Vlasy

Vlasům jsem se zcela programově vyhýbal dobře dvě dekády. Nikoli kvůli tomu, že jde o muzikál či snad proto, že jde o "manifest mániček", ale z důvodu, že jsem kdysi utrpěl zhlédnutí klasické verze. Což je v podstatě novácká devadesátková rozjuchaná estráda bez ladu i skladu, kde na jednu vynikající píseň v děsném aranžmá připadají dvě k nepřežití (a samozřejmě v děsném aranžmá), navíc tak tupě vlezle prvoplánově agitační, že snad i samotným hippíkům se to muselo zajídat. Vidět jsem to již nikdy nechtěl; a to ani od Formana, jakkoli mi stále vrtalo hlavou "co ho k tomu sakra vedlo". Když jsem se nakonec přeci jen odvážil, tak bych řekl, že žádný jiný film nedokazuje Formanovu velikost jako právě tento. Dokázat tu zhůvěřilost obdařit smysluplným a ve výsledku až nečekaně působivým dějem (schválně si na wikipedii přečtěte původní průběh "děje"), nechat (až na jednu výjimku) jen ta dobrá čísla, navíc nikterak výrazně muzikálově stylizovaná, pozměnit pořadí písní, jejich interprety a vlastně skoro vše, to je důkaz, že on by snad i porevoluční Olmerova "díla" dokázal přetvořit v nadčasové klasiky. (08.01.2017)

Pokus o návrat do květinových šedesátých let. Žel už nějak nedokážu cítit sympatii k hippie ideálům té doby. Všichni byli v pohodě, žili jen pro dnešek, milovali volnost... Ty hodnoty znějí tak lidumilně, ale přitom klamou zevnějškem. Byla to také kultura sobectví, dětinské nezodpovědnosti, naivního pacifismu, sebezničující vzpoury. Nemám potřebu si ji idealizovat. (19.05.2006)

Často vyzdvihovanou hudební stránku filmu nedokážu náležitě ocenit, nejsem až takový hudební fanoušek a znalec, ale silně ve mně rezonuje silné protiválečné poselství snímku. Ta závěrečná scéna, kdy nekonečná řada vojáků pochoduje do letadla a kamera detailem ulpí na obličeji hlavního hrdiny, je jedna z nejsilnějších, jaké se kdy ve filmu s protiválečnou tématikou objevily. Je to určitý obraz doby, kdy se ve všech pádech skloňovalo slovo "svoboda" a termín "květinové děti" ještě nebyl vyprázdněný. Celkový dojem: 80 %. (18.06.2006)

Patrně nejlepší filmový muzikál západní kinematografie (nemám přehled o východní muzikálové produkci, možná některé bollywoodské či tradiční asijské muzikály jsou mnohem lepší?) s angažujícím se přesahem a skvěle choreograficky ztvárněnými hudební čísly. Politický a protiválečný akcent filmu, který si už do svého názvu vetkl symbol svobodomyslnosti druhé poloviny 20. století - délku mužských vlasů. A Miloš Forman dokazující, že i muzikálem se dá názorově a myšlenkově mnohé sdělit. (18.02.2007)

Vlasy si mě získaly od první scény. Spíš bych měl říct od prvního záběru. Treata Williamse jsem zatím viděl jen v několika rolích, a to podstatně odrostlejšího a taky zarostlejšího (Everwood), a to tedy nic extra nepředváděl. Jak můžete od kohokoliv s kým máte takovéhle zkušenosti čekat něco TAKOVÉHO? A pak už to jde ráz na ráz, sled barevných, neskutečně vitálních tanečních čísel a úctyhodných pěveckých výkonů, živé obrazy vpalující se do paměti (obzvlášť katedrála mě dostala), a celý ten střet dvou generací, názorů na svět, ale i životních stylů jedné jediné generace, se najednou zlomí do jedné z nejvíc zdrcujících obžalob války v celé historii. Na Bergerův výraz a můj pocit totálního šílenství systému a obrovské nespravedlnosti při poslední scéně nikdy nezapomenu. Teď a tady je to pro mě čistá stovka. (19.03.2007)