Lásky jedné plavovlásky

Osamělá Andula a klavírista Milda, aneb takoví jsme byli... "Teda holky, mně se tak ulevilo, už jsem se bála, že tu flašku donesou k nám. To bych asi nepřežila." "Pojte, pojte chvilku, nahoru. Tam si vopravdu, vopravdu si tam budem jenom povídat." Ukázky: http://www.sms.cz/film/lasky_jedne_plavovlasky/ukazka a http://www.youtube.com/watch?v=GN-aXFGWA84 (02.01.2009)

Dobový film, který vystihoval situační problematiku na několika postavách. Něco podobného je možné točit v každé době, tedy od té doby, co je na světě film a je přístupný čím dál většímu množství lidí. Dneska si může točit vlastně už každý. Film hodně zvedl Vladimír Menšík. Mimo film jedna z postav, která ve filmu hraje si prožila podobný příběh a skončila a snad ještě i žije v Austrálii. Ale to asi zná každý zájemce o M. Formana a lidi, jejichž životy se kolem toho jeho obtočily, takže proč nosit dříví do lesa? (10.04.2011)

Ačkoliv je to klasika, měl jsem teda co dělat, abych to zkousnul. Nějak mi ty Formanovy věci a celkově Nová vlna nesednou. Pořád je to ale lepší než Hoří, má panenko. Celé je to vlastně tak nějak o ničem a místy trapné. Ale ještě vkusně trapné. Ukazuje nám to problémy normálních lidí v Československu 60. let. Hraje tam pár známých jmen a Hana Brejchová tam má nejvíc prostoru. Tak nějak sama pozná, jaké to je, když to na ni ten druhý nehraje fér. "Nedělej průvan!" (30.10.2019)

V inscenování trapnosti neměl Forman sobě rovného. Ve filmu snad není dialogu, při němž by oba mluvčí byli naladěni na stejnou vlnu a navzájem se poslouchali, který by proběhl bez rozpaků, dlouhých zámlk a hledání vhodných slov a který by jednu či druhou stranu ve výsledku něčím obohatil. Lásky mají ještě epizodičtější strukturu než Černý Petr, protože jsou nejen vyprávěné v několika časově vzdálených a prostorově oddělených kapitolách, ale navíc postrádají protagonist(k)u, byť se většina dějových linií sbíhá k jedné nešťastné holce, kterou nikdo nechce (partu fotříků v uniformách zase nechce ona) a která po celý film stojí tak trochu bokem (nebo za dveřmi). Vyprávění přitom postupuje od hlediska těch, kteří rozhodují (armáda, vedoucí závodu) přes hledisko mladých hrdinů zpět k autoritám (rodiče – represivní aparát přitom reprezentuje zejména matka, jejíž prohlížení cizího kufru provokativně doprovází státní hymna), takže mládež se zdá být z obou stran sevřená systémem, který jí vnucuje své představy o tom, jak by se měla chovat. Není proto divu, že se mladí nedovedou svobodně rozhodnout. Neměli možnost se to naučit. Přestože filmu dominují ve vší přirozenosti zachycené sociální interakce, k jeho oživení napomáhají nápadité kompozice (Pucholt opřený o nahou Brejchovou) a mistrovsky vystupňované gagy jako z němých grotesek (lovení snubního prstýnku, stahování rolety během první ze dvou geniálních postelových scén). Taky během nich je dominujícím pocitem trapno z toho, že lidé a věci selhávají a komunikace se zadrhává. Suicidální Andula je přitom jedním z nejsmutnějších živoucích Formanových důkazů, jaké důsledky tato neschopnost porozumění může mít. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, sportovec (15.04.2018)

Konfrontace vidění obyčejných věcí očima zamilované ženské, očima mužskýho (nezamilovaného) a očima rodičů. Všednodennost skvěle navozena záběry do továrny, do hospodského sálu nebo do obýváku. Skvělé dialogy. I když scénář občas působí roztříštěně, stejně se celkově jedná o zážitek, i díky hereckému obsazení. (30.09.2009)