Café de Flore

Akoby nejeden vyslovil to klišoidné, že Café de flore je iba o pavučine ľudských vzťahoch, tak si dovolím argumentovať. Stačí sa pozrieť na príbeh. Antoine, ako megaúspešný montrealský DJ sa stretáva s prekážkami očividne opozeranými a mnohými režisérmi sfilmovanými (milenka naproti s jeho bývalou ženou, ku kt. pravdepodobne stále niečo cíti). Jacqueline ako matka vychovávajúca malého dawníka bez otca, kt. ich opustil pri narodení dieťaťa. Tieto zdanlivo odlišné príbehy sa tu prekrývajú a navzájom dopĺňajú na miestach, kde to tomu druhému chýba. Počas filmu obdivujete Vallého umenie prepájať a vytvárať dojem spriaznených duší a nechávate sa podmaňovať melódiou. Tu si však uvedomíte, že príbehy nedosahujú nadpriemeru a ich originalita spočíva v silných a vypätých scénach. Bez debaty, za účelom zanechať dojem bez hodnotnej pointy. Toto nie je o príbehu, ale o genialite opísať ťažké životné osudy. 4.5* (11.04.2012)

Priznám sa, po pár minútach pozerania som si myslel, že to asi bude trápenie, no postupom času, ako sa začali odkrývať karty a ako sa do príbehu celkom nenápadne začala vkrádať mysterióznosť, tak nastal obrat... Obsahová stránka s príbehom sú zaujímavo vyskladané a jednotlivé dieliky dejovej linky do seba zapadajú logickým spôsobom. Len škoda, že niektoré scény, hlavne zo začiatku a zo stredu snímku, sú úplne zbytočne hrozne naťahované. Možno to malo budiť umelecký dojem, neviem, no u mňa to pôsobilo skôr opačne, v niektorých momentoch je skrátka dôležité pridať švih a energiu. Čiastočne to našťastie kompenzovali výborní herci a hlavne na pohľad zaujímavá Vanessa Paradis. A ten záver? Páni, to bolo niečo, len málokedy sa vidí tak geniálne premyslené rozuzlenie, mysteriózne no pritom racionálne a navyše aj emotívne krásne podfarbené. Nádhera. Posledný záber kamery ma totálne rozbil. Mám veľmi rád pointu na báze akejsi osudovosti, prípadne na báze karmy a toto bolo presne ono čo vo filmoch s týmto námetom hľadám. Keby nie tých pár slabších miest a chybičiek tak idem do plna. 80/100 (28.04.2017)

Film byl pro mě dost zmatečně sestříhán nehledě na to, že se odehrával ve dvou časových rovinách (což bylo snad to jediné, co mi dávalo smysl). Filmové úseky, které se odehrávaly v současnosti, pro mě byly dost nečitelné. Delší dobu jsem netušila, kdo je tedy vlastně ženou života hlavního hrdiny a co se stalo s jeho bývalou ženou. Prolínání vzpomínek, snových pasáží a současnosti, mě jen mátlo, a tak mi finále filmu přineslo úlevný pocit, že jsem konečně pochopila vzájemné vazby a posuny v čase … A že láska je i umět nechat odejít ze svého života milovanou bytost, to je po dvou hodinách filmu celkem nevalná pointa. Co mě ale na filmu dostalo, byla skvělá muzika - tady zvedám palec nahoru a přihazuji * (31.01.2016)

Snad poprvé jsem se setkal s tím, že muzika od Sigur Rós mi nedokázala navodit patřičnou náladu ve filmu. Café de Flore je zajímavý film, ale Kanaďani ho natočili tak nějak ledabyle, že já jsem se nedokázal do jednotlivých postav dostat. Třeba ten DJ, to byla vyslovená emotivní a hlavně vztahová ždímačka. A já to přešel jako by se nechumelilo. A to i přesto, že hudební podkres byl skvělý. Určitě to mělo něco do sebe, ale chyběla mi větší pointa, u který bych mohl ke konci říct, že tohle je vážně hustej film. (29.12.2012)

Musím to napsat, aby bylo vidět proč nedávám plných hvězd. Ještě před dětmi bych dala, ale od doby co jsem mámou nedokážu koukat na filmy s dětmi které jsou jakkoliv nemocné, postižené nebo nedej bože ztrápené. Strasně to bolí v mým mateřským srdci, nemůžu to vidět a přiznám se, že i tady jsem přivírala oči a sem tam film přetočila. Každopádně děj, herci a téma úžasné, nemám co vytknout, včetně nádherného Kevina a téměř uměleckých postelových scén s Evelyn. Rozhodně doporučuji zkouknout, já na to znova prostě nemám koule. (18.02.2016)