Amadeus

Krásný film o velké otázce, kterou se trápí většina z nás... "proč nemám, to co on(a)?" Na koho svést to, že jsme méně schopní, pilní, silní, krásní, chytří či talentovaní, než někdo jiný... Kdo o tom rozhoduje, kdo určí, že se naše já probudí zrovna v tomhle těle, které nemá umělecké vlohy a přitom prahne po tom, stát se malířem, spisovatelem... Jistý skladatel A. Salieri patřil k nejvýznamnějším komponistům konce 18. století a patřila mu sláva a uznání Vídeňské smetánky. Miloval hudbu a toužil skládat jen tu nejkrásnější, hodnou Boha, kterého miloval. A ten Bůh za ním do Vídně poslal mladého Mozarta. Neotesaný, arogantní mladík, s neuvěřitelným nadáním a geniálním talentem, proti kterému byl Salieri naprostý břídil a podprůměrný brnkal. A Salieri si tedy pokládá naši známou otázku: "Proč dostalo tohle nemravné monstrum to, po čem já jsem skromně toužil. Proč jsi udělal géniem jeho a mě dal jen schopnost poznat velikost jeho umění?" Vskutku, při tom pomyšlení mrazí. Mimochodem, Amadeus prý znamená "vyvolený Bohem" Pozoruhodné herecké výkony, úchvatná Mozartova hudba a veliký příběh o střetu průměrnosti s genialitou. Mimochodem, osobně doporučuji kratší, staší verzi, režisérský sestřih už je na můj vkus zbytečně roztahaný a dlouhý. 90% (17.12.2006)

"Jak mohl Bůh nadělit tolik talentu takové kreatuře…?“ Genialita versus průměrnost, která zoufale touží po dokonalosti. Jsou hlavními aspekty filmu, proto lze samotnému Amadeusovi nepřesná historická fakta velkoryse odpustit. Amadeus má nespočetně silných scén ale rozhodně tou nejsilnější je s jistotou ta poslední, kdy Mozart na smrtelné posteli diktuje Salierimu svůj Requiem... Nefalšované grandiózně sestříhané DRAMA, ze kterého naskakuje husina. Vynikající po právu oscarový F. Murray Abraham, jeho žárlivostí sžíraný Salieri je bezesporu jeden z největších padouchů filmové dekády. Na druhé straně- Jeho sok, jedinečný Tom Hulce jako génius Mozart a obscénní vtipálek v jedné osobě, nezaměnitelný v téhle úloze, stejně jako jeho už prosnulý smích. Velkolepé, strhující, oslnivé, mistrovské dílo Miloše Formana, dle mě jeho nejlepší film, stojící těsně za bránou mojí TOP desítky.Ten kdo neviděl, tento do puntíku vymazlený skvost,urychleně napravit (27.08.2010)

Nejlepší hudební film všech dob. Formanovské sobecké téma: zpracování génia a zaostávajícího okolí. Člověk příjde i o ten nejposlednější zbyteček sebevědomí, který snad ještě má. Nemůžeme pochválit Mozartův charakter, ale musíme se sklonit před velikostí jeho děl. Z výjimečného osvíceneckého panovníka se stala skoro namyšlená figurka. Z výborného skladatele průměrný závistivec. Rozprostře se před námi dokonalá iluze klasicistní Vídně, ale je to přece jen iluze. Kdybychom hledali historickou pravdu, museli bychom se svěřit suchopárným odborníkům - což však vůbec nebrání v Amadeově cestě do mé TOP10. (24.09.2004)

Dlhujem Formanovi veľké ospravedlenenie, pretože som si dlho myslel, že tento film ma nechytí. A to je potom skvelý pocit, ak vás film, od ktorého absolútne nič nečakáte (bez ohľadu na počet získaných oscarov) chytí pod krk. Ja sám som ten film nikdy nevyhľadával, pretože doba „kostýmov a parochní“ ma nepriťahuje. Film ma poriadne zaujal už od prvých minút, i keď v postave Amadea by som možno chcel vidieť niekoho iného. Jeho priblblý smiech ide trochu na nervy, ale čo robí z filmu skutočný zážitok je vzťah Amadea a dvorného skladateľa, ktorý k Amadeovi pociťuje na jednej strane veľký obdiv, ale aj závisť a nenávisť. Po všetkých stránkach skvelo spracovaný film, oscary zaslúžené, ale k plnému počtu mi niečo chýbalo. Silné štyri hviezdy. Ha-ha-hááá. 80%.. (12.03.2012)

Přestože jsem uchvácen Formanovou režií, hereckými výkony (nejen) obou hlavních protagonistů, Mozartovou hudbou i debilním smíchem Wolfganga Amadea Mozarta, nemohu dát filmu plný počet. Nedokážu to zdůvodnit, patrně vnitřní rozpoložení, které mne ani při druhém zhlédnutí verze Director´s Cut nezlomilo. (05.03.2010)