Umělec

(Viděno 2x v kině - v Evaldu a Aeru) Životní nadšení se nedostavilo, přeci jenom jsem tušila, že to nebude úplně ono a proto jsem taky projekci poměrně odkládala. A po té pro jistotu ještě jednou zopakovala. Není to samozřejmě úplně špatný film a pokud by inspiroval byť jen zlomek diváků k objevování skutečných němých, pak svůj smysl splnil. Na druhou stranu příběh je jen pokračováním toho špatného ze Zpívání v dešti a s tím mám obrovský problém. Krátce po té, co skutečná revoluce zvukového filmu proběhla, se tato událost zakonzervovala a stala se legendou plnou vyhaslých hvězd, zhrzených diblíků, osobních bankrotů těch "dávno minulých" a vzestupu těch "přirozených, svěžích a žádoucích" nových tváří, které se nejlépe v novém pojetí odliší tak, že hvězda němých filmů byla přece ta nablblá blondýna a na vzestupu je samozřejmě bystrá a osobitá tmavovláska. Jak prosté, milý Watsone. Hrdinou minula nemůže být nikdo jiný, než kombinace Rudolfa Valentina, Douglase Fairbankse a Johna Gilberta. Naštěstí je tu také bodrý majitel studia, kdokoli od těch legendárních hlavounů až po Williama Randolpha Hearsta (v podání vynikajícího Johna Goodmana); chytrý cvičený psík, uvěřitelná výprava, nádherné kostýmy, téměř dokonalé závěrečné taneční číslo a určitá naděje v lepší zítřky (čili, že i vyhaslá ikona němého dobrodružného filmu může chytit druhý dech v muzikálu pro své pohybové kvality). Co je poněkud ošidné, je zvuková noční můra a zejména píseň z roku 1936 použita jako background pro rok 1931. Stejně tak problematické a nadbytečné je zprostředkování skutečných záběrů z Mark of Zorro (1920). Takže zůstává otázka, jestli příběh němého filmu je skutečně zajímavý jenom tím, že ta doba je už dávno pryč? (24.04.2012)

Milé, sympatické a rozhodne nie tak artové ako sa môžu mnohí po prečítaní premisy obávať. Naopak, vďaka výrazným prvkom nemej grotesky si na svoje pokojne môžu prísť aj diváci neodchovaní na starých filmoch, pokiaľ ich vyložene neodpudzuje čiernobiely vizuál. Napriek tomu sa nemôžem ubrániť dojmu, že Artist zbiera ocenenia skôr za dokonalú imitáciu dobových filmov ako za skutočné kvality. Nevadí mi to ale práve kvôli tomu ide v mojich očiach len o príjemnú jednohubku, ktorá ma za srdce nechytila, nech som sa snažil akokoľvek. A najviac ma prekvapuje, koľkí diváci nepoznačení starými časmi ju označujú za dokonalú filmovú poctu. 75% (27.02.2012)

Beh ľudských životov a vrátane nich aj to, či môžeme niečo svetu povedať, je závislý na vôli bohatých tučniakov - strážcov mešca peňazí, promenádujúcich sa po svete s hrubánskou cigarou v papuli. Toto poznanie priniesol The Artist v sprievode peknej hudby, milého psíka a skvelej stepovacej scény. Pretože ak sa na jednoduchý dej pozriem ako chcem, všetky peripetie sú len dôsledkom súhlasu alebo odmietnutia žoviálne prísnej mastiguľe, vykreslenej samozrejme s citmi a v zásade sympaticky, pretože tak akosi to má predsa byť. V skratke sa dá dej opísať názvom piesne skupiny Queen "The Show Must Go On". Poznámka: Naštvalo ma, že v úvodných titulkoch bol uvedený Malcolm McDowell div nie ako jedna z hlavných postáv, a jeho miništek trval hádam dve minúty. (23.08.2013)

║Rozpočet $15miliónov║Tržby USA $44,671,682║Tržby Celosvetovo $133,432,856▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $2,825,431 //počet predaných kusov 141,555║ Tržby za predaj DVD v USA $10,254,406 //počet predaných kusov 386,692║ Pre mňa jasné zadosť učinenie a výkúpenie z dnešnej doby, milujem staré "nemé" filmy a týmto mi dali Francúzi malý darček, ktorý som si krásne užil a verím že na tých Oscar bude film žať aj nejaké tie úspechy, Jean Dujardin si zahral asi životnú úlohu, Bérénice Bejo je na zakúsnutie pôvabná, úžasná gradácia príbehu, vystihnutie danej doby, dobrý hudobný doprovod, veľmi zručne a poctivo natočené. __Kinematografia stále žije!__ /90%/ ___P.S.: verím že to dajú u nás aj do kín, atmosféra kina je nenahraditeľná! (29.01.2012)

Pocta určená lidem, kteří neví vůbec nic o hollywoodské kinematografii přelomu 20. a 30. let, ale zato jim připadají morálně akceptovatelné poslední Vejdělkovy filmy, ovšem chtějí být víc alternativní, ačkoliv jde o pózu. Rozepíšu se o tom v kritice víc, ale spíš než formální či jinou analýzu by si tenhle snímek zasloužil studii propagačních strategií Weinsteinovců v případě oscarové lobby, protože přijmout tuhle nemístnou romantizaci předkodexové éry (!) a žánrový nepodarek (kde je romance?), která by si spíš zasloužila rostenovskou drtivou kritiku, můžou vážně jenom zmanipulované ovce. Tak jsem se rozepsal. (09.02.2012)