Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Scénárista a režisér Jean-Marc Vallée postavil vedle sebe dva příběhy o lásce a zodpovědnosti, které od sebe dělí čtyřicet let. Antoine (Kevin Parent) žije v roce 2011 zdánlivě ideálním životem. Je úspěšným montrealským dýdžejem, má krásnou přítelkyni Rose (Evelyne Brochu) a dvě zdravé dcery. Přesto se však stále nedokáže odpoutat od bývalé manželky Carole (Hélène Florent).
Druhý příběh se odehrává v roce 1969. Jacqueline (Vanessa Paradis) je svobodná matka, která žije sama se svým sedmiletým synkem Laurentem (Marin Gerrier), o kterého láskyplně pečuje. Laurent se narodil s Downovým syndromem, a nejspíš se nedožije třicítky. Jacqueline je ale odhodlána udělat vše pro to, aby její syn prožil kvalitní život. S Carole má společného víc, než by se mohlo zdát. (vesper001)

(více)

Videa (5)

Trailer

Recenze (105)

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Asi všichni se shodnou na tom, že Café de Flore je hodně sebevědomá filmařina. Ve všem ostatním se názory budou rozcházet :) ... Jean-Marc Vallée natočil ambiciózní drama o lásce, nelásce, vyrovnání se, osudu ... karmě (?). A natočil ho jako filmař, který se nebojí na sebe upozorňovat, ba právě naopak. Formální stránka je hodně vysoko, nablýskaná, hrdá, někomu to ve výsledku může přijít až jako otravné tvůrčí sebeukájení. Co jsem se tak porozhlížel, někteří recenzenti film fakt nešetří. No já si myslím, že schopní tvůrci si takovéto "předvádění se" mohou dovolit. O to víc, pokud se pod uhlazeným povrchem neskrývá jen nějaká třetiřadá banalita, ale hezká myšlenka (ale o to se tu taky povedou spory, někteří diváci "to" velmi lehce mohou označit za blbost). Café de Flore mě emočně zasáhlo, opravdu přesná trefa do černého. Jeden z nejlepších nových filmů, které jsem v první půli roku 2012 viděl - pokud ne ten vůbec nejlepší. PS: Nejsmutnější film, který končí, tak (šťastně?) jak končí ... ()

jojinecko 

všechny recenze uživatele

Ani som pred pozeraním nevedel, že to je môj druhý film od Jeana -Marca Vallého a opäť za plný počet?! Hmmm, náhoda...?! V podstate presne to, čo som napísal na jeho film C.R.A.Z.Y. platí aj pre Café de Flore. Film, ktorý nie je bezchybný a keby som chcel na ňom nájsť slabšie miesta, prípadne "nelogickosti" tak ich silou mocou nájdem. Čo z toho, keď som pozeral ako prikovaný a emócie prebili rácio. Film, ktorý je citlivo napísaný, s poriadnou dávkou kreativity zrežírovaný (+nesmiem zabudnúť na strih, kameru a znovu parádnu hudbu -PF a Sigur Ros) a skvelo zahratý všetkými zúčastnenými. Malý veľký film, ktorý musí byť istou autorovou projekciou a terapiou(?), pretože jeho osobný vklad a zanietenie z filmu priam trčí. Film, ktorý ma dostal a tu sú slová, analýzy, komenty a všetko okolo vlastne zbytočné.. ...a pozdravujem svoju spriaznenú dušu:) ()

Reklama

Philippa 

všechny recenze uživatele

Dva příběhy, dva životy a tytéž osoby, nebo spíše duše....čisté a křehké, bolestné a přesto tak očišťující. Pravé přijetí je v pochopení a odpuštění....to je poselství. Prý nakonec všichni pochopíme, že ani karma není....asi to bude ještě pár životů trvat, ale už ta cesta....sakra to je taková síla... ()

vesper001 

všechny recenze uživatele

Předpokládejme, že pro každého někde existuje spřízněná duše – člověk, který má klíč k našemu srdci a k našim snům. Jenže co když se v identifikaci své spřízněné duše spleteme a namísto souznění prožijeme to, čemu se říká životní omyl? Odpověď, kterou film dává, není zrovna uspokojivá, svým způsobem ale může být uklidňující vědomí, že v každé době lidé tápou a že výsledek je vždycky nejistý… Café de flore je typ snímku, který posbírá na filmovém festivalu ceny v hlavních kategoriích, širokou veřejnost, zvyklou na jednoduchou zápletku, černobílé charaktery postav a přímočarou pointu, ale stěží uspokojí. Je to umělecký film. Ve všech významech toho slova. ()

Vajonek 

všechny recenze uživatele

O lásce, osudovosti a jejich různých podobách, o minulých životech, o tom, co vše nám může přinášet hudba... Dokonale řemeslně zpracované, zahrané, vzbuzující spoustu emocí. Od začátku jsem byla při sledování v příjemném napětí a zvědavosti, jakým způsobem se jednotlivé příběhy propojí a i když nemůžu říct, že bych byla přesvědčená o tom, že je možné se převtělovat a věřila na nadpřirozeno, rozuzlení mě vůbec nezklamalo. Tak jako už např. u Klubu poslední naděje, i tady na mě opravdu výrazně zapůsobila doprovodná hudba, pořád jsem se musela vrtět do rytmu a měla chuť se zvednout, jít někam tančit, nechat se hudbou pohltit, splynout s ní. Ano, je to film (mimo jiné) o hudbě, tak by bylo asi nešťastné, kdyby nestála za nic, i tak ale není jen tak, abych z ní a toho, jak byla vhodně propojena s jednotlivými scénami a dokreslovala nebo přímo vyjadřovala pocity postav, měla tak silné dojmy. Jednoduše v tomhle silně pocitovém snímku z mého pohledu do sebe vše krásně zapadalo, bylo skvěle zpracované, podané. Rozumím tomu, že to nemusí z různých důvodů (které možná ani nejdou dost dobře popsat) sednout každému, mně se ale Jean-Marc Vallée do chutí trefil hodně. A lituji toho, že už mi na smysly ničím novým bohužel nebude moci zapůsobit. 85 %. ()

Galerie (64)

Zajímavosti (2)

  • Film získal cenu Nejlepší kanadský film roku 2011. (vesper001)
  • Kaviareň Café De Flore skutočne existuje, nachádza sa na jednej z najdrahších ulíc v Paríži a za svoj názov vďačí rímskej mytologickej bohyni Flore. Vedľa nej sa nachádza ešte jedna kaviareň, ktorá s ňou súperí, podobne ako vo filme súperia dva príbehy. (hajner)

Reklama

Reklama