rós to tam nandavali jako Gerendáš... (21.11.2013)

Krásne podaný smútok o spriaznenosti duší...film je spočiatku ťažko uchopiť ale ak vydržíte a dáte mu šancu tak vás jeho clivá atmosféra pohltí. Je to zručne natočené na to,že je to pomerne komplikované prelínanie sa dvoch dejových rovín. Hudba, dlhá stopáž a nostalgia ktorá nezlezie z obrazovky ani na chvíľku vám nenápadne stratia aj nejednu slzu ako sa to udeje hlavnému hrdinovi na začiatku filmu. Chlapec a jeho handicap je schválne poukázanie na spriaznenosť duší a je jedno či je to materinská oddanosť alebo splynutie dvoch ľudí v láske. Nikdy sa nič už nedá rozpojiť čo bolo spojené bolesťou a radosťou. (03.01.2013)

Nevím, ty příběhy nemají společného vůbec nic. Příběh z roku 1969 zaujme celkem obstojně, ale je ho strašně málo. Potřeboval by více rozvinout a hlavně mít svůj vlastní film, protože ta plácanina moderní doby, která se tam neustále cpe, je naprosto nedůstojná. Nemá hlavu a patu, šílený střih, kterým lítá tam a zpátky a nic nenabídne, mně tedy určitě ne. Nejhorší na tom je, že si krade pro sebe většinu času. Dnes budu ještě hodný a dám větší hodnocení, než na kolik to opravdu cítím, ale ať už mi radši ani neleze na oči. :)) (30.08.2012)