Patrola

Problém nie je ani tak v tom, že nejde o nič nové v tomto žánri. Nie je to ani zvolená forma a ani silná epizodičnosť deja. Problém je všetko dokopy. Dokumentárny štýl, ktorý mi subjektívne úplne nesedí je pritom v zásade v poriadku a Ayer stále dokáže prísť s dobre napísanou či vygradovanou scénou. Ale chýba niečo naviac a bezprostredne po skončení dojmy vyprchávajú až príliš rýchlo. Aj kvôli snaživým hercom je to škoda. 70% (15.11.2012)

"Patrola" zpřítomněním kamer učinila z centrální dvojice policistů hrdiny jejich vlastního žánrového filmu. Díky oslovování kamery a předvádění se před jejím objektivem se snímek přesouvá z invazivně-dokumentární estetiky reality TV do sféry exhibicionistické ichformy YouTube videí, jejichž aktéři se stylizují do vlastního nadreálného zrcadlového ideálu. Zvolená forma navíc výmluvně koresponduje s motivem nezdravé siláckosti obou hrdinů. Znepokojující nedospělost centrálních postav ukazuje, že odznak je pro ně jen vstupenkou do bájné říše žánrových gerojů a pistole garancí moci i příslibem dobrodružství. ___ Více v recenzi pro Cinepur. (24.02.2013)

Dechberoucí podívaná, která se dokáže dostat pěkně pod kůži. Brzy si zvyknete na hlavní dvojici a prožíváte s nimi jejich případy z profesního a příhody z osobního života. Některé scény vám zvýší tepovou frekvenci, některé vás pobaví, jiné dojmou. Patrola je vyváženým snímkem, v němž není nouze o strhující akci, napětí, romantiku a skvělé herecké výkony, přičemž děj není v žádném případě nudný! Vynikající soundtrack skvěle dotváří atmosféru daných scén a perfektní kamera dodává na realističnosti celému filmu. Emotivní závěr je jasným důvodem k plnému počtu hvězdiček. (23.01.2014)

Patrole se dá vyčítat hned několik věcí - ale nikdy ne všechny najednou. Někomu bude vadit kamera (z ruky, někdy cíleně z Taylorovy kamery, někdy z ruky filmového kameramana, někdy z kamerek na uniformách, na hlavních, na zpětných zrcátkách, pod vysílačkou v autě atd. atd.), někomu bude vadit podezřelá civilnost až přízemnost "mimopracovních" scének (sex, pubertální názory na vztahy, sex, všichni jsme velká rodina, sex, chlast, sex - ale pozor, monogamní sex;)) a možná i "kecy o ničem" v práci, když zrovna neprobíhá nějaká akce. Zkuste si ale s někým duchaplně povídat dvanáct hodin denně... s někým, kdo skutečně má být jako váš bratr, kdo vám má krýt záda, když jde do tuhého. A někomu bude nepochybně vadit, že hlavní hrdinové jsou téměř vždy nezodpovědní, svým způsobem se schovávající za odznak. David Ayer to (v tomto filmu) ale vždy otočí tak, abychom viděli i protiklad, a sice oddanost vysokým ideálům, odvahu, bratrství, i to (opožděné) vědomí vlastní smrtelnosti atd. A k tomu nás zásobuje ukázkami toho, že bez takovýchhle "uniforem" by nám, leckdy naivním a zoufale sebe sama si hledícím lidičkám, zvěř rozumějící jenom zákonu džungle, naše poklidné životy pořádně pocuchala. Čecháčci samozřejmě budou mít plno řečí o otrávených netáhlech na obvodních odděleních, o korupci, machrování, a budou si ťukat na čelo při srovnávání policejní práce Taylora a Zavaly s řadovými příslušníky PČR. Jistě, jsou mezi nimi takoví, kterým bych z různých důvodů nesvěřil ani konzervu trenčianského párku s fazulí - ale takoví jsou i v mojí i ve vaší práci. A moje (a asi ani vaše) práce nespočívá v tom, že netuším, který z těch bezďáků, co je pravidelně zvedám z lavičky, kde vytuhli po náročném tanečním čísle na téma "paninko, ukažte co máte v tom kočárku, nebyl by nějakej drobásek?", má na krku vyhoštění, a v záchvatu paniky mi vrazí do boku šroubovák. Ani že nemám potuchy, jestli ten třicátýsedmý letošní squatter se zvláštními trhanými pohyby náhodou nemá v kapse zapomenutou stříkačku, ze které si odnesu v lepším případě žloutenku, protože mi při osobní prohlídce propíchne oboje rukavice. Nemluvě o tom, co si každou službu vyslechnu od všech těch "uvědomělých občanů", kterým se sakra vůbec nehodí, aby si někdo dovolil jim říct "pane, to co děláte, je špatně", a vědí moc dobře, kdo z ostatních se právě teď dopouští daleko horších věcí, a měli byste se věnovat jim a ne jemu. Takže prostě ano, Davide Ayere, takhle to vypadá, ať se to lidem líbí nebo ne, a můžeme jenom diskutovat o tom, jestli jsi tím chtěl říct něco navíc. Pokud ano, tak je to správně morálně šedivé (ale jen pokud se nad tím zamyslíte - pokud ne, tak se budete na policisty dívat s větším respektem než doteď), a pokud ne, tak je to velmi povedený mix akce a emocí. A pokud vám jako divákovi jsou tyhle všechny věci lhostejné, a jedete si jen po hereckých výkonech, tak si taky přijdete na své. Takže i když to není zdaleka komplexní záležitost, je to věc docela výjimečná, a zaslouží si 80%. (11.05.2014)

Film, který se vyžívá v ruční kameře natáčející události z podhledu (asi abychom psychologicky cítili respekt k autoritám) a nepřehledných, dokumentaristicky působících záběrech, u kterých vám vždy plně nedojde, cože se vlastně stalo. Objektivně velmi uvěřitelně působící kriminálka, ve které policisté nepůsobí dojmem, že mají titul z Harvardu, a případy nejsou vždy zapeklitou logickou hádankou. Já ji však ze subjektivního úhlu pohledu už znovu vidět nemusím. (28.11.2012)