Café de Flore

Zlatý minimalizmus! Toľko hudby a násilných strihov v dráme (!) som veru ešte nevidel. Režisér ukájajúci sa na zbesilej forme po celý čas odpútava divákovu pozornosť od dvojpríbehu, ktorý by sa dal zhrnúť jednou vetou, a neustále sa tvári, že ide o niečo nesmierne hlboké, ibaže ten príbeh je natoľko jednoduchý, že ani opakované na seba skladanie (miestami) zdanlivo nesúvislých časových rovín nezmaže dojem, že minimálne polovica deja je vo filme proste navyše. To je na tom paradoxne najlepšie; tá pointa - akokoľvek je samoúčelná, filmu rozhodne pridáva. Horšie je to ale s nudou. Nekonečnou a bolestivou. Režisérov zámer mal na mňa presne opačný účinok. Prečo som sa vlastne na Café de Flore tešil?? Edit: Odstup šesť rokov, Vallée práve boduje so Sharp objects a páči sa mi na nich presne to, čo tu kritizujem. Možno to chce druhú projekciu. (30.01.2013)

Aby jste rozmotaly sebevědomě ambiciózní uzel scénáristy a režiséra Jean-Marca Valléeho, musíte nejprve absolvovat strastiplnou cestu.Cestu, jejíž trasu ne každý dokáže najít v mapách a navíc jít po ní je jako kráčet po střepech bosý…..a nebo chcete-li slovy klasika „je to sice dál, ale zato horší cesta." (08.01.2013)

Snad poprvé jsem se setkal s tím, že muzika od Sigur Rós mi nedokázala navodit patřičnou náladu ve filmu. Café de Flore je zajímavý film, ale Kanaďani ho natočili tak nějak ledabyle, že já jsem se nedokázal do jednotlivých postav dostat. Třeba ten DJ, to byla vyslovená emotivní a hlavně vztahová ždímačka. A já to přešel jako by se nechumelilo. A to i přesto, že hudební podkres byl skvělý. Určitě to mělo něco do sebe, ale chyběla mi větší pointa, u který bych mohl ke konci říct, že tohle je vážně hustej film. (29.12.2012)

Krásne podaný smútok o spriaznenosti duší...film je spočiatku ťažko uchopiť ale ak vydržíte a dáte mu šancu tak vás jeho clivá atmosféra pohltí. Je to zručne natočené na to,že je to pomerne komplikované prelínanie sa dvoch dejových rovín. Hudba, dlhá stopáž a nostalgia ktorá nezlezie z obrazovky ani na chvíľku vám nenápadne stratia aj nejednu slzu ako sa to udeje hlavnému hrdinovi na začiatku filmu. Chlapec a jeho handicap je schválne poukázanie na spriaznenosť duší a je jedno či je to materinská oddanosť alebo splynutie dvoch ľudí v láske. Nikdy sa nič už nedá rozpojiť čo bolo spojené bolesťou a radosťou. (03.01.2013)

Na můj vkus až příliš tažené do hlubokomyslné roviny, až příliš chtěný přesah. Film své kvality rozhodně má, ovšem Jean si touto formou podřezal větev. Rovina 1969 (proč si vybral zrovna postižené?- měl to být snad pokus o větší naléhavost? - tady čichám závan prvoplánovosti) mě nedokázala udržet v pozoru, některé pasáže natvrdo nudily a musel jsem se jimi prokousávat. Rovina 2011 mě naopak držela v pozoru neustále, existenční a morální otázky/situace byly výborné. Bez té první bych se obešel a dovolím si tvrdit, že by film neutrpěl, ba naopak, kdyby té "motanice za každou cenu" bylo o něco méně. Soundtrack to zvedá, obzvlášť Sigur Ros, tahle hudba tomu vždy dodá osudovost. (06.06.2017)