Vlasy

S három mám problém. Iste, ako revolučne naladenému pubertiakovi, vlasy rebélie a vzdoru proti vojne a establišmentu, voňali. Och: a ako! Tie tézy aj po rokoch zostali: vojny rozohrávajú psychopati, zomieranie v nich je riadenou reguláciou a riešením nezamestnanosti mladých, láska nech je určená momentálnym očarením a mocným tohto sveta ukážeme, že sa dokážeme presadiť aj na rádovo minimálnej majetkovej úrovni. Lenže tu je práve ten problém: hoci film slovne deklaruje tieto a podobné hipi tézy, tak v správaní sa bandičky, vedenej Vodcom sa začínajú čoraz viac objavovať momenty, ktoré hipíkov posúvajú k neznesiteľným jupíkom. Čo sa vlastne aj v skutočnosti stalo - rozbláznené deti lásky a ne-majetku, čistého batikovaného altruizmu indických vonných tyčiniek vyrábaných ručne (nag čampi) sa postupne stali ambiciózni mladí, ktorých ideály transformovali do dnešných neznesiteľných vševediacich manažérov (to už sú potomkovia pôvodných hipíkov). Nuž ale ja som nechcel popis reality, ja som chcel sen, a to sa Formanovi podarilo len čiastočne. Film akosi zastaral - pesničky sú také skôr popové, rebélia miestami trápna, hlavní predstavitelia zvolení dosť nešťastne (napr. tá Šejla ako femme fatale - čo ja viem) atď. Ale myšlienky víťazia a hlavne: film som videl štyrikrát, z toho tri razy v kine. A to sa počíta: čo uzretie to hviezdička. A. A. A. Aj za tie ideály. (20.03.2016)

Vlasy jsem chtěl vidět už jenom proto, že je natočil Miloš Forman. Nicméně je třeba se připravit na fakt, že se jedná o muzikál a pokud Vám sedí sedmdesátková a osmdesátková muzika hippies generace, tak si to patrně i užijete. Já jsem s muzikou dost šíleným způsobem zápasil, ale jednotlivé postavy to perfektně vynahradily. Pan Forman totiž ani v tomto případě nezapomněl vykreslit pocity jednotlivých postav a tak, i přes pro mě nezajímavou hudbu, bylo na co koukat. Vrcholem je závěr, u kterého stálo tu hodinu a půl vyčkat. (05.03.2012)

Nejsem si jistý, jestli chtěl Forman opravdu natočit "tak trochu jiný muzikál" nebo jestli se prostě jen žánrově utnul, ale když jsem si odmyslel ty písničky (tím teď vůbec nemyslím jejich kvalitu), tak se mi to celkem líbilo (poté, co jsem poznal tvorbu Boba Fosse, mám dojem, že mu šlo o to první, ale víc se přiblížil k tomu druhéhu). Ale možná na výsledném dojmu má podíl i fakt, že můj zatím jediný jmenovec, na kterého jsem ve filmu narazil, je tady vesměs mým pravým opakem. Ten pocit, že si Forman nějak popletl dekády, ovšem mám. (30.12.2005)

Hippie-muzikál, kterému vůbec neškodí, že byl natočen až v době všeobecného vystřízlivění. Své neztratil dodnes a je jednou z nejhlasitějších Formanových poct svobodě čehokoliv. Velmi sympatický, příjemně volný a dostatečně humorný příběh. Překvapivě propracované postavy. Životní a bohužel poslední skutečně vyčnívající role Treata Williamse. Za povšimnutí stojí (a mě to obzvlášť potěšilo) i generálská rolička režisérského mága Nicholase Raye, který mimochodem zesnul právě v roce 1979 :( (30.12.2005)

Nejsem zvláštní obdivovatel Miloše Formana, tohoto rodáka z Čáslavi, který je rok od roku módnějším tvůrcem a znalost jeho kompletního díla patří k lepšímu jménu. Nicméně už od dětství mě provází láska k jeho dvěma filmům, právě k Vlasům a k Valmontovi. Všechno ostatní beru víceméně vlažně. Samozřejmě, že po seznámení se s jeho ranou tvorbou je mnohem snazší v jeho pozdějších filmech identifikovat jeho typické znaky, ale tak je to přece během každého procesu, když se někomu věnujeme intenzivněji. Aktuálně mám za sebou nevšední zážitek kino projekce šílené archivní kopie z NFA. Toto bych raději nezažila, přeci jenom barevné širokoúhlé hudební filmy jsou tu od toho, aby své diváky zaplavily nádherou a kvalitním zvukem. Naštěstí mám ještě v dobré paměti lepší kopie a z nich mohu vycházet i nadále. Je nade vše jasné, co se Milošovi líbilo na celém tématu a proč si uhájil realizaci Hair i anachronicky proti proudu času. Miloš dává tomuto muzikálu skvělý humor, nezbytnou českou zálibu v trapnosti a hlavně široké srdce, které je sto pojmout všechny bolesti západního světa. Choreografie je velmi živá, dialogy do ní přecházejí přirozeně a lehce, je zkrátka radost prožít si těch pár dní před Claudeovým narukováním a zjistit, kdo to byl prostovlasý Berger. Závěrečná pointa v Nevadě mrazí více, než jakékoli jiné soudobé vážné drama a my se přes to všechno můžeme prosmát od začátku dokonce. Souznění s partičkou volnomyšlenkářů je univerzální a nemusí nutně apelovat na naše názory k válce ve Vietnamu. Květinová mládež nebyla o tolik jiná něž jakákoli před ní nebo po ní. Mít ostré nebo snobské rodiče není nic zvláštního, otázky kolem svobodného mateřství jsou stále stejné, podobně jako postoj k vlastní identitě. Věk vodnáře možná přinesl určitý postoj a styl, ale Hair dokázali překonat propast času ve jménu přátelství. (13.12.2012)