Cesta domů

Davam filmu ctyri hvezdicky. Prvni je za krasnou hudbu. Druha za peknou kameru, zabery prirody a tvaricky puvabne Zhang Ziyi. Treti za originalitu barevneho reseni - hezke vzpominky na mladi hraji vsemi barvami, smutna soucasnost je snimana cernobile (vetsinou tomu byva opacne, flashbacky jsou mene vyrazne, avsak zde ma tato zamena svuj jasny ucel). A ctvrta za presny odhad delky filmu - kdyby byl o minutu kratsi, nezdal by se uplny, byt o minutu delsi, uz by mozna zacal nudit. Aby si tento snimek u mne zaslouzil patou hvezdicku, musel by se vyvarovat nekterych filmarskych klise v milostnych pribezich. Coz se bohuzel nestalo. (13.04.2006)

Krajina oděna do sytých podzimních barev, vesele cvrlikající ptáci a usměvavé děti vykračující skotačivě po pěšině. Ještě podotknout, že jde o zpomalený záběr a každého odpůrce kýče musí jímat infarkt. Mám slabost pro povrchně krásné věci, zvlášť pro ty, mezi nimiž má své pevné místo hojný výskyt detailních záběrů na sofistikovaně krásnou tvář Zhang Ziyi. Na neforemně oblékanou venkovskou dívku až příliš krásnou. Ale zpět ke kýčovitosti – jádro Cesty domů tvoří prostinký romantický film, který vypráví především obrazem, přesněji barvami. Z tohoto hlediska má blízko k podobně plochému Hrdinovi. Jenže Hrdina nepřipomínal lepší kus od Rosamundy Pilcherové. Zhang natočil tak krásně naivní, krásu čínských tradic a přírody vyzdvihující kus, že člověku ani nepřijde na mysl, k jakým hrůznostem v rámci tzv. „kulturní revoluce“ ve skutečnosti docházelo. Ale on se rozhodl to negativní ignorovat a pro jednou pohlédl na svět přes růžové brýle, to mu neberu a neberu to ani těm, kterým podobně lehká porce umění (všehovšudy zastoupena úmyslně zdlouhavým prologem a epilogem) dostačuje. Minimálně k úvaze nad postavením čínské ženy ve striktně patriarchální společnosti tento snímek poslouží. 65% Zajímavé komentáře: tombac, Aidan, Lookass (18.05.2009)

Prostý, jednoduchý a čistý příběh o ryzí lásce Di k mladému učiteli, podaný formou vyprávění jejich syna. Velmi citlivě zpracované, po stránce vizuální hodné chvály a mladičká Ziyi Zhang byla roztomilá, jen mě mátl její věk. Ve filmu jí bylo osmnáct, ale vypadala na třináct i když ve skutečnosti jí bylo v době natáčení dvacet let. Nedá se nic dělat, ale jako celek na mě film působil až moc pohádkově, téměř naivně a emotivně to šlo dnes trošku mimo mě. (21.11.2012)

Příběh tohoto snímku je až neskutečně prostý. A v tom to je. Člověk už zapomněl jaké to je na chvilku se zastavit a radovat se z mála. Ze sponky, spravené jídelní misky či z návratu milovaného člověka. Tu dechberoucí prostotu a jednoduchost podbarvuje neskutečná kamera s hrou světel, barev a stínů podzimního slunka. A nelze zapomenout ani na podmanivou ústřední melodii... Padla zde námitka, že je divák tak dalece okouzlen, že si neuvědomuje v jakém období se děj odehrává. Kulturní revoluci, Maa, brutality o jakých se nám u nás mohlo jen zdát... Ano, to je jistě pravda. Ale toto je pohled prostých lidí z úpatí hor daleko od města, kteří se svými rodinami stovky let žijí většinou stále stejně se svým dobytkem (ano přibyl jim traktor..) a kteří ještě stále dodržují dávné tradice staré Číny. Proč si tento pohled kazit? Hlavní hrdinka byla okouzlující a nápad současnost točit černobíle a vzpomínky barevně byl perfektní. Doporučuji vidět! * * * * (01.09.2011)

Yimou Zhang už vo svojich raných filmoch pracuje najmä s kompozíciou obrazu a príbeh, hoci je úprimný a citovo otvorený, nemá také konečné vyznenie ako práve formálna stránka. Jednoduché, chvíľami rozvláčne filmové dielko dotvorené úchvatnou hudobnou zložkou a hereckým výkonom Ziyi Zhang, pretože detailné zábery na jej detskú nevinnú krásu patria k tým najpôsobivejším. (10.04.2010)