Bellflower
Bellflower
Režie:
Evan GlodellScénář:
Evan GlodellKamera:
Joel HodgeHudba:
Jonathan KeevilHrají:
Evan Glodell, Jessie Wiseman, Tyler Dawson, Rebekah Brandes, Vincent Grashaw, Joel Hodge, Alexandra Boylan, Chris SnyderObsahy(1)
Dvaja priatelia strávia všetok svoj voľný čas budovaním plameňometov a zbraní hromadného ničenia v nádeji, že nastane globálna apokalypsa a otvorí cestu pre ich imaginárny gang "Mother Medusa". (Black3R)
Videa (4)
Recenze (116)
Glodell je v podstate taká umiernenejšia a viac čitateľná verzia Carrutha. Zatiaľ čo Shane sa vo svojom "Upstream Color" tématicky absolútne vymyká bežne prijateľným normám a progresívna forma a štýl jeho snímkov významovo ovplyvňuje mozaiku prelínajúcich sa tém, tak Evan, napriek počiatočnému mlženiu, jasne definuje predmet/konflikt v rozprávaní a expresívny spôsob spracovania potom u neho slúži predovšetkým k pôžitkárskemu obohateniu ambivaletného príbehu s presahom, ktorý si však servítky tiež rozhodne neberie. Ta radikálna zmena tónu v polovici filmu je fascinujúca, a nutno dodať, že je tomu tak hlavne z dôvodu uvedomelého zosílenia štylistickej exhibície a sugestívneho roztrieštenia naratívnej štruktúry. Mám na mysli onu natrippovanú, resp. intuitívnu strihovú montáž, ktorá postupne stiera hranicu medzi skutočnosťou a chimérou, agresívne obmieňanie filtrov a šošoviek (nehovorte mi, že Vám ani raz na um nezišli "Natural Born Killers") a rajcovnú neurčitosť dejových slučiek, odbočiek a mystifikácii. Zážitok umocňuje trúfalá, a veľmi účinná práca s mimozáberovým zvukom, sebaisté výkony protagonistov a vyhrotený, umelecky hyperbolizovaný finiš (cca. posledných 20 minút), ktorý ma rozsekal na márne kúsky. Ostatne by sa o "Bellflowerovi" dala z pohľadu "kritických aspektov androcentrizmu" napísať snáď aj prípadová štúdia, ale to s radosťou prenechám kompetentnejším. ()
"All you need for a movie is a gun and a girl." "Cinema is the most beautiful fraud in the world." - Jean-Luc Godard. "Medzi láskou a nenávisťou je len veľmi tenká hranica." - Anonym. Wild at Heart 21. storočia, ktorý prehovára k mladej generácii jej vlastným, moderným, progresívnym, inovatívnym, emocionálnym, zmäteným, špinavým jazykom, v ktorom majú svoje miesto sny, predstavy, spomienky, halucinácie, minulosť, prítomnosť i budúcnosť. Nič nie je (ne)možné, nič nie je večné. Projekcia v kine do budúcna nutnosťou. Zloženie: Quentin Tarantino, Jean-Luc Godard, Nicholas Winding Refn, David Lynch, Wim Wenders, Alain Resnais, Šin'ja Cukamoto, Tony Scott, Gaspar Noé, John Carpenter, Ridley Scott, Claude Lelouch, Friedrich Wilhelm Murnau, Shane Carruth, David Cronenberg, Peter Yates, Reiner Werner Fassbinder, Andy a Lana Wachowski, Michael Haneke, Lars von Trier, Edgar Wright, Kathryn Bigelow, Oliver Stone, Chan-wook Park, Robert Wiene, Michelangelo Antonioni, Michel Gondry, Sam Raimi a mnoho, mnoho ďalších. 100% [Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou] ()
