Bylo, nebylo

Od lalůčku čelního by to bylo za houževnaté tři, ovšem od pravé a levé chlopně čtyřku solím s přiblblým úsměvem a lidumilně prohnutým obočím. Once upon a time dělí od stupínku dokonalosti hezkých pár čísel. V romantických liniích postavy oplývají vskutku sebemrskačskými manýry a některé důvody, proč spolu nesdílet lože, bych pánům scénáristům nesežral ani po namixování do kaviáru v poměru 1 ku 8. Ve výčtu nedokonalostí dále samozřejmě nemůže chybět nějaký ten logický laps, lacinější soustava pixelů a odpudivý přehršel romantiky. Ale na tu druhou, znatelně relevantnější stranu oceňuji rozšíření barevného spektra v otázce dobra a zla, neboť černobílost charakterů je nejotravnější pohádkové dogma, bezkonkurenčního Roberta Carlyla, jehož dechberoucí kreace, silně připomínající mloka po koupeli v amfetaminu, mě svou nezměrnou úchvatností dotlačily na práh psychického orgasmu. A co víc - všechny figurky a jejich alterega jsou sympatické, až divákovi praskají oční cévky, epizody jsou vypiplané do nejtitěrnějších detailů a každá z nich můj drahocenný čas hýčkala jako v bavlnce, že snad jednoho dne sjedu i tu druhou sérii. PS: V tom červenci roku 2013 jsem musel mít nějaký zbuznělý týden, protože nedávno, při pokusu o zhlédnutí druhé série, jsem se svalil ze židle v záchvatu nezřízeného blití. (26.07.2013)

"Magic always comes with a price, Deary". Na tenhle seriál jsem si brousila zuby už nějákou dobu a teď když jsem se na to konečně podívala můžu konstatovat, že jsem nadšená. Prvních pár dílů jsem sice byla mírně rozpačitá, ale jak jsem si zvykla na styl, kterým je to vyprávěné, tak jsem se do toho dostala a hltala jeden díl za druhým. Propojení pohádkové reality (která no, někdy působí hodně uměle a digitálně, ale jsem ochotná od toho odhlédnout) a "reálného" světa mi příjde geniální, stejně jako upravení pohádek, aby to nebylo jen stereotypní vyprávění, které všichni dobře známe. Narozdíl od většiny lidí, se mi to i po třech sériích nepřestalo líbit a už se těším na čtvrtou. Pravda, že první dva díly třetí řady mě moc neohromili, ale to bylo asi proto, že první půlka 3. řady byla jiná než ty předchozí. Taky se mi líbí obsazení (i když Ginnifer Goodwin to s tím krátkým účesem tak zoufale nesluší), z čehož jsem měla strach, protože Jennifer Morrison mi nikdy nesedla, ale tady mi zase tolik nevadí. Jak už to tak bývá, některé postavy mám radši než jiné (ano Snow White mě tím svým optimistickým přístupem už mírně leze na nervy a taky mě trošku vadí, že je mezi ostatními pohádkovými postavami upřednostněná a má tam obdíl flashbacky), ale není tam vyloženě nikdo, koho bych nesnesla. Taky musím zmínit Rumpelstiltskina, Robert Carlyle je úplně neuvěřitelný, styl, jakým ho hraje je tak o tři třídy výš než všichni dohromady. Jakmile se v některém flashbacku objeví, hned jsem měla radost a hned mě ten díl bavil víc. A na závěr bych ještě zmínila kapitána Hooka, Colin O'Donoghue mě totálně dostal, kdo by kdy tušil, že někdy budu mít kapitána Hooka ráda. 5* (24.07.2014)

Po sedmi dílech. Pohádkové části utrpení. Dovedete si představit to nejkýčovitější od Disneye ještě více umělé? Ne, tak se podívejte na Once Upon a Time. Náš svět působí docela dobře a stojí za tím dobrý nápad. Ovšem po pár dílech už mě začal seriálový přístup postav (hodný, zlý a ošklivý-nerozhodnutý) štvát a sledovat něco z důvodu, abych zjistil, jak tvůrci dokáží jeden nápad roztáhnout do desítek dílů mě fakt nebaví. (12.09.2012)

Lost versus Arabela. Na první pohled zajímavý námět - začlenění pohádkových postav do současného reálného světa - je od samého počátku rozmělněn v soup operu cílenou na celou rodinu (tedy i s mrňaty). Výsledkem je nemasný neslaný mix alternativních variací klasických pohádek okořeněný o nekalé intriky. Scenáristé na sebe epizody roubují hlava nehlava a když dojde na logický karambol, mávnou kouzelným perem a paradox smáznou z prstu vycucanou, rádoby vysvětlující větičkou. A jako bonus dostaneme vskutku příšernou výpravu a triky. Prakticky celé pohádkové flashbacky jsou točeny ve studiu s digitálním pozadím. Představte si Hru o trůny v papírových kulisách (nebo ještě lépe - smrada Joffreyho posedávajícího na digitálním železném trůnu, který pod ním "klouže"). Co se týče hereckého obsazení, je vidět, že Robert Carlyle si roli Rampelníka užívá, stejně tak bitch queen v podání Lany Parrillové. Ostatní jsou ve svých rolích příliš toporní (Emma Swanová, trpaslíci), nevýrazní (Sněhurka, Krasoň, Popelka) nebo naprosto příšerní (Karkulka). První sezóna zavání lehkým podprůměrem, dále se tomu věnovat nehodlám. Bill Willingham a jeho Fables si tímhle seriálem vytírají půlky. (09.11.2012)

Je to hrozný shipfest. Celkově nějaká ketba, její zlomení, kdo přežije a kdo ne, je prakticky odsunuto na druhou kolej tím, abychom viděli, kdo s kým bude mít nějakou romanci. A vadí mi, že každá postava má nějakou tragickou backstory (jak v anime), takový Rumpelstilstkin byl naprosto dokonalý, dokud ho nezobrazili jako obyčejného člověka. Ale jinak je to celkem zábavné, naštěstí je většina postav dostatečně sympatická. (22.02.2016)