Vlasy

Nikdy som nebol na muzikály, ale ako vždy je to o príbehu a tu navyše aj o pesničkách. Ak sa piesne vydaria a do filmu zapadnú ako tu, tak to môže zaujať. Forman to dokázal aj keď z toho hipies obdobia a použitých piesní ma bavili asi 3-4. Ostatné piesne dotvárajú atmosféru a posúvajú dej, ale sami o sebe nie sú pre mňa zaujímavé a počúvateľné. Z celého filmu ma najviac zaujala scéna na stole a hlavne skvelý záver, kde slová priateľ a priateľstvo dostávajú nový rozmer. West side story i Vlasy vidím kvalitatívne asi na jednej úrovni. 80%. (23.01.2016)

V první polovině jsem Vlasy úplně nechápal, pak se to ale rozjelo a já už nepochyboval, že sleduji vážně nezapomenutelný film. Skvělý je taky Treat Williams, který zde předvádí svůj životní výkon. Forman natočil dílo, jehož poselství je i přez třicet let velmi živé.Tohle je prostě povinnost pro každého filmového fandu, o tom žádná.. (19.02.2007)

Vlasy neměly velký úspěch, protože je Forman natočil deset let poté, co hnutí hippies stanulo na svém vrcholu. Myšlenky „flower generation“ byly tehdy už skoro dekádu „out“, a na nějakou nostalgii bylo zase ještě příliš brzy. V Americe (a v západním světě vůbec) proto film zapadl, a později, když nastal čas na revival, už tam nikdy nebyl pořádně „znovuobjeven“. Jiná situace je ovšem u nás. Tady byl tenhle film vždycky kultem. A zůstává jím doposud. Dlouho byl zakázaným ovocem, ale i poté je objevován stále novými generacemi diváků (i když asi pořád užším okruhem). Líbí se dokonce i lidem, kteří by pravého hippie pokládali nejspíš za zapáchajícího bezdomovce. Muzikálová móda mě nechává zcela chladným. Vlasy jsem viděl poprvé koncem 80. let. Za sebou jsem tenkrát měl už skoro dva roky drezúry v bláznově zeleném šatu, a svoboda byla cítit ve vzduchu. K jejímu dosažení ovšem pořád chyběl ještě nějaký ten pátek. Forman mi na chvíli dal to, po čem jsem prahnul už více než 700 dlouhých dní. Ten film pro mě zůstává čistě osobní záležitostí. Kašlu na muzikály. Vlasy jsou krásným filmem o svobodě, o pocitech i iluzích. A jasně... Ty písničky jsou super. (13.04.2005)

I hippies byli dětmi stejného roku jako Pražské jaro. Vznikli ve stejně povznesené atmosféře boje s konvencemi, nesouhlasu s oficialitou i největšími zločiny doby, k nimž mimo 21. srpna patřila Bílým domem a Pentagonem vedená zločinecká válka ve Vietnamu, Kambodži a Laosu. Hrdinný odpor malého jihovýchodoasijského národa, který o znovunabytí své svobody a cestu k prosperitě krvavě bojoval s přestávkami dlouhých třicet let, měl svůj odlesk na druhé straně. Forman své hrdiny nikterak nešetří; neznamená to ovšem, že by je a priori zatracoval. Skvělé písně, výtečná taneční čísla a nosný příběh jsou hlavní zbraně, kterévložil do boje o amerického diváka seznamovaného s americkým tématem. O kvalitě filmu nerozhodují jen oskarová ocenění, ale cosi mnohem podstatnějšího, obtížně vyjádřitelného, ale jednoznačně doložitelného. Pokud toto "cosi" chybí, z díla se vytrácí páteř i šťáva, událost mnohdy nevydá v takovém případě ani na frašku. Neoskarové VLASY jsou dokonalou demonstrací koncentrací těchto pozitivních, k nadčasovosti směřujících "cosi". (02.03.2008)

Z dávné školní projekce jsem si Vlasy matně pamatoval jako dobrý muzikál s dobrými písněmi a řadou scén, které nám coby puberťákům přivodily různé stavy. Dnes jsem ale Vlasy konečně viděl znovu, a to rovnou v kině, a musel si mínění poopravit. Je to totiž skvělý muzikál s přímo geniálními písněmi a scénami zrežírovanými tak světovým způsobem, že člověk zase jednou musí smeknout před talentem Miloše Formana. Ať už to jsou bezstarostné ódy zpívané a tančené po parcích, halucinogenní svatební scéna nebo finále s letadlem požírajícím vojáky, všechno je na jedničku. Týká se to samozřejmě i hereckých a pěveckých výkonů, no a ta lehkost, s jakou se střídá humor s mrazením, je rovněž obdivuhodná. Na světě jde o přátelství, o lásku, o volnost, říká tenhle film. Nebo by o to alespoň mělo jít. A to platí pořád. Nebo by alespoň mělo. (28.08.2018)