VOD (1)
Obsahy(1)
Záznam divadelního představení lyrikálu M. Horáčka s hudbou P. Hapky ze Státní opery Praha z listopadu 2010. Písňový text Michala Horáčka o 1600 verších s hudbou Petra Hapky na jevišti Státní opery Praha Kudykam je divadelní hra ve verších, které se dílem zpívají a dílem mluví: s trochou nadsázky „divadlo jedna báseň“. Děj je duchovní cestou hrdiny (Martin), jehož na počátku potkáváme v jeho pokojíku „Penziónu Svět“. Má se spokojit se svým „jistým“, anebo se vyklonit do nejistoty a do víru příležitostí i hrozeb, které správně tuší za dveřmi svého pokoje? Má následovat strýce, který se na takovou cestu kdysi údajně vydal a prý dospěl z pátého suterénu až kamsi nezměrně vysoko, možná až do přízemí? A má-li se k tomu odhodlat, bude vědět kudy a kam? Jakmile si Martin tu otázku položí, ocitne se tváří v tvář svému zhmotněnému přání v podobě Kudykama – ten se mu nabídne jako průvodce. Slíbí, že Martinovi bude podávat návrhy dalšího postupu, volbu konkrétních kroků nicméně ponechá na něm. Martin přitaká, a tak se stává žákem vskutku bizarního Mistra. Na cestě ho čeká mnoho překážek, největší boj ale musí svést sám se sebou... Hudební část představení je výtvorem skladatele Petra Hapky, přičemž instrumentaci a scénickou hudbu dostal na starost Ondřej Brzobohatý. Celkem zazní devatenáct písní. Část z nich – už úvodní V Penziónu Svět – vychází z předchozí spolupráce Michala Horáčka a Petra Hapky, většina je však nová; mezi novými šansony jsou klíčové tři: Hladiny, Tante cose da veder’ (oba Kudykam) a Havrani na sněhu (Martin). (Česká televize)
(více)Recenze (33)
Dílo k zamyšlení, k opakovanému zhlédnutí a troufnu si říct, pro ty chytřejší a hloubavější část populace. Každý si Kudykam může vyložit po svém, ale je smutné, když někdo dá nízké hodnocení, protože nepochopil hlavní poselství tohoto díla. V divadle skvělý zážitek (zvlášť s dobrým obsazením), záznam už je méně povedený (chybějící scény, Kassai je skvělý, ale tato role měla jasně lepší představitele - Karla Dobrého). Co ale musí nadchnout všechny je skvělá hudba, aranže a texty. ()
Viděl jsem naživo generální zkoušku. Představení mělo silná místa, Hapkova hudba je mnohdy uhrančivá, ovšem nejvíce mě potěšili Gott s Bílou. Vlastně jsem je nikdy jindy neviděl mimo obrazovku, byť jsem je cíleně nevyhledával. Navíc jsem o přestávce potkal pana Horáčka, který mi ochotně podepsal program. ()
Písně z této divadelní hry jsem znala, některé jsou krásné. Hru jsem viděla včera poprvé a mám z ní smíšené pocity. Když jsem už asi půl hodiny čekala, až Ondřej Ruml zazpívá Havrany na sněhu, musela jsem si přiznat, že mluvené slovo je naprostý chaos a já mám ráda věci jednoduché, srozumitelné. A nemám ráda muzikály. Písně beru, to ostatní ne. ()
Hapku a Horáčka miluju a jejich songy, ze kterých se skládá toto představení, znám slovo od slova. Proto jsem taky v sedačce Státní opery byla v muzikálovém nebi - takže live za plnou palbu... Ale tady v TV se to Kudykamovo čaro někam vytratilo a já si jen říkám "Kudy kam to jako má jít?"... nějak to prostě nezapůsobilo. ()
Kudykama jsem viděla na vlastní oči a hned 2x!! A pokaždé v jiném obsazení. Kdo to neviděl v opeře (nebo jinde), tak podle mě nemůže plně posoudit. Představení je krásný, propracovaný a nutí k zamyšlení nad životem :) Mě uvedlo na pár dní do jisté deprese (-: Prostě opravdu kulturní zážitek. Když jsem ho pak sledovala v televizi, tak myslím, že ten děj a scéna úplně nevyzní, takže doporučuji vidět Kudykama na vlastní oči. ()
Galerie (6)
Photo © Česká televize
Reklama