Klukanda

Tomboy. Při tomhle slově se mi vybaví malá Freja Erichsen, jak někde v Dánsku kope s klukama fotbal. Ale co říct k filmu? Tomboy si na nic nehraje, předkládá všechno tak, jak je a je jen na nás, jak si to všechno přebereme. Proto i to pomalejší tempo. Jako kdyby to říkalo "takhle to prostě je a je mi jedno, co si o tom myslíte." Je to zvláštní film, takový jiný , ve svém jádře jednoduše prostý, ale hlavně opravdový. A právě ta opravdovost ho povznáší z průměru, kterým by bezesporu jinak byl. Proto ty 4 - pro prostotu a uvěřitelnost. Byť jsou slabší. A nutno říct, že malá Zoé má potenciál. (02.02.2012)

Film Tomboy je poměrně jednoduché popsat jedním slovem: "přirozenost". Od dialogů mezi rodiči a dětmi přes vztahy mezi sourozenci až po situace, které vznikají v dětské partě kamarádů. Všechno na mě působilo tak nenuceně a nehraně. Klobouk dolu především před dětskými herci a také před štábem za to, že je dokázal tak skvěle zkorigovat. 90 % (05.01.2012)

Francie zase předvedla jeden velice zvláštní, ale zajímavý výkon. Tomboy nicméně má sílu především v opravdovosti. Když vidíte, jak si ve filmu děti hrají, a že je to především o dětech, tak Vám je naprosto jasné, že tak to přesně je. Opravdovost se tak mísí s prazvláštním námětem a výbornými hereckými výkony. (20.01.2012)

Tak na tohle bych se sám od sebe nikdy nepodíval, ale zase musim přiznat, že se mi to vlastně líbilo. Nemám tyhle filmy o transkách rád. Zde ale tvůrci evidentně rozumí dětem. Drtivá část stopáže se odehrává jen mezi dětma a ty se nechovaj debilně, ale fakt přirozeně si hrajou, až se mi z toho úplně zastesklo, jak jsme taky různě blbli. Hlavní herečka se s náročnou rolí popasovala dobře a byl jsem rád, že to nebylo pervertní. Fakt příjemné překvapení. (19.12.2011)

Tomboy is a charming movie that treats its main subject with warmth and heart. Tomboy is tender and affectionate. Takový milý a hodný film o trans tematice. Jak jen hodný a milý film o tomhle tématu v dětství může být. Takže vlastně vždycky hodný není. Ale opravdový. Takže ho mají rádi i lidi, co nemají rádi „tyhle filmy o transkách“. (Nemají ho rádi jen ti, co nemají rádi migranty, protože ti nemají rádi nikoho.) Protože film je o dětech a rozumí jim, děti působí opravdově, na nic si nehrajou, a porozumění pak mají i diváci a divačky. Tak moc se vžijí, že zapomenou na „rozumné řešení“ situace. A ostatní neví, co rozumné řešení je. Možná stačí nepovažovat desetiletou Lauru za „zmatenou“… Nejlepší scéna byla, když Laura/Mikäel začal/a brát svou malou sestru Jeanne ven s ostatními dětmi. Doma u společného jídla se ukázalo, že Jeanne si s celou situací umí přirozeně poradit a zakomponovat oba světy do jednoho. Doma má sestru Lauru a venku staršího bráchu Mikäela, který s ní dělá všechny ty klukovský věci, brání jí, nosí na zádech a hraje vodní bitvy… Akorát v oficiální verzi pro rodiče je Mikäel kamarád Laury… Možná se stačí zeptat dětí a být otevřen i "nerozumným" řešením... (10.04.2017)