Přežijí jen milenci

,,LÁSKA, TO NENÍ JEN BLÁZEN LET, I KDYŽ KRÁSU RŮŽOVÝCH RTŮ A LÍC PODETNE KOSA DNŮ, LÁSKA, TA NEMÍJÍ JAK MÍJIVÝ BĚH ČASU, TA VŠECHNO PŘETRVÁ A JDE AŽ DO HROBU. A JESTLI JE TO BLUD, JEJŽ BYCH SÁM DOSVĚDČOVAL, PAK NIKDY NEPSAL JSEM A NIKDO NEMILOVAL!“… /// Adam a Eva. On sebevražednej romantik, ona obdivovatelka přírody a tance. A oba měli v lásce štěstí… Osamělost upírskýho rockera, v dramatický romanci s artovejma ambicema a podmanivou atmosférou Jarmuschových filmů. Vzpomínky napříč staletími, tajemně smyslně bílá Tilda Swinton, proplítání se kvantovou teorií a projížďky opuštěným Detroitem. Zvláštní film, lavírující mezi tenkou hranicí nudy a zajímavosti, na jehož konci převládne pocit, že jsem byl svědkem něčeho zvláštního. Z toho usuzuju, že asi tak ¾ vostatních lidí, se u toho unudí xsmrti! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že s Tomem Hiddlestonem by se dal vypálit nejen Asgard, ale i jont. 2.) Hledám upíry, co poslouchaj zvláštní muziku. 3.) Thx za titule ,,devotchka“ a ,,unchained“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (29.03.2014)

Když máte éterickou Tildu Swinton, melancholického Tom Hiddlestona, rozmazlenou Miu Wasikowskou, směšně nevyužitého Antona Yelchina, Detroit a (občas) dost skvělého Jima Jarmusche, čekátě prostě něco, co vás bezpodmíněčně odrovná. Hrátky s obrazem (Vinyl), (spousta) God's eye view a upírství na jiný (a dost inteligentější a praktičtější) způsob jsou sice fajn na jedno festivalové shlídnutí, ale to je asi tak vše. Velká škoda. (20.10.2013)

Až do konce mi to přišlo jako okázalá, vyprázdněná póza. Pak jsem pochopila, že specifická atmosféra filmu se mi zažrala pod kůži mnohem hloub, než jsem byla ochotná si přiznat. A nakonec mi došlo, že ta nenápadná aura civilizační znechucenosti a naděje ze zacyklení historie je mi vlastně velice sympatickým způsobem blízká a povědomá. Ten film nepřestává růst. (25.03.2014)

Poklona veškeré kultuře, která je Jarmuschovi blízká. Nicméně to je okolo, to je obal. Uvnitř je ohromně romantický kus. Tedy alespoň já ho tam vidím, protože pořád platí, co říkal pan Kastner: "každý si z filmu odnese, co unese." Až jsem byl u Jarmusche překvapen, jak moc se věnuje vztahu hlavních postav. Vyjma závěrečné třetiny filmu to na mě fungovalo perfektně a bez výhrad, následný přesun lokace byl sice logický, ale napoprvé jsem se v té záměrně malátné části trochu zamotal a zabrzdil se. Kdo ke mně mluví a co mi chce říct? Dokud jsem neměl čas přemýšlet, tak jsem to věděl. A pak je tu samostatná kolonka pro Tildu Swinton. Ta je v každém filmu, kde Tilda vystupuje a napíše se do ní jen "zase excelentní" s tím rozdílem, že tady se to napíše dvakrát a zasněně se vydechne. Nebylo jí naposledy 137 let v Grandhotelu Budapešť? (29.09.2014)

S mnoha látkami se Jim Jarmusch vypořádává po svém, rozvážně a jízlivě, což nesedne každému. Hlavně je ale povznášející, že nadále dokáže tenhle král americké nezávislé scény své fanoušky překvapovat. Jeho ústřední duo připomíná vyhaslé rockové hvězdy, které mají pocit, že už znají všechno a zbývá jen šeď a fádnost. Tilda Swinton a Tom Hiddleston jsou totiž upíři, kteří se nechtějí špinit mordy, tudíž životadárnou tekutinu berou z nemocničních zásob. On sbírá starožitné kytary a poslouchá fláky z vinylu, ona představuje jeho životabudič, se kterým se rozchází a zase dává dohromady už pár staletí. Rutina naruší až její nenažraná mladší sestra. Motivy se opakují, zásadní dialog, dějový zvrat nebo výrazné třenice se neobjevují. Prostě Jarmuschova oblíbená obyčejnost a minimalismus. Někomu to stačí a tuhle pomalu plynoucí atmosférickou jednohubku zhltne s chutí. (01.10.2020)