Režie:
Miloš FormanKamera:
Miroslav OndříčekHudba:
Galt MacDermotHrají:
John Savage, Treat Williams, Beverly D'Angelo, Annie Golden, Dorsey Wright, Don Dacus, Cheryl Barnes, Richard Bright, Nicholas Ray, Charlotte Rae (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Claude Bukowski (John Savage) má brzy narukovat, a tak si chce poslední dny v civilu v New Yorku užít. Náhodou potkává skupinku hippies a dámu na koni – Sheilu (Beverly D´Angelová), která se mu okamžitě zalíbí. Hippies jej přivedou k drogám a druhý den jeden z party zjistí, kdo je ona dáma na koni. Vetřou se na oslavu, jíž se Sheila účastní, ovšem jejich anarchistické chování vyústí v zatčení a soud. Mají na výběr třicet dnů káznice, nebo zaplatit padesát dolarů. Hippies pochopitelně peníze nemají, ale Claude ano. Stačí pouze na kauci pro jednoho z nich, a tak od soudu odchází šéf hippies Berger (Treat Williams). Ten slibuje, že další peníze přinese. Claude s Bergerem se stanou velkými kamarády a skamarádí se i se Sheilou, jenže za dveřmi je strašák války ve Vietnamu. (AČFK)
(více)Videa (1)
Recenze (685)
Tohle je podle mě opravdu špička muzikálové tvorby všech dob. Soundtrack doma poslouchám každou chvíli a ani opakované shlédnutí filmu nebývá na škodu. Výjmečně silný příběh (nejen na muzikál), dobrá choreografie (i když některá místa jsou pojatá trochu "nemuzikálově", patří to ke stylu filmu a má to zase něco jiného do sebe, než klasicky zpracované žánrové filmy), opravdu dobře vybraní herci a neuvěřitelně silný zážitek nejen z konce filmu. Miloš Forman ukazuje, že mu žádný žánr není cizí. ()
Vlasům jsem se zcela programově vyhýbal dobře dvě dekády. Nikoli kvůli tomu, že jde o muzikál či snad proto, že jde o "manifest mániček", ale z důvodu, že jsem kdysi utrpěl zhlédnutí klasické verze. Což je v podstatě novácká devadesátková rozjuchaná estráda bez ladu i skladu, kde na jednu vynikající píseň v děsném aranžmá připadají dvě k nepřežití (a samozřejmě v děsném aranžmá), navíc tak tupě vlezle prvoplánově agitační, že snad i samotným hippíkům se to muselo zajídat. Vidět jsem to již nikdy nechtěl; a to ani od Formana, jakkoli mi stále vrtalo hlavou "co ho k tomu sakra vedlo". Když jsem se nakonec přeci jen odvážil, tak bych řekl, že žádný jiný film nedokazuje Formanovu velikost jako právě tento. Dokázat tu zhůvěřilost obdařit smysluplným a ve výsledku až nečekaně působivým dějem (schválně si na wikipedii přečtěte původní průběh "děje"), nechat (až na jednu výjimku) jen ta dobrá čísla, navíc nikterak výrazně muzikálově stylizovaná, pozměnit pořadí písní, jejich interprety a vlastně skoro vše, to je důkaz, že on by snad i porevoluční Olmerova "díla" dokázal přetvořit v nadčasové klasiky. ()
Pokus o návrat do květinových šedesátých let. Žel už nějak nedokážu cítit sympatii k hippie ideálům té doby. Všichni byli v pohodě, žili jen pro dnešek, milovali volnost... Ty hodnoty znějí tak lidumilně, ale přitom klamou zevnějškem. Byla to také kultura sobectví, dětinské nezodpovědnosti, naivního pacifismu, sebezničující vzpoury. Nemám potřebu si ji idealizovat. ()
Poněkud nostalgické zpívající kukátko do doby vlajícíh kadeří, kultu tuláckého života a války ve Vietnamu. Forman se nedrží podle klasických postupů při natáčení filmového muzikálu - kamera je netypicky líná a často (na můj vkus až příliš často) úplně statická a choreografie je, mírně řečeno, velice benevolentní. Naproti tomu mají Vlasy na muzikálové poměry nezvykle silnou dějovou linii (podpořenou skvělými hereckými výkony), která se mi s blížícím se koncem zamlouvala stále víc. Vlasy jsou filmem, do kterého je třeba pořádně se zakoukat a přistoupit na jeho hru; pak najednou zjistíte, že původně triviální blbůstka o životě květinových dětí (prošpikovaná písněmi s provokativními texty) se mění v působivé a promyšlené dílo, chytře se otírající o přistup US Army k vietnamské válce. Formanova režie je sice místy lišácká, ale v celku docela usedlá, což spolu se zaspávající kamerou mírně kazí jinak velmi dobrý dojem. A taky si myslím, že kdyby Vlasy režíroval Oliver Stone, byl by to teprve ten pravej nářez! :-) ()
Už je to hodně dávno co mě kámoš zval na soukromou projekci filmu Vlasy. Bohužel jako lákadlo uvedl : je to o "hipících" a je to "muzikál". Nevím co si o mě myslel, ale tohle mě fakt spíše odpuzuje než láká. Přitom stačilo říci jedno --udělal to Miloš Forman. To je záruka toho že nebudu muset zkouřit, abych film pochopil. Nicméně je jen můj problém, že se mě nelíbí tato hudba a jako "dítě" jsem spíše plevel než květina. Je jen můj problém, že si nedokážu tento film díky tomu vychutnat jako většina z Vás. Film má však v sobě hodně myšlenkové síly a emočních nábojů /zejména konec/ na to aby mě zaujal a donutil repsektovat Vaše vyšší hodnocení. ()
Galerie (39)
Zajímavosti (40)
- Hlavnú úlohu Claudea Hoopera Bukowského (John Savage) mal hrať Brad Dourif, s ktorým režisér Miloš Forman predtým spolupracoval na filme Prelet nad kukučím hniezdom (1975). (Raccoon.city)
- Choreografka Twyla Tharp byla ke spolupráci na filmu přemlouvána režisérem několik hodin. (oje)
- Miloš Forman k vývoji muzikálové struktury filmu: "Nejtěžší úkol přišel hned na začátku. Museli jsme vymyslet, jak co nejpřirozeněji uvést první hudební číslo. Miluju staré muzikály, ve kterých náhle zaduní hudba, cestující v autobusu se zhluboka nedechnou, rozvlení se ve tříčtvrtečním rytmu a syrová realita se změní v operu. Tuto licenci ale beru jako součást kouzla dobového žánru. Ve Vlasech jsem žádné opervní vložky nechtěl a proto nesmírně záleželo na prvním předchodu z prozaického textu k muzice. Věděl jsem, že když se nám podaří hudbu do příběhu hned na začátku organicky začlenit, udáme tón celému filmu a lépe se nám pak budou do příběhu vplétat další písničky." (NIRO)
Reklama