Vlasy

Muzikály jako takové nejsou zrovna mým nejoblíbenějším žánrem. Moulin rouge je pro mě naprostý vrchol, ale Vlasy mě dokázali zaujmout a ukázat trochu něco jiného. Miloš Forman se nikdy moc nebránil experimentům a riskování svého jména a Vlasy jsou důkazem. Některé písničky jsou legendární a konec filmu, i když je tak půl hodiny před koncem jasný, je perfektně vygradován do pochodu armády a zvuků "Berger theme" a mé oblíbené "Let´s the sun shine in". Nevěřil bych, že český režisér je schopen natočit něco natolik svérázného a přesto vkusného. (18.02.2007)

Nádhera. A kultovní záležitost. Kdysi prý Miloši Formanovi tvrdili, že je to pořád ještě příliš evropský film. Samozřejmě, nejsa Američan, to nemůžu tak úplně posoudit. Ale mám dojem, že film o svobodě může mnohem lépe natočit ten, kdo přichází z komunistického Československa, než ten, kdo se rochní v americké svobodě, a pro její permanentní přítomnost si ji naplno není schopen uvědomit. (04.01.2006)

Čtyři a půl zlatého vlasu tenkrát ještě ne děda Formana... Jen půl vlásku chybí k věčnosti. Jo, to člověk musí ale rozumět kosmickýmu vědomí...:-) A vlastně - když se člověk podívá na to, kam se svět za to čtvrstoletí od natočení filmu dostal, bez rozpaků to hodnocení zaokrouhlím nahoru. Tenhle příběh, muzikál ani film jen tak nezestárne... - - - P.S. Privátně jsem ještě navíc ujel na tom nádherném čokoládovém Lincolnu Continental 68 Convertible... (29.12.2005)

Poutavý příběh, nádherný soundtrack a strhující závěr. Jenže Forman strádá v choreografii, v atmosféře a vůbec v dobovém zasazení a to nedokážu odpustit tím spíš, že se nejedná o originální počin. Písně jsou dokonalé, ale jsou jen poskládané za sebe tak, jak je fanoušci muzikálu očekávají a tak, jak mají a musí být. Ale chybí moment překvapení a dostávám jen božskou hudbu, kterou v této filmové podobě neberu. (02.05.2005)

njn, žádnej půst, musej ´ růst !!! ...těžko hledat lepší muzikál... 100% edit: prostě jsem si musel půjčit z nějakých stránek na netu: Vlasy, jeden z nejvýznamnějších muzikálů druhé poloviny 20. století, zaujal bezpochyby Miloše Formana nejen nabízející se možností natočit výpravný film s choreografickými čísly, moderní hudbou a provokujícími texty, ale především svými přesahy za obvyklé hranice muzikálového žánru. V době svého vzniku byly Vlasy dílem politickým a vyhroceně sociálněkritickým, odsuzujícím válku ve Vietnamu a maloměšťáckou lhostejnost vůči této tragédii. A také dílem romantickým vzýval hippies a všechny formy jejich rebelie proti zbytnělému konzervatismu. Formanovi nečinilo žádné potíže najít si vztah k těmto ryze americkým tématům, vždyť jádrem tam byly problémy, na něž se soustřeďoval ve všech svých českých filmech: generační konflikt, naivní a čistá touha mládí po lásce a svobodě a rovněž protest proti konvencím a předsudkům, které tyto iluze bezcitně ničí. Ondříček měl tentokrát před kamerou daleko různorodější a temperamentnější reprezentanty mládí, než na jaké byl zvyklý doma, a také toho náležitě využil. Snímá je téměř nepřetržitě v akci a dynamickém pohybu, nevšímá si jen řeči tváře, ale celého těla, mladí muži a ženy v jeho podání jsou živelní a draví, strhující svou spontaneitou. Jistě i jeho zásluhou je tento film především nakažlivou oslavou vitality a radosti ze života. (07.08.2007)