Café de Flore

Akoby nejeden vyslovil to klišoidné, že Café de flore je iba o pavučine ľudských vzťahoch, tak si dovolím argumentovať. Stačí sa pozrieť na príbeh. Antoine, ako megaúspešný montrealský DJ sa stretáva s prekážkami očividne opozeranými a mnohými režisérmi sfilmovanými (milenka naproti s jeho bývalou ženou, ku kt. pravdepodobne stále niečo cíti). Jacqueline ako matka vychovávajúca malého dawníka bez otca, kt. ich opustil pri narodení dieťaťa. Tieto zdanlivo odlišné príbehy sa tu prekrývajú a navzájom dopĺňajú na miestach, kde to tomu druhému chýba. Počas filmu obdivujete Vallého umenie prepájať a vytvárať dojem spriaznených duší a nechávate sa podmaňovať melódiou. Tu si však uvedomíte, že príbehy nedosahujú nadpriemeru a ich originalita spočíva v silných a vypätých scénach. Bez debaty, za účelom zanechať dojem bez hodnotnej pointy. Toto nie je o príbehu, ale o genialite opísať ťažké životné osudy. 4.5* (11.04.2012)

Musím si tentokrát přiznat, že na to má inteligence nestačila. Uznávám, že jde o zajímavě natočený film se skvělým soundtrackem (Cure, Sigur Ros aj.), ale spleť hlavních postav mi nedávala smysl, zuřivě jsem se snažil najít, kde mi co uniklo, nakonec jsem zjistil, že nikde. Maminka s malým mongolíkem, rozvedení manželé a nová milenka, vše propojeno paranormálními jevy. Na konci mi to konečně vysvětliny a já to zařadil to kategorie na níž se obvykle nedívám...60% (30.01.2013)

Tak tady se asi povedou pořádné spory! Není se čemu divit, zvolená látka by sama o sobě vystačila na půl hodiny, ale tady se jde do hloubky lidské duše. Jakoby bylo v zájmu natočit mistrovské dílo, pohrávající si s každičkým detailem. Pravděpodobně se diváci rozdělí na dva tábory, jeden bude vyzdvihovat Cafe De Flore do nebes a ten druhý těžko rozdýchající pocity, které v něm toto drama vyvolalo, se bude utápět v myšlenkách "co to sakra bylo?!". Ale i o to tady šlo a závěr vám dá pořádnou ránu. Já se přikloním ke druhé polovině, i když uznávám a věřím, že pro někoho tohle může být maisrtštik a pětihvězdičkám se nedivím...a za hodinu vás to začne žrát a trochu tomu pomůžete...a druhý den jste z toho zase ve sračkách :-) 30% (21.07.2012)

Snad poprvé jsem se setkal s tím, že muzika od Sigur Rós mi nedokázala navodit patřičnou náladu ve filmu. Café de Flore je zajímavý film, ale Kanaďani ho natočili tak nějak ledabyle, že já jsem se nedokázal do jednotlivých postav dostat. Třeba ten DJ, to byla vyslovená emotivní a hlavně vztahová ždímačka. A já to přešel jako by se nechumelilo. A to i přesto, že hudební podkres byl skvělý. Určitě to mělo něco do sebe, ale chyběla mi větší pointa, u který bych mohl ke konci říct, že tohle je vážně hustej film. (29.12.2012)

Přes ten podivný/pomalejší začátek se z toho nakonec vyklubalo drsné/smutné a přesto hřejivé drama. Musím se přiznat, že během první půlky jsem se trochu ztrácela a nemohla jsem najít pointu snímku, nebo snad jen náznak nějaké myšlenky, která to vše vysvětlí- ale druhá polovina mi to celkem vynahradila. Hodně silné tři hvězdičky- taky by se dalo říct, že 3,5. - ----Antoine:" If only it'd been a masterpiece. No. A pleasant little tune. Almost banal, but that makes you want to stop. Look around, seize the moment. That makes you see life the way it should always be. Beautiful. You know? Complete strangers, all smiled at me, like they understood my joy, at seeing life the way I see it, thanks to music." Psychologist: "They smiled because you smiled." Antoine: "Prick my bubble. I wasn't smiling. I mean, I was smiling, thinking about what I was feeling, experiencing, what music brings to my life."---- (20.10.2012)