Big Sur

To nejlepší na tomhle filmu byly asi ty záběry na krajinu, které prostě neměly chybu. Vlastně i díky samotnému plakátu k filmu jsem si udělal představu takovou, že tenhle film bude o samotáři uprostřed krásné přírody, který filozofuje a dumá nad životem. Pravdu jsem ale měl z půlky...a jestli vůbec. Básník a spisovatel se totiž sám v přírodě nudil. Potřeboval pít a voda z potoka mu nestačila. Takže poklidné filozofické zamýšlení střídá alkoholické opojení a sebezničující uvědomění. Výsledek je ale takovej, že člověk se stejně oklepe a jde dál. Za tu ani ne hodinu a půl jsem na nic novýho nepřišel. Chvíli mě autorovy monology zajímaly, chvíli jsem se u filmu hrozně nudil. Začátek vypadal kouzelně, ale po hodině se to všechno zvrtlo do těžkýho stereotypu u flašky whisky. A tak mi nakonec zbyly jen ty záběry na tu krajinu. (27.05.2014)

Po nabubřelém a ducha předlohy potírajícím On the Road je to rozhodně krok správným směrem. Přesné obsazení, krásná kamera a potlačení režisérského a scenáristického ega tomu jen pomáhají. Polish ví, na kom celé to kouzlo stojí a že nemá cenu přepisovat nepřepsatelné. Ano, pořád by se dalo spekulovat, jestli to není tak trochu zbytečné točit film celý postavený na vnitřním monologu hlavní postavy, ale tohle zpracování je natolik sympatické a přesné, že nad tím nejspíš v průběhu filmu přemýšlet nebudete a prostě se necháte unášet krásou přírody a volností Kerouacových slovních pochodů. (15.01.2014)

Hodně záběrů na krajinu kolem Big Suru, moře, nebe, cvakání psacího stroje a hlubokých vět. Jako experiment proč ne (i když ne pro mě), ale jako film to nefunguje, protože tomu chybí ústřední motiv, děj a vůbec něco, co by diváka nutilo koukat se dál. Po prvních dvaceti minutách už mě to hrozně nudilo. Slabou stránkou jsou i nevýrazní herci. (29.12.2013)

Som spokojnejší ako v prípade On the road. Obrazová a slovná meditácia v prostredí úchvatného Big Suru, kde Jack rozmýšľa, bojuje zo svojími nočnými morami a pije, píše, miluje sa a klame a túži a má starosti a cestuje a rozjíma a spomína a myslí na Neala Cassidyho. Polish natočil dravý film presne v duchu Beat Generation. Možno ku koncu ešte trocha pridal namiesto toho aby spomalil a nechal myšlienky nech zasiahnú to správne miesto v divákovej hlave. Ale inak som takmer spokojný. Je to stále o tom istom a predsa to znova odráža ducha jednej generácie. Ducha, ktorú si na americkej kultúre cením úplne najviac. Plus to má výbornú hudbu. Barr je ako Kerouac bezchybný a Bosworth bola očarujúca. Škoda, že sa tam nezdržala dlhšie. (23.12.2013)

Přestože jsem toho názoru, že by beatnické skopičiny měly zůstat pouze na papíře a přestože Big Sur osobně považuji za Kerouacův opus magnum, tak ve mně tato adaptace nevyvolala blesky spravedlivého rozhořčení, ba naopak. Když už chce nějaký bodrý jožin seznámit dvacátéprvní století s poetikou beat generation skrz filmové plátno, tak se nestydím říct, že je tohle zpracování správná cesta. Zlepšení oproti loňskému On the Road je znatelné. Ten základní pilíř všeho zlepšení vidím ve faktu, že tu nikdo neprojíždí kaďák Stevu Buscemimu. Ale proti gustu žádný dišputát, žejo. Kerouac je srdcař všech srdcařů, a proto má jeho náhled do zdevastované duše alkoholika mnohonásobně větší hodnotu než od mistra teoretika Zoly. Možná je to mou hanebnou přitepleností, ale to jeho ukňourané sebelítostivé bědování, nekonečná honba, nekonečné cajdákování s cílem oprostit se od otravných mladých hejsků, alkoholového oparu, smrti a samoty mi prostě sedlo jako průměrná běloška na průměrný bílý penis. Jediná výtka putuje směrem k odfláklému závěrečnému deliriu, neboť v knize to byla několikastránková esence hnusu a deprese a vlastně ultimátní vyvrcholení předcházejícího odvárku hnusu a deprese, ehm. Každopádně asi doporučuji. (20.02.2015)