Za borovicovým hájem

Niekoľkokrát za rok sa do kín dostane dráma, ktorá stojí za pozornosť naozaj pre všetkých. O to väčšia škoda je, keď ho v tých kinách vidí len pár vyvolených. Za borovicovým hájom je bohužiaľ presne ten prípad. Dlhé roky som ani len netušil, že niečo takéto existuje (ďakujem Real Tom Hardy) a mrzí ma, že sa k tomu už v kine nikdy nedostanem. Práve kvôli takýmto momentom situáciu vždy zachráni moja predražená premietačka, ktorou si takéto magadiela premietnem na stenu z pohodlia postele. Človeka len mrzí že to tak nevidel hneď na prvý krát, pretože som nevedel že je to dielo hodné premietania v širokouhlom prevedení. Prechádzka borovicovým hájom nieje ani trochu ľahká. Je ťažká a emocionálne náročná. Pre mňa osobne to bola jedna z tých chvíľ, na ktoré človek nezabudne. Jedna z tých, na ktoré sa o dlhé mesiace neskôr pokúsi rozpamätať a vidí sám seba, ako pred monitorom len zíza pred seba a vie, že práve zažil film, na ktorý nezabudne a ešte veľmi dlho zostane potichu a nechá ho doznievať. Brilantné herecké výkony mlčanlivého Goslinga aj dramaticky dokonalého Coopera. Tak si toto DVD nenechajte ujsť. Ja by som dal čokoľvek aj za steelbook, ale toho sa asi nedočkám. (24.05.2019)

Za borovicovým hájem (čti v Schenectady) se předává štafetový kolík, který se docela dlouho tváří, jak je ocelově osudový, aby se pak ke konci změnil na rosolovitou žerď vlajky našich otců. Obávám se, že všechno to podivné nasvícení, záběry na týly a především potíže s vykreslením motivace postav působí na Cianfranceho háj jako kůrovec. Když máte možnost postavit si vedle sebe centrofixem pomalovaného Goslinga a nepřirozeného Serpica pana Coopera, hned je vám jasné, že být krasavec někdy stačí, ale vždycky je lepší, když umíte i hrát.. No nic, aspoň si Bradley pochoval v náruči dítě, co není z hračkářství.. (20.06.2016)

Derek Cianfrance má neuvěřitelný talent vnést skrze detaily do obyčejných scén vnitřní hloubku. Pohyby rukou, styl chůze, způsob oblékání - v tom všem dokáže své postavy obdařit nebývalou realističností. Přesto však ve výsledku film působí pro svou tuctovou zápletku a nepřekvapivé vyústění příliš banálně. Gosling ale konečně vypadl ze svýho hereckýho pozérství a od Blue Valentine jde snad o jeho první roli, kde lze mluvit o nějaké plastičnosti. Zato Cooper všechno hraje jen na svý psí oči. V detailech shledávám The Place Beyond the Pines za nápaditej film (vůbec práce s hudbou a záběrovánim je hodně zajímavá), kterej ale v celistvosti bohužel nefunguje. (17.03.2013)

Policista při zásahu zastřelí zločince. Z policisty je hrdina, kterému bychom nejraději postavili pomník a ze zločince odpad společnosti a čiré zlo, jehož smrt je přispění k bezpečnějšímu světu - jenomže každá mince má dvě strany, svět prostě není černobílý tak, jak nám to média předkládají. V "The Place Beyond The Pines" sympatizujete právě s tím kriminálníkem, který je vlastně vcelku dobrým chlapem od rodiny a naopak musíte nesnášet policistu, jenž si na zabití člověka postavil kariéru. Ze zde několikrát přežvýkaného slova "hrdina" je mi momentálně špatně. Obzvlášt, když jím má být Bradley Cooper, který sice s vousy shodil křečovitost, ale pořád na to, aby táhl alespon kousek filmu sám, nemá. Jeho část byla nejnudnější, na druhou stranu byla potřeba, aby dodala význam a sílu příběhu s Ryanem. A dostávám se k tomu nejlepšímu z filmu; Áno, pokérovaný Gosling v tričku Metallica je tak trochu zhmotněním mého pubertálního snu (:D) a tak nemusím být úplně objektivní, ale jeho část se mi zdála nejlepší. Zábavná, silná, lidská. Po jeho odchodu se ale mění úplně celý žánr a atmosféra. Všechno k horšímu. Přesto je to podnětný film, ale ono závěrečné poučení "geny nezapřete" bylo až moc okaté, spíš jsem čekala tečku ve stylu "činy mají své důsledky", tedy konec, kdy syn "kriminálníka" zabije onoho "hrdinu". Ale bohužel, asi jsem se příliš zasnila, stále je to jen hollywoodský film, kde všechno musí dopadnout strašně sluníčkově. Achjo. Pro příště více Goslinga a méně Hollywoodu, díky! (13.05.2013)

Zajímavý film. Nejdříve to vypadalo, že autoři použili málo vídaný koncept ,,v půli filmu nečekaně vyměníme hlavního hrdinu", který jsem naposledy zaznamenal u Davida Lynche blahé paměti, když uprostřed Ztracené dálnice z neprodyšně uzamčené vězeňské cely nechá nějakým iracionálním eskamotérským trikem zmizet jednoho hrdinu a místo něho se bez bližšího vysvětlení zjeví druhý, pak ale Derek Cianfrance nechá hrdiny prostřídat znovu a vznikne klasický postmoderní vztahový propletenec, kde nakonec vše souvisí se vším. Ryan Gosling byl opravdu uhrančivý a osobně jsem litoval, že jeho hrdina nedostal prostor na celé ploše filmu. I když... ten příběh, s nejstarší možnou motivací - pomstou, ozvláštněný tím, že jde o pomstu transgenerační, mu vlastně prostor sekundárně dává...respektive jeho genům. :-) Po formální stránce jsou všechny tři dějové plochy oddělené střihovým přechodem asocizujícím vodu a vodní plochu, jež vytváří jakýsi magický halucinogenní dojem, zaujme také několikeré použití postupů převzatých z počítačových her, konkrétně ono již dříve zmíněné procházení filmem v rolích jednotlivých hrdinů coby obdoba RPG her, nebo scén, v nichž kamera sleduje hlavního hrdinu formou snímání 3rd Person Games, tedy dlouhá kamerová jízda, při níž kamera snímá zátylek a část zad hlavního hrdiny. Škoda jen té předvídatelnosti, scénář mohl být trochu rafinovanější... (05.03.2015)