Perfect Days - I ženy mají své dny

Nellisovsky stylově stylizovaný obraz čtyřicátnice, která má (možná) to nejlepší teprve před sebou. Erice, mediálně uznávané vlasové stylistce, neúprosně tikají její biologické hodiny. S nemožnými dárky (od své matky) sice už nic nenadělá, je s nimi taktně smířena, její probuzené mateřské pudy se však nechtějí smířit s tím, že by je nevyslyšela. Vlastně jí do role matky nic nechybí. Ale ano, chybí jí chlap. Potenciálních dárců spermatu je relativně dost, jen nesáhnout vedle. Pyj, kterému povolí kohoutek s nektarem, nesmí klesnout pod úroveň Ko(ko)tka, dlouho to utajovaného syna její švagrové. A švagrová se zase nesmí domáknout, že se její syn valí v posteli se svojí tetou. Samozřejmě se jedná o nezávislý, těžce femine film, v němž sice hned neodhalíte jeho divadelní původ, ovšem bezpečně identifikujete, že takových filmů, byla v minulosti kina za našimi hranicemi plná. Alice Nellis zaspala dobu, respektive pokusila se zaplnit to, po čem naši režiséři moc často nesahají. Irena Pavlásková jí přeposlala zkušenou Ivanu Chýlkovou, která zastupovala vzorek úspěšných, perspektivních a vitálních čtyřicátnic, které se v rizikovém věku necítí na dítě vůbec staré, v zájmu věci si troufnou i na mladé zajíčky, rozvod s manželem až tak moc neřeší, hlavní je, že když selže všechno, je zde její homo kamarád, který ochotně nastaví rameno, když ne řiť. Ano, v takovém nezávislém filmu, kde product placement představuje debilní rádio Frekvence 1, nesmí chybět hodný gay, následován protivnou matkou a dalšími, velmi příznačnými postavami. Vše rozdělené do kapitol, jež jsou označené významnými daty. A divákovi to nepřináší moc velký zážitek. Vlastně ani nebylo moc scén, které by působily věrohodně. Přece jen touha po mateřství se určitě neřeší touhou vycákat z každého chlapa v okruhu pěti set metrů nektar. Takhle to fakt nefunguje. Podle Nellis je úplně normální takhle k tomu přistupovat. Ještě že měla k dispozici herce, kteří to uhráli. Neměla k dispozici dobrého zvukaře. Hudební podkres vždy přehlušil mluvené slovo, nemíním odezírat ze rtů. Přímo hrozný byl hudební soundtrack. Příště raději bez hudby. Těžko říct, jakým směrem měl film fungovat. Nefungoval v komické rovině, nevedl si dobře ani ve vztahové linii. V podstatě se jen tak plácal, až nebyl ničím zajímavý a výrazný. Ani výkon Chýlkové nebyl nijak extra. 40% (02.05.2016)

Perfect Days na mě zapůsobily stejně jako o rok starší česká komedie Ženy v pokušení. Oddychovka se spoustou jak komediálních, tak i dramatických scén, které vévodí zejména charismatická Ivana Chýlková a úžasný Ondřej Sokol. Právě většina nejlepších vtípků proběhla mezi touto dvojicí. Ostatní herci byli také skvělí - hlavně Kotek, Bydžovská a Klepl. Zkrátka velmi povedený film, který se perfektně hodí na zaplnění volného večera. (14.03.2012)

Nejde ani tak o film Alice Nellis jako producenta Biermanna, který se rozhodl využít jediného fungujícího modelu do dna. Přesto i po křečovitém Románu pro ženy a o třídu vyvedenějšímu kasovního útoku Vejdělkových dvou posledních komedií má i tento "produkt" stále co nabídnout. Devizou je hlavně divadelní předloha, která přeci jen ale na plátně vypadá tuctověji než na jevišti. Dále je to vyrovnané a sympatické herecké obsazení, které suverénně vede charismatická Ivana Chýlková. Alice Nellis prokazuje, že po řemeslnné stránce je stále v naší kinematografii špičkou - její styl je hladký, vyvážený, rytmus filmu a dialogů nekolísá, hudební dramaturgii opět zvládla na jedničku. Přesto ale ze snímku dosti čiší silná snaha o efektivitu, protlačování vlastních preferencí, která hraničí až s reklamní rétorikou, prostředí děje je jakýmsi protiproudem směřujícím proti živosti postav. Perfect days nakonec není ničím víc než precizní ukázkou, že i v naších podmínkách může vzniknout po všech stranách fungující producentský produkt, jehož životnost se počítá spíše s minutami strávenými v kině. Přesto i po odchodu zůstává alespoň povznesená nálada z času stráveného v sympatické společnosti. Po vymknutém experimentu Mamas and Papas Nellis alespoň složila reparát z režijní a dramaturgické svéprávnosti. (11.12.2011)

Vysvětlím vám rozdíl mezi knedlíky a noky. Nejde ani o mainstream, ani o PP, smál jsem se a bavil (i těmi přesahy, které tam skutečně jsou) relativně dlouho a relativně dost, až do onoho osudného českého filmového momentu, kdy má divák v podstatě z ryzí komedie v mžiku přešaltrovat do "dramatu," buď to neodhadnou tvůrci, nebo ti diváci, každopádně je to únavné, když se u dost dojemné scény vysypání popela bez rozmýšlení blbě smějou. Ten vážný dějový zvrat není sice tak moc na nic, jako u Jiřího Vejdělka, ale stejně tam nemusel být. Že mě Alice Nellis někdy takhle zklame jsem fakt nečekal. 50%. ZNÁŠ TO. VŽDYCKY JE TO AŽ POTOM. (11.11.2011)

Bez mučení se přiznám, že jako velkou fanynku pořadu "Partička" mě film zajímal jenom z důvodu obsazení (Ondřej Sokol po letech v celovečerním filmu). Ondra mě nezklamal, byl naprosto fantastický a obdivuji ho opět o něco více. I Kotek mě po všech těch "Rafťácích" mile překvapil, předvedl možná svůj nejlepší výkon v kariéře. Soundtrack se také vydařil. Na druhou stranu musím uznat, že samotný začátek filmu byl rozpačitý a nudný. Co se týče vtipnosti, nedávní "Muži v naději" vycházejí z tohoto boje vítězně. Od komedie zkrátka čekám, že se budu svíjet smíchy, což se mi u "Perfect Days" stávalo pouze u Ondrových scén. Z toho plyne, že Ondřej táhne celý film, což asi není úplně dobře, ale já byla spokojená. (06.11.2011)