Černý Petr

Černý Petr, Miloša Formana, by som vnímal, ako prelomový D-E-B-U-T, i keď už mal pred ním krátkometrážny zárez. Snímok, ktorý má už 53. rokov, ale nepovedal by som, že sa na ňom podpísali čiastočky prachu, alebo zapadnutia do zabudnutia. Vyniká v PRVOM RADE - autentickými hereckými výkonmi, lebo si v ňom zahrali neherci, preto pociťujem, čosi naprosto ojedinelé a fascinujúce na dobu, ktorá ho vytvorila, s tvorcami, pod ním - podpísanými. Vnímajú ho inak ročníky, ktoré sa narodili, trebárs, v polovici 40. rokov, keď boli mladí, vo veku Ladislava Jakima, či Vladimíra Pucholta. Áno, to je pravda. Ale, ako vravím, nemali by sa v ňom stratiť, ani ročníky - 1980, 1990 - tí už sa budú pomaličky strácať, lebo v 60. rokoch - neboli mobily, sociálne siete, ľudia sa inak správali, mali k sebe bližšie. Skôr ho pochopím ja, nezasiahnutý týmito dnešnými, akože módnymi trendmi. Skrátka, sociálne siete, nie sú nič pre mňa, aj keď mám na to vek. Problematika, ktorá sa dotýka hlavnej myšlienky filmu, t.j vzťah OTCA a SYNA, je aktuálna aj v dnešnej dobe, ale už úplne inak, dnešná mládež, sa správa takým spôsobom, ktorý evokuje - drzosť, arogantnosť. Petr z filmu by v roku 2016, asi len ťažko takto pekne počúval otca, ktorý mu dáva rady do života. Všetko to záleží od výchovy. Musím, ale priznať to, že zo strany rodičov, najmä zo strany otca, sa tlačí hotová buzerácia, ani matka, sa nespráva o nič lepšie - POTOM - Petr, je viac - menej zabitý prípad. To isté, čo zažíva DOMA, má aj v práci v podobe vedúceho v SAMOOBSLUHE, ktorý má z neho - poslušného panáka, z ktorého urobil - pozorovací, sledovací OBJEKT - zákazníkov, POTOM / ZNOVU - Práca, ktorú vykonáva - predznamenáva, čo sa z neho stáva... Jakim a Jan Vostrčil, v úlohe syna a otca, sú fenomenálni, najmä p. Vostrčil, je geniálny, ani na okamih nespustím z neho oči, počúvam ho, a je to majstrovské ! Zvláštne vyžarovanie z neho siaha, čosi nebezpečné a poučné, zároveň. Najväčším kladom beriem určite všetky jeho scény, ktoré gradujú a gradujú. Taký som bol zažratý do filmu, že som prestal vnímať čas. Najmä, keď Petrovi prišiel Čenda vrátiť 20 korún, to sa pomaličky blížil koniec... Vôbec, najlepšia scéna z filmu. Ba, a na ten jeho pozdrav : „ahój“ , len tak NEZABUDNEM !!! Na myslí mám Čendu, keď v sobotu na diskotéke haluzil s Petrom, jednoducho - SKVOST ! (27.06.2016)

Černého Petra, spoločne s Láskami a Panenkou považujem za tri vrcholy českého obdobia Miloša Formana. Nie je asi najlepší, ale určite mi je generačne najbližší, veď Ladislav Jakim bol odo mňa o rok starší a Pavla Martínková o dva roky mladšia. A vo Vladimírovi Pucholtovi vidím viac podobnosti so mnou, než mi je to milé. Takže nemôžem byť k tomuto filmu zlý, aj keby som chcel. Je to dokument o dobe, ľuďoch, stereotypoch a bezvýchodiskovitosti. Dnes som si v tanečnej epizóde všimol aj dievčinu, ktorá v Konkurze narobila taký príjemný rozruch svojim Kapitánom. Plný počet hviezdičiek nemôžem dať, aj keď mám Černého Petra rád, pretože v niektorých momentoch strácal na tempe. (25.02.2012)

„Tak něco řikej.“ – „A co?“ – „No něco.“ – „Mě zrovna nic nenapadá, nevim.“ Černý Petr (podobně jako další Formanovy domácí filmy) mi dlouho unikal, ale po jeho zhlédnutí jsem tomu kupodivu rád, myslím, že dřív bych si ho tolik neužil. Film totiž rád sází na nádhernou trapnost (záměrnou), a v té si nelibuju zase tak dlouho. S ní souvisí autentičnost a slušné budování dobové atmosféry, na nichž má lví podíl hudba, (ne)herci (excelují především Vostrčilův otec a Pucholtův Čenda), mnoho zábavných situací (Petrovo zaučování, rozhovor u piva, Čendovo přisednutí si, vyzvídající matka, vracení peněz a všechny otcovsky dobře mířené rady včetně: „Víš, co se říká…kdo má blízko k jídlu, má daleko do hrobu!“), a pak to hlavní na filmu, „duchaplné“ rozhovory. Bude to znít jako klišé, ale téměř všechny ty bez nadsázky mistrovské dialogy (a otcovy monology) by se měly tesat, a to povinně! Tahle Formanova satirická (geniální monolog vedoucího o důvěře), tragikomická sonda do chlapcova dospívání (mnohý se jistě poznal) je tak krásně přirozená a vtipná, že mě ani trochu nevadí jistá „nedějovost“ (výrazivem jiných „o ničem“), protože jsem se ani trochu nenudil, a přestože mi tu a tam dělaly menší problémy motivace hlavního hrdiny (který byl někdy „kapánek víc“ mimo), těch slabších 5* rád dám (i za ten chytře střižený konec). „Já už je potkal tudle, už několikrát, víckrát jsem je potkal u Labe, a voni dou, vona de, jo, a já tam stojím a koukám na ni, vona se na mě ani nepodívá. To máš takovej pocit, jako, jakože nejsem, jo.“ – „Ale seš, seš…“ - „No to vím, že sem.“ – „…seš panic!“ (20.07.2015)

Tenhle film je o ničem. Ale je o ničem takovym způsobem až je fakt dobrej. Navíc hlášky jako třeba JE TO TU ZAJÍMAVÝ, VOLE mě fakt dostaly. Kamera působící jako by spíš šlo o špehování lidí, k tomu odpovídající chvílema dokumentaristický dialogy. Téma filmu určitě dost nadčasový, protože takovýhle dialogy se doma vedou i dneska, stejně jako pokusy o konverzace mezi klukama a holkama. (13.04.2009)

Symfonie trapnosti, banalit, každodenních stereotypů, naivity, pubertálního mládí a buranství dospělých. Ve své době představoval tenhle film doslova revoluci, protože naboural všechny představy o tom, jak má vypadat filmový scénář a angažovaný film. Dnes pro mě představuje klasiku, která ani s odstupem půl století neztratila na působivosti. Do dokonalosti tenhle styl dotáhli tvůrci britského Kanclu, kteří vytvořili daleko kompaktnější dílo, kde nehraje roli pubertální nevyspělost a o to víc vynikne křupanství a trapnost dospělých hrdinů v zodpovědném postavení. Celkový dojem: 75 %. (03.03.2012)