Láska v hrobě

Destruktivní milenci, kteří se motají v příšerném kruhu bídy, špíny, zimy, smradu a chlastu. Oni sami jsou sobě metaforou: žijí mezi mrtvými a sami už rezignovali na život. David Vondráček našel příběh, ale pouze ho nasnímal. Nedodal nic navíc, nevysvětlil, jak se dostali až na dno. Nešel na dřeň, neptal se na Janiny děti nebo Janovu rodinu, nechává nevysvětlené, co je stáhlo až ke dnu. Navíc jsou na snímku patrné pionýrské podmínky, za kterých ho natáčel, hlavně zvuk je často tak zašumlovaný, že není rozumět co kdo říká. /29. 12. 13./ (29.12.2013)

75%. Dokument, který je spíš takovým oknem do reality po vzoru Třeštíkové a ukazuje životy, které všichni vídáme kolem sebe, ale většinou si je ani neuvědomujeme a škatulkujeme, odsuzujeme, aniž bychom věděli, co za tím stojí. Nikdo nikdy neví, co člověka může potkat, bezdomovectví je problém, kterému je třeba pomáhat, ne jej prohlubovat tradičními předsudky. Absolutně svobodný život, který ale nese vysokou daň. Oproti Katce silně poučné a pocitově alarmující. (12.01.2014)

Láska v hrobě není ani tak dokument o bezdomovectví, jak se na první pohled může zdát. Autor dokumentu se touto společensky ožehavou otázkou nezabývá, spíše ze životní situace a životního postoje dvou hlavních hrdinů těží, co se dá. Sledujeme balancování dvou jedinců doslova na hraně otevřeného hrobu. Chvílemi se snaží o návrat, ale nakonec stejně opět končí na hřbitově. Ve chvíli, kdy jsou nuceni opustit tento prostor, jejich svoboda je narušena a oni pomalu začínají padat do svého předem připraveného hrobu. Nejedná se o klasický dokumentární přístup, o to více si cením, že se s ním setkáváme v českém kontextu. Jde spíše o dokumentaci vnitřních stavů, proto poetické pojetí celého dokumentu nepovažuju za nevhodné. (10.03.2013)

Drsný film o lidských osudech, který vás dovede zasáhnout. Díváme se na ně jako na póvl společnosti, ale stačí je chvíli sledovat a uvědomíte si, že jejich životy a city nejsou o moc jiné, než ty naše, jen jejich potřeby se zredukovaly, a přesto nedojdou naplnění. Ke konci si říkáte, jestli už se kamera měla jen dívat, anebo udělat i něco víc. (07.08.2017)

Vondráček sice připomíná časosběrku Třeštíkovou, ale z jeho dokumentu sálá trochu jiná energie. Líbí se mi, jak se režisér velice šikovně drží v mantinelech žánru dokument a daří se mu tyto hranice nepřekračovat a do dokumentu nevstupovat. Ústřední dvojice je rozhodně velice zajímavá, jen by možná neškodilo více poodkrýt jejich "předbezdomoveckou" minulost, a ne pouze "otec mě znásilňoval" či "otec mi uhořel". Jedním z nejmrazivějších okamžiků pro mě byl asi zlom v chování obou aktérů v momentě, kdy byli nadobro "vystěhováni" ze svého domova (čti: hrobky). A technická - nechápu rating "nevhodný mládeži do 15 let" - já bych to dal na školách povinně. (26.02.2013)