Cascabel

Volání Antarktidy není žádné Putování tučňáků III, i když nějaké outtakes z předchozích dvou filmů možná obsahuje, třebaže skryté za černobílý filtr. Právě černobílá stylizace, kterou mě snímek nalákal, je zároveň jeho prvním kamenem úrazu, protože černobílá odhalí každou banalitu. A kdyby náhodou ne, je tu i banální komentář (když nemusel být žádný!) a dutě patetická hudba (až na závěrečné Vivaldiho Nisi Dominus). Čekal jsem pecku, dostal jsem sněhovou koulí.

Je pravda, že zrušili březen? - Vy myslíte listopad. Chtěli zrušit listopad kvůli chřipkovým epidemiím. Film nevyvolává dojem, že je vydřený, jak je patrné z Juráčkových deníků - možná právě proto.

Trojboj nesprávných metod stranické práce, náboženského fanatismu a oportunismu navzájem se požírajících kulaků - a přesto film skončil v trezoru. Bohužel mě Procházkův literární styl odrazuje od přečtení námětu a možného odhalení, co mi zůstalo skryto za krásnými obrázky Kachyňova Velkého ticha.

Dean Martin je spíš příjemný než dobrý herec, proto se veškerá psychologie odehrává v rozhovorech s Jamesem Stewartem, které ale šustí papírem. Zároveň musí být snímek děsně vtipný, o to se také postará Stewart. Mexičtí vrahouni do toho cáknou litry krve a Andrew Prine přidá dávku Waynovského Západu, aby nepřišli zkrátka ani fanoušci westernu. Raquel Welchové v roli bez scénáře není než plátkem citronu v tomto pestrém koktejlu, neřkuli utrejchu.

Oddíl funebráků projíždí cestou na psychoterapii krásnými scenériemi Divokého západu. Žádné nerealistické svícení, žádný zbytečný scénář, zato splněná ESG kritéria.

Černobílé a němé by to možná byla bomba... Ale film natočený bez scénáře, jen podle synopse, a s Borgninem jako suverénně nejlepším hercem je svým způsobem také unikát.

Vrchní, prchni avant la lettre, à la française et selon Mocky: povrchní satira namířená proti všem. Protože sleduje společnost, nikoli člověka, nemají postavy žádnou psychologii. A bohužel i řada dobrých komediálních nápadů je pohříchu nedopečená. 1,5*

Nabarvené ptáče avant la lettre (včetně nesrozumitelného jazyka:). Angažovaný film podle angažovaného románu o pasáčkovi, který chtěl být pacholkem, ale naštěstí ho zachránili ti, kteří se těšili, jak nebude pánů, jenom netušili, že zbydou jenom pacholci. Především však silný umělecký zážitek! Tvůrčí žal mistrů je nad hvězdnou hodinu učedníků, proto je dobře, že Pasáčka natočil Vláčil, a ne Troška.

Íránský Dostavník je moralitou stejně jako jmenovaný americký western, a to už se opravdu musí umět natočit. Celkovému dojmu neprospěl Soheil Bavi, íránský Karel Roden, vinou jehož kamenné tváře přichází první část rozuzlení (v dodávce směřující k turecké hranici) z čistého nebe jako dramaturgický lapsus. Jedna hvězdička za hajzlíka, kterého si zahrál Alireza Sani Far.

Povedená tragikomedie na jedno shlédnutí. Film by si zasloužil (lepší) dramaturgii, protože jeho 120 min je znát. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že některé dlouhé scény jsou ve filmu hlavně proto, aby měl potměšilý “Quinoa” (Grégoire Leprince-Ringuet) co promítat. Jiné, jako např. Black Friday v pařížském obchoďáku za zvuků Brelovy písně, jsou ovšem super.