Lásky jedné plavovlásky

Tady ještě Forman a spol. ve své kritice maloměšťáctví a čecháčkovství příliš tlačí na pilu (scéna s prohrabáváním kufru za zvuků státní hymny narušuje iluzi nastoleného realismu), nicméně fenomenální práce s neherci všechno vyvažuje. Příběh rozdrobený do několika částí filmu jako celku spíše škodí, v hlavě diváka tak zůstávají jednotlivé herecké etudy ("Já tady spim jak na hranolu"). V Hoří má panenko jsou všechny aspekty dovedeny k dokonalosti, i přes to patří Lásky jedné plavovlásky do zlatého fondu Nové vlny. Trio Forman-Passer-Papoušek sice kritizuje skrze humor, ale činí tak ostře jako nikdo jiný před nimi. (05.04.2013)

Velmi vtipný a velmi smutný film. To není protimluv, ale pouze malá část charakteristiky, kterou lze doplnit dalšími body, jakými jsou velmi vyhraněná nehranost v nejlepším slova smyslu, půvabně imaginativní a nijak nekomentované hříčky, například kravata uvázaná na stromě či zkoušení kabátu, v neposlední řadě i půvabná demonstrace vylámaných zoubků centrálního plánování, které zdánlivě myslí na všechno, ale ve skutečnosti selhává na plné čáře... (06.07.2007)

Tyhle formanovské napůl civilní a napůl herecké slepence jsou geniální. Ačkoliv nad vším asi vyniká scéna v posteli (aby nedošlo k mýlce, Ježková, Pucholt, Šebánek), herecké projevy a lidové prostředí (ale zase jinak lidové než třeba u Hrabala) krásně splynou v trochu smutném příběhu jakých se všude po světe odehrávají miliony. Některé scény jako by vypadly z Hoří má panenko, inu autorská skupina se nezapře. (26.11.2019)

Skvělá komediální romance o pomíjivosti a naivitě lásky na pozadí lidských trapasů, dechovkových zábav, milostných pletich, a šedivosti socialistické éry pod precizní režijní taktovkou Miloše Formana.... Právě za onou oponou typicky lidového českého trapnohumoru se však skrývá Formanova pečlivá práce s vedením neherců [výjimkou je jako vždy excelentní Vladimír Menšík], přirozeností dialogů oproštěných od jakéhokoliv náznaku patosu či kýče, anebo neobyčejně subtilní poetikou, která hledá krásu v obyčejnosti a banalitách lidských úsudků. Příběh má zpočátku několikero rovin či vedlejších dílčích scén, primárně se však zabývá osobní snahou lehce naivní blondýnky Anduly (Hana Brejchová) najít si milence dle svých představ. Andula je v rámci milostných vztahů stále nezkušena a po noci strávené s klavíristou Mílou (Vladimír Pucholt) je snadno přesvědčena o tom, že on je "ten pravý". Tato jednoduchá zápletka však nezaujme jen dívčí část publika, protože nabízí i zajímavou kritickou sebereflexi pro chlapce.... Pakliže se však najdou tací, kterým Lásky jedné plavovlásky nesedne do noty, legendární a čistě improvizovaná postelová scéna tria Ježková - Šebánek - Pucholta [která jaksi definuje specifika humoru novovlnných filmů] je přesvědčí k tomu, aby si tuhle hořkosladkou romanci zamilovali, ani kdyby nechtěli. (02.02.2023)

Miloš Forman mi opět ukázal, že je opravdu skvostným režisérem. Snad kromě toho omylu Vlasy, který se může líbit opravdu jen retardům, jsem si ostatní jeho snímky luxusně užil. Přímo v tomto filmu bych nejvíce vyzdvihl upřímné, bezprostřední a hlavně enormně vtipné dialogy. Úvodní scénka s vojáky a později duo Ježková - Šebánek neměli nejmenší chybičku. To jsem se smál prakticky celou dobu. Krásně to všichni 4 kluci scénarističtí u toho píva napsali. Dost to celé připomínalo Mildův pozdější film Hoří, má panenko. Ten byl však ještě o velký kousek lepší. Dále se mi celkem zamlouvala pěkně zvolená hudba, která nádherně dotvářela například zábavovou atmosféru. Vytkl bych snad jen to, že se na většinu ženstva nedalo vůbec koukat. Viděno metodou 3, 2, 1, teraz. (23.04.2016)