Sedm psychopatů

McDonagh si ukousnul až příliš velké sousto a po geniálně jednoduchých Bruggách přináší snímek, který se chvílemi dost ztrácí ve své vlastní podivnost a komplikovanosti. Herecky je to samozřejmě parádní, Rockwell zde zase naprosto ruluje a hlášek a památných momentů zde každý dostane dostatek. Linie o psaní scénáře ale většinou moc nefunguje a celý film se díky ní malinko rozpadá. 70% (07.02.2013)

Jako dokumentární dílo ohledně filmů o psychopatech, zacílené na studenty psychologie, popřípadě na vyhladovělé filmové kritiky, to možná nemá chybu. Navíc já mám dokumenty rád. A psychopaty všeho druhu mám ještě radši. Jenže tohle byla taková... rozcajdaná slátanina. A děj osciloval mezi zábavou a nudou i mezi žánry jak na koronárce křivka elektrokardiografu, při nahazování pacienta se zástavou. A zasypal mě takovou spoustou odkazů, že jsem se z té hromady furt jen vyhrabával a už neměl čas na zábavu. (03.04.2013)

Když se před časem v kinech objevil snímek V Bruggách, jednalo se o vzácný případ, kdy se filmová kritika shodla s filmovými fanoušky na mimořádných kvalitách díla a zrodil se film, kde v úzké symbióze funguje jak zábavná složka filmu v podobě černohumorné gangsterky s charismatickými postavami z podsvětí, tak i dramatická existenciální rovina, která posouvá tenhle kousek až k oblasti filmového artu. Jméno režiséra se stalo pojmem a jeho ego očividně posílilo, protože Sedm psychopatů je na první pohled ambiciózní kousek, ze kterého sebevědomí a očekávání úspěchu jen čiší. Jenže na rozdíl od Brugg tady funguje pouze první rovina - rovina ujeté kriminálky s bizarní motivací (anti)hrdinů, děsně cool postav a černého humoru založeného na násilí. Sedm psychopatů se veze na vlně, kterou v 90. letech odstartoval fenomenální úspěch Pulp Fiction. Martin McDonagh vlastně natočil film tarantinovější než sám Tarantino. V Bruggách zasadil své postavy do reálného prostředí a obdařil je logickou motivací, tady jde na první pohled o umělý scénáristický konstrukt, kde to skřípe a drhne, kam se podíváš. Samozřejmě pokud všechny postavy představují ukázkové psychopaty, můžete všechny scénáristické kotrmelce a přešlapy omluvit tím, že od bandy psychopatů se přece nic jiného čekat nedá. Ale s touhle berličkou se nespokojím. Hrátky s žánrovými pravidly předvedl na mnohem kultivovanější úrovni už Altman ve svém Hráči, takže nemám důvod s hodnocením jít výš než na 2* - a to se snažím narozdíl od komentáře v hodnocení Sedm psychopatů nesrovnávat s Bruggami. A naopak se snažím tenhle film vnímat výhradně jako komedii, protože v poloze dalších dvou žánrů, tedy krimi a dramatu, osudově selhává. Martin McDonagh si sice ani tentokrát neodpustil pokus o scénu s myšlenkovým přesahem, ale vzhledem k celkovému charakteru dílka působí spíš cizorodě a bez katarze - viz završení životní pouti zabijáka Vietkongu. Celkový dojem: 45 %. Pokud ale máte rádi hlášky, prostřelené hlavy a přehrávající dobře se bavící herecké hvězdy, nebudete zklamáni a můžete jít s hodnocením výrazně výš. (12.02.2013)

Trošku slabší tempo, ale postupně se vše zlepší. Příběh je originální a velmi zajímavý, k tomu nechybí špetka humoru. Colin Farrel v roli scénáristy neměl chybu a k tomu psychopat Sam Rockwell, který roli zahrál velmi kvalitně. Ostatní vedlejší role seděli také, takže s hereckými výkony nebyl žádný problém. Nebýt tedy utahanějšího děje, tak se není o čem bavit.. 8/10 = 83% (26.01.2013)

Billy jako Martyho múza, průvodce a hybatel veškerého dění. Takřka neustálé prolínání fikční reality a fikce ve fikci, pohrávání si s žánrovými pravidly, množství odkazů na filmové postupy či snad přímo díla, vysoká míra sebereflexivity. Promyšlený film do posledního puntíku tematizující mimojiné i jistou znuděnost dnešní společnosti a vyprázdněnost současného světa ("zabíjím lidi, aby můj kamarád měl, o čem psát a já se na nějakou dobu zabavil"). McDonagh ví a umí. (29.11.2013)