LORD HUMUNGUS. PÁN OHNĚ. KRÁL PUSTINY. LORD HUMUNGUS SE NENECHÁ PODVÁDĚT NĚJAKOU BLBOU PÍČOU. LORD HUMUNGUS SE NEPTÁ, LÍBILO SE TI TO? NEPTÁ SE, KDO VOLAL, NEBO KDE JSI BYLA V NOCI. NEOPOUŠTÍ GANG, KDYŽ SE ZAMILUJE... NIKDO LORDU HUMUNGUSOVI NEŘÍKÁ, CO MÁ DĚLAT. RVE SE, KDYŽ SE CHCE RVÁT, ŠUKÁ, KDYŽ CHCE ŠUKAT. A KDYŽ VŠECHNO SELŽE, NAPÁLÍ TO V PLNÉ RYCHLOSTI DO CISTERNY S BENZÍNEM. JDE O TO, ŽE LORD HUMUNGUS OVLÁDÁ SVÉ ŽENY, A ONY HO ZA TO MILUJÍ. _____ Přeji vám co nejpříjemnější vlhké sny, hoši. Bellflower je film poukazující na jeden závažný tabuizovaný problém. Jmenuje se "muži v loji". Jak se pozná ta pravá samice ke spáření? Třeba tím, že sní fakt hodně cvrčků. Wow, tahle mici je ale fakt všeho schopná! Uhlídáte ji ale v mantinelech svý autority? Tenhlencten hrdina to nedokázal, a tak si záhy velmi zblízka prohlídl její skvostnou vagínu, kterak plánovaně uklouzla na cizí ocas. Celkom průser, že? Když ony submisivní myši už neletí. Nevadí, aspoň si opakovaně zblízka prohlídnem jeden dost hnisající problém: kolik chlapů má dneska ještě ve vztahu tradiční a přirozenou autoritu? Jednou jeden kamarád napsal něco, co se do týhle situace hodí. Napsal, NA KONCI RANDE S TOU HOLKOU MI DOŠLO, ŽE BYCH ZA NÍ CELÝ ŽIVOT JENOM TAK VLÁL, myslím, že je to pro tento film, kde nosí kalhoty ve vztahu přinejmenším oba dva, příznačné. _____ Není to za five stars, není to ani na four stars, je to jenom "k vidění". Ale přitom je Bellflower důležitej. Nastavuje totiž zrcadlo těm lidem, kteří se dušujou, jak moc je všecko v pohodě. Ale ono kolikrát není... ()
Docela dost silné a syrové nekonvenční drama, kde se Evan Glodell nebál experimentovat a ani jít před kameru zahrát si hlavní roli Woodrova, silně rozporuplnou osobnost. Film o lásce, zklamání, snad hledání sebe sama a rozhodně nečekejte žádné klišé, potažmo snad nějaké patetické scény. Střídaly se tam momenty emotivně silně vyhrocené, které se mnou docela zacloumaly s malinko, ale opravdu jen malinko romantičtějšími, tudíž uvolněnějšími. Pro mě je docela těžké ten film nějak posuzovat, on se musí jednoduše vidět. Ale přiznám se, že na konci jsem trochu tápala jak v mlze, nic to ale neubírá na mém zvláštně intenzivním zážitku z této debutní prvotiny. A málem bych zapomněla i na nádherný soundtrack. ()
Galerie (14)
Photo © Oscilloscope Pictures
Zajímavosti (7)
- Autoři filmu Evan Glodell a Vincent Grashaw zastavili svůj majetek a na celý rok se nastěhovali do nebytových prostor, kde potom film vytvářeli. (Itar)
- Natáčení probíhalo tzv. "guerilla" stylem. Štáb totiž neměl oficiálně povolené natáčení v městské zástavbě, kde se film částečně odehrává. (Itar)
- Tylera Dawsona (Aiden) potkal režisér filmu Evan Glodell v roce 2003 během malého divadelního představení. Poté mu v návaznosti na jeho herecký výkon nabídl roli ve filmu, tehdy ještě ve verzi nasnímané ruční videokamerou, která se z větší či menší části odehrávala v Evanově bytě. (