Láska v hrobě

Láska v hrobě není ani tak dokument o bezdomovectví, jak se na první pohled může zdát. Autor dokumentu se touto společensky ožehavou otázkou nezabývá, spíše ze životní situace a životního postoje dvou hlavních hrdinů těží, co se dá. Sledujeme balancování dvou jedinců doslova na hraně otevřeného hrobu. Chvílemi se snaží o návrat, ale nakonec stejně opět končí na hřbitově. Ve chvíli, kdy jsou nuceni opustit tento prostor, jejich svoboda je narušena a oni pomalu začínají padat do svého předem připraveného hrobu. Nejedná se o klasický dokumentární přístup, o to více si cením, že se s ním setkáváme v českém kontextu. Jde spíše o dokumentaci vnitřních stavů, proto poetické pojetí celého dokumentu nepovažuju za nevhodné. (10.03.2013)

Ten typ dokumentu, v jehož případě téma zcela vítězí nad filmařskou stránkou a je mnohem důležitější jako upozornění na určitý společenský fenomén (jakkoliv nechci srovnávat, tak podobně to platí v případě Šmejdů) než jako samostatné tvůrčí dílo. Míra ne/zasahování je v případě dokumentu vždy diskutabilní, prezentace Lásky v hrobě v médiích - i film samotný - v některých situacích napovídá, že ne vždy šlo jen o "holou" předkamerovou realitu. O obou ústředních protagonistech lze v určitých intencích uvažovat s určitou mírou nadsázky i jako o hercích, konkrétně v situacích, které byly zřejmě vyvolány i pomocí filmařů (pokus o návětěvu dcery v Ostravě, setkání s matkou a rodným krajem). K nezvládnuté stránce dokumentu jako výrazný příklad patří iritující práce s hudbou. Dojem z tvůrce by ideálně neměl nikdy mluvit do hodnocení, v tomto případě si ale nemohu pomoct. Vystupování Davida Vondráčka v materiálech ČT věnujících se tomuto filmu mě výrazně zklamalo, o analogii s filmaři typu Třeštíkové nemůže být vůbec řeč. (17.01.2014)

Režisér filmu David Vondráček se předem snaží vymezovat proti tomu, aby bylo na Lásku v hrobě nahlíženo jako na cynický voyeurismus, protože asi sám cítí, že jeho film má k takovémuto chápání hodně blízko. Láska v hrobě by se taky dala označit jako klasická freak show, chápana jako pohled na něco odlišujícího se a zároveň atraktivního. Vondráčkův postup je veskrze pasivní – nesnažil se nějak ovlivňovat hlavní aktéry, pouze se snažil pochopit jejich pohnutky a motivy, což jistě slouží k dokumentární cti filmu. Prostor filmu je plně věnován páru bezdomovců (Jana a Jan), který přebývá na zpustlém strašnickém hřbitově, a sleduje jejich životní osudy. Konečný materiál sestříhaný do finální podoby filmu se nese v lehkém duchu a snaží se vyhýbat závažným otázkám týkajícím se tématiky lidí bez domova. Máme možnost sledovat scény, kde se mísí humor s lehkou dekadencí (Jana se koupe v neckách mezi zarostlými pomníky a Jan si u toho hlasitým chraplákem prozpěvuje „… a ta kráska ze snu procitá…“; Jana představuje obyvatele hrobky, kde s Janem bydlí, přičemž svůj výstup zakončí slovy „… a pak jsme tu my živí.“; Jana se vyměšuje do kbelíku a volá na Jana, ať to jde vynést). I přes tyto scény však film jako celek působí důstojně a rozhodně se nejedná o nějakou prvoplánovou exploataci. Výsledný formát filmu tak připomíná kombinaci freak show a reality show, chápáno bez jakéhokoli pejorativního nádechu, obohacenou o rámec časosběrného dokumentu. [LFŠ 2012 - host: David Vondráček] (30.07.2012)

Dokument hodně podobný Katce od Třeštíkové. Ovšem nyní v hlavní roli alkohol a né drogy. Dokument o lidské spodině, která není schopná řešit jakýkoli problém jinak než se ožrat. Svou situaci zaštiťují tím, že o sobě hovoří jako o naprosto svobodných lidech. Bohužel to tak není. V počátku vcelku idilické soužití v hrobce střídá kruté "vystřízlivění". (14.01.2014)

Bezdomovci jsou stejne vdecnym tematem pro dokument jako nackove, fetaci, prostitutky nebo cikani. Takovy film ma tedy daleko vyssi potencial nez pokud by stejnym zpusobem zpracovani mapoval zivot treba vypravciho CD. Osobne me to zaujalo, je to ale podle me dost ucelovy dokument. Jelikoz je pripadu bezprizornosti z duvodu jakesi svobody i nezodpovednosti cim dal vice, stavaji se spolecnosti vice a vice lhostejnymi, vcetne me (a ze uz jsem se rozdal desetikorun...). (25.12.2013)