Královská aféra

I zřel osvícený doktor Mads, že je cosi schizofrenního ve státě Danském. Na vlastní kůži manipulátora pak těžce zakusí, jak je teorie lásky božská a její praxe ďábelská, jak nepatrná myšlenka dokáže přeskočit moře i souš a že peklo je prázdné, protože ďáblové jsou mezi námi.. Takhle nějak by Willy shrnul sexuální i mocenské choutky na dvoře lehce cáklého Kristiána VII., u kterých je po filmařské stránce vše tak přesně na svém místě, až to ztrácí schopnost zaujmout i dojmout. (12.10.2020)

Táto milostná dráma ponúka zaujímavý pohľad do dánskeho kráľovského dvora. Na bláznivého kráľa, jeho osobného doktora, mladú kráľovnú a dvor plný závistlivej a skorumpovanej šľachty. Vtedajšia doba dopriala šťastie málokomu , preto bol drsný záver iba dôsledkom doktorovho zahrávania sa s ohňom. Jeho jazda v kočiari, v ktorej z očí prísediaceho vycítil smrť i celá scéna popravy na mňa silno zapôsobili. Samozrejme je to hlavne o hereckých kvalitách Mikkelsena, ktorý ma ešte nesklamal. Po skončení som mal pocit , že naša krajina i mnoho iných, by potrebovali takého "doktora" a možno i toho bláznivého kráľa. Aspoň na týždeň...80%. (26.10.2013)

Dávám jenom *** hvězdy, ale s těžkým srdcem. Konec filmu mne přitiskl do sedadla a z kina jsem vyšla v omámení, které přetrvalo několik hodin. Dosud převážně umírněné herecké projevy - typické pro severské filmy - se najednou změnily v bouři emocí, kdy ___KOUSEK DĚJE ___ královna opravdu kvílí žalem a sekera, která tak dlouho visela ve vzduchu, dopadne na krk sice statečného, ale přesto viditelně se o život třesoucího lékaře. Velmi realisticky podaná scéna popravy nezacházela do naturalismu, přitom však strhujícím způsobem podala poslední momenty člověka, který se snaží uchovat důstojnost a zároveň ví, že od smrti ho dělí jen pár nádechů. Konečně scéna popravy, která je lidsky uvěřitelná. ____ Za takový závěr se dá odpustit mnohé (například trochu polopatistické metafory: náhle otevřené okno pustí do temného paláce světlo jako příslib nadcházejícího osvícenství/ nebo v červáncích zahalený obličej milované ženy coby zpodobnění právě prolité krve). Nedokázala jsem však zapomenout, jak často jsem se v přespříliš dlouhé střední části snímku dívala na hodinky. ___ Ano, jak tady píší mnozí, chtělo to STŘÍHAT. /30. 5. 12./ (30.05.2012)

Uhlazená procházka exotickým absolutismem... Tentokrát méně známý podivín z bohaté soustavy evropských monarchů ve filmu, jehož exportní potenciál je značný. O příjemné vklouznutí zahraničního diváka do děje se stará dvojice vypravěčů (anglická princezna a německý lékař), casting ještě společně s králem Kristiánem VII. tentokrát uspěl. U Královské aféry by bylo marné očekávat žánrové eskapády, je to pečlivý a s jistou rukou natočený film (trochu s něho ční snaha „hlavně nic nepokazit“), velmi obratně vsázející do melodramatické zápletky souvislejší pokus o vystižení historických souvislostí. Právě v tom umí Nikolaj Arcel se svým týmem překvapit → královo šílenství či vztah panovníka k soupeřící politické kanceláři je barvitý kontext a v tomto duchu je rozsah osvícenských reforem (+ jejich paradoxní následky) ve filmu zapracován obratně. Nehodlá unudit diváka k smrti historickým výkladem, nenápadně otazníky klade do melodramatického rámce. Sám milostný trojúhelník také není černobílý a místy se dokonce převrací jednotlivé sympatie k postavám. Uznávám, že ani jedna ze zmíněných věcí není revoluční novinkou a v kontextu konkurenční hollywoodské produkce si Arcel finančně tak tak vystačí pro přesvědčivý vizuál. Možná nebylo dvakrát moudré, chtít se každému zavděčit a prorážet si cestu po světě se skromnějším projektem tváří v tvář výpravnějším snímkům. Ovšem to je argument spíše ke globálním ambicím, jako domácí divák bych byl na tento film opravdu hrdý. P. S. - česká část štábu (dle závěrečných titulků vskutku početná) odvedla perfektní práci, všechna čest. (01.05.2012)

Po všech stránkách solidní práce, snad až příliš solidní a klasická. Chybělo mi cokoli, co by lehce provokovalo a prolamovalo ušlechtilost, předvídatelnost a didaktičnost. Nicméně dlužno přiznat, že v uchopení tématu osvícenství (egalitářství) a obrany práv běžných lidí před libovůlí šlechty a církve je tenhle film mnohem dál než třeba poslední snímky Ridley Scotta, přinejmenším proto, že se zaměřuje i na praktickou stránku rovnostářství a problematizuje postavu "osvoboditele". Navíc to dobře funguje i jako milostný trojúhelník, zejména postava krále Kristiana je skvělá a lze na ní hledět různými způsoby. I když je to hodně polopatické a místy až moc ucouraně melodramatické, je to pořád film, který stojí za to - neuráží, nemá diváka za trotla a snaží se nepřímo promýšlet i současné problémy. Výsledek je opatrný, ale veskrze sympatický. (05.04.2012)