Lásky jedné plavovlásky

Všední den zavedeného komunistického režimu. Den mimo fráze, den mimo deklamace, v žádném případě ne den-blbec. I tak je toho dost. Až husto. Bototovárna plná mladých strádajících žen, o něž se nemá kdo ucházet. Z maloměstské selanky vylézá postupně - krok za krokem - věcný, neiluzívní a také nijak lichotivý obraz toho, co střední i starší generace stále uchovává - pokud neztratila příčetnost - ve své paměti. Milostné scény pražské, v nichž "exceluje" (slovo exhibuje by bylo výstižnější) starší i mladá generace zhruba stejně a ukazuje "hloupku" (nejde o můj překlep, ale o záměr) tehdejšího duchovna. V něčem tu je předvídána Papouškova homolkovská volná trilogie, další živočichopis němé většiny té doby. Zprostředkovaná hořkost, nepředpojatá věcnost, šeď, z níž není úniku. I to může být - a také je - klasikou. V tomto případě formanovskou. (12.09.2007)

I když mi to přijde jako skvělá komedie, u které se vždy hodně nasměju, stejně je mi u toho současně i trpko, protože mi je strašně líto Anduly. Její život objektivně za moc nestojí, má příšerné ubytování a ještě příšernější práci, a všichni se k ní chovají strašně - nejdřív nadržení záložáci, pro něž nacházím jen krajní opovržení (scéna se zakutáleným prstýnkem je top), pak pianista-děvkař, jehož nepřiznaně sexuální loudění hloubí absolutní dno trapnosti, a nakonec pianistova matka, jejíž zaslepená prudérnost a necitlivost je takřka fascinující. Svět hlavní postavy v tomto filmu mi zkrátka přijde jako velmi nehostinné místo, a nutí mě trochu krotit moji odvěké nadšení pro 60. léta, protože je zde hezky ukázáno, že zas tak růžové vše nebylo. Btw. název filmu mi přijde poněkud hloupý, ale je to asi moje jediná výtka. (25.06.2023)

Kde domov můj, kde domov můj... Geniální scéna s tóny české národní hymny při bizarně >vypjaté< situaci stran příjezdu A. k Mílovým rodičům, symbolicky završující Formanovo až patafyzicky reálné a krutě humorné podobenství o mladické nerozvážnosti, českém šosáku a době, která vzývala stádo a nepotřebovala charaktery... Faktem pak je, že i z hlediska dnešního pohledu na >malého českého člověka< tenhle film prostě nestárne. Dnes už jen holt místo odpoledních čajů chodí stádní omladina na noční tuctucárny a vytrendovaní protekční nýmandi na podobná >všelidsky ožehavá< témata točí sobě rovné sračky... (18.09.2005)

Zde se začala hvězdná kariéra Milady Ježkové, která si poprvé zahrála ve filmu ve svých 55 letech. Po té ztvárnila na desítky filmových a televizních rolí, roliček a štěků, bez nich by filmy neměly ten správný půvab. Další filmový debit pro neherce Josefa Šebánka, proslaveného zejmena Homolkovskou trilogií. Právě obsazování neherců bylo v minulosti to, co mě na filmech Miloše Formana a Věry Chytilové spíše odrazovalo. Teprve s odstupem času jsem propadla kouzlu civilního projevu. Přesto ani po letech jsem ke snímkům Miloše Formana nepronikla. (04.02.2015)

Pro mě osobně nejlepší Formanův příspěvek české kinematografii se spoustou nezapomenutelných a kouzelných scén. Režisérův charakteristický nadhled na vystižení české morálky dostává hrdiny do humorně nepříjemných až trapných scén (stejně jako ve filmech Konkurs, Černý Petr a Hoří, má panenko). Tento snímek je pro mě osobitý hlavně svojí atmosférou a komponováním jednotlivých scén. Na nic si nehraje, což mu dodává i jistou lehkost. Příjemné, milé, krásné. (08.11.2003)