Il compleanno
Obsahy(1)
Tři manželské páry spojuje dávné přátelství, spokojený zabezpečený život a touha strávit společně léto v překrásném domě u moře. Nenadálý příjezd Sharyna a Diegova dospívajícího syna Davida probudí v úspěšném psychologovi Matteovi nečekaně silnou touhu, které není s to se přes všechnu svou racionalitu ubránit. Manželka Francesca, děti i ostatní přítomná společnost cítí stupňující se napětí, jehož původ jim zatím uniká. Smyslný mladík, vědom si výjimečnosti svého zjevu, si s Matteem zahrává a nevyhnutelná katastrofa je na spadení.
Italský režisér Marco Filiberti vypráví i ve svém druhém celovečerním filmu podmanivý příběh o latentní homosexualitě, v němž nadnáší palčivé otázky o svobodné volbě a důsledcích lidského konání.
(oficiální text distributora)
Recenze (31)
Na konverzační psychodrama o bukvicích to tady má podezřele vysoká procenta, ale přiznávám, že jsem film neviděla celý, takže hodnocení nechám na povolanějších jedincích:-). A úplně nezajímavé "Davidovy narozeniny" nebyly, vždyť mě docela štve neznalost závěru... Zašustili si spolu a ručku v ručce s povislým zápěstím odkráčeli do hřejivého západu slunce, nebo to vyústilo v pořádně krvavou katastrofu? Asi ten konec budu muset někdy omrknout, ovšem ani by mě nehnulo sledovat to celé:-/. ()
Film se mi těžko hodnotí, protože jsem měla problém ho vůbec dokoukat. Tohle vážně není film pro hetero lidi, scény jsou tam dost nechutné a celé je to takové rozměklé až slizské. Chápu sice, že lidé s menšinovou sexuální orientací to neměli lehké, ale koukat se na to nedá. Odpad nedávám jen z úcty k odlišnostem. ()
Na první pohled spokojený, manželský pár. Je jim taky zhruba něco kolem čtyřiceti let, mají krásnou dceru, skvělou práci, zkrátka, co víc si člověk může přát. A stačí jeden moment, jedna chvíle, jeden pohled, který spustí v manželovi v podání výborného Massima nečekaně silnou touhu, k asi o dvacet let mladším mladíkovi. A i když se tomu zuby, nehty brání, tak jen spustil lavinu, která možná už nepůjde zastavit. Až na konec, který bych asi udělal trošku jinak, je to hodně vydařené drama, s opět skvělou hudbou a zároveň hodně silná čtyřka. A také poučení pro vdané manželky. Když se Váš muž zakouká, zdaleka ne vždy za tím musí být nějaká žena! ()
Tristan a Isolda, příběh z artušovských legend o zakázané, zničující a smrtonosné lásce, v ještě temnějším podání R.Wagnera otevírají podmanivý příběh, který rovněž vyústí do nezvratné tragédie. Pozvolné tempo, velké záběry na osamocené postavy, moře, bílý dům, snová hudba a nenápadně se stupňující napětí připomínají filmy Felliniho a Viscontiho (zůstaneme-li v Itálii), jehož Smrt v Benátkách je ale přeci jen o něčem jiném, jelikož zde se jedná o náklonnost oboustrannou. Jistá místa postav na šachovnici se pozvolna posouvají s tím, jak se otevírají třinácté komnaty každé z nich. Možná by se zdálo, že sledujeme svět v jakési zvrácenosti, ale není tomu tak. Zobrazovaný svět jen není černobílý, jak by ho mnozí rádi viděli... ()
Měl jsem skutečně nutkání udělit plné hodnocení, ale nakonec jsem se rozhodl "jen" pro 4* - tento film totiž nefunguje v celém svém rozsahu a spíše než o cosi konzistentního se jedná o směsici působivých (nebojím se říci, že chvílemi dokonce až mistrovských) scén a záběrů, které postupně gradují až do epochálního závěru, který zkrátka bere dech. Paradoxně zde také platí, že méně je někdy více a minimum dialogů tedy vydá za tisíce slov - bohužel však tento způsob pojetí přichází až po první, velmi nezajímavé půlhodině, což leckterého diváka odradí... Ale kdo si počká, ten se dočká :) ()
Reklama