Obsahy(1)
Jihokorejský dokumentární film se zabývá osobní krizí samotného režiséra, kterou si prošel poté, kdy došlo k incidentu během natáčení jeho předchozího filmu Dream (Sen), kde protagonistka málem oběsila. Název filmu pochází z korejské lidové písně. Kim Ki-duk produkoval film zcela na vlastní náklady. Premiéru měl na festivalu v Cannes 2011 jako součást sekce Un Certain Regard, kterou vyhrál a získal nejvyšší ocenění za nejlepší film. (ČSFD)
(více)Recenze (25)
Kim si zpívá "arirang" a v homevideu se vypovídává ze všech svých bolestí a traumat. Monodrama bez dramatu. ()
Domácímu videu se říká domácí video, protože je určeno k domácímu užití... proč s tím obtěžovat druhé? ()
kime, tak tohle ti fuckt nežeru, sorry. ()
Kdysi z nedostatku peněz na klasický film natočil Kim Ki-duk za pár hodin experimentální snímek (Skutečná fikce), tentokrát si chce vystačit se svými názory. Kdykoliv se však režisér v rozhovorech vyjadřoval k politice, situaci na Korejském poloostrově a v jihokorejské společnosti, žasnul jsem, jaké plytkosti lezou z člověka, který dokáže napsat logicky promyšlené scénáře, jimž lze přes nečekané dějové zvraty lehce uvěřit. Arirangu nevěřím - jako dokument je neupřímný, jako mystifikace nepovedený. Slibných prvních deset minut, herecký výkon ani vtipné reminiscence Krokodýla (kávovar) a Adresáta neznámého (pistole) bohužel nestačí ani na jednu hvězdičku. Pro Mistrovy fanoušky přesto povinnost, byť nepříjemná. ()
Tenhle svůj film si Ki-duk naordinoval, jako dobrou psychoterapii. Vykřičel tam na nás všechny svoje démony, depky, křivdy a frustrace, které v sobě za celé ty tři roky poustevničení nasbíral. Film mě oslovil a chápu ho, proč ho natočil. Zároveň si ale neodpustím poznámku, že je to pěkný pozér. ()