Candyman 2: Sbohem masu

Keby neexistoval prvý Candyman, možno by som dal tri hviezdy. Ibaže on existuje a toto je jeho paródia. Z temnej mestskej legendy opradenej tajomstvom sa stala "mytológia" hodná Twilightu a z tej úžasne postavy, ktorej by sa báli aj cenobiti, sa stal obyčajný šašek so zlomeným srdcom. Šašek, ktorý sa kedysi dávno zaľúbil do nesprávnej ženy a doplatil na to. Flashbacky do jeho minulosti sú vlastne vôbec tým najhorším na celom filme. Nielen, že čo do výpravy pôsobia hodne televízne, ale ešte smiešne. Oni mu režú ruku, on kričí, oni sa smejú; všetci zle hrajú. Okrem toho (aj keď si myslím, že Candymanová minulosť by mala zostať nedotknutá), dalo sa to natočiť brutálne a krvavo, a toto bol vážne čajíček. A herci, logika atď, to je škoda reči, no pri filme s tak dobrou myšlienkou, príbehom, hlavnou postavou, jej pekelným predstaviteľom a geniálnou ústrednou melódiou, som ochotný mu to odpustiť. Nemôže ale dehonestovať originál a bohužiaľ presne to on robí. Smutný koniec legendy. (15.10.2012)

Bohužel to, co první film povyšovalo nad běžný průměr, zde chybí. Sice se film drží zaběhnutých kolejí námětu Barkera, ale zmizel ten vtíravý dotaz, zda hlavní záporák reálně existuje, nebo zda jde jen o utkvělou představu postav filmu. Není to vyložené zklamání, ale děj nemá moc čím zaujmout, strhnout a děsit. Vše hororové se točí okolo nepříliš hororové postavy, která vlastně přišla o své jediné pravé hororové vlastnosti. Candyman 2 je pouze nový o vysvětlení minulosti, pár záběrů z ní a o postavu, která uvěří hlavní hrdince. Trpkých, ale zasloužených 50% = 3-/5 (01.03.2015)

Film trpí zejména otřesným scénářem, který je jednak okopírovaný z prvního dílu, jednak se o něco snaží a pořád se jako by točí v kruhu a neví, co chce divákovi přiblížit. Flashback v podobě "jatek", kterému Candymanovi lidi v minulosti připravili je však perfektní, působivý a skvěle natočený. Stejně tak film je dobře natočený, obstojně zahraný, více krvavý než první díl (více "gory")... Je to již spíše klasický slasher, ale líbil se mi přibližně stejně, jako první díl. I když je prostě jiný, více klasický a tuctový ... (02.12.2008)

„Príbor odložte. Dnes sa najem rukami.“ Po prvej časti a pred treťou nakrútil Bill Condon podobne podmanivý atmosférický a inteligentný krvák, ako umelecký režisér pred ním, Bernard Rose. Na CANDYMANOVI 2: ZBOHOM MÄSU je najprekvapujúcejšie, že zďaleka nie je o veľa horší, ako prvý diel. Navyše je (pre fanúšika trilógie) jedinečný tým, že sa „prehlbuje mytológia“ (príbeh o tom, ako sa z Daniela Robitaillea stal tragický Candyman, tentokrát nielen počujeme, ale aj vidíme vo flashbackoch; dej sa zo sídliska presúva do Danielovho rodiska, famózne dusného New Orleans). Bohužiaľ, ako to už s pokračovaniami chodí, stráca sa moment prekvapenia (vieme, kto je kto a o čo mu ide), ústredná hrdinka je síce stále blondína, ale na fajn Madsenovú nemá ani omylom a divák, či chce alebo nie, sa neubráni pocitu, že vidí remake (len doplnený pár novými scénami). (28.05.2011)

Jak tu píši i další, že jde jen o takový prohloubenější remake jedničky. Nelze než souhlasit. Atmosféra zmizela, hudba s jedničky už nefunguje tak jako fungovala a konec je naprosto žalostný. Sice samé kritiky, ale pro fanoušky Candymana se tu najde i mnoho pozitiv, a to v podobě flashbakové zrodu Candymana samotného, brutálnější a krvavější vraždy. (12.01.2014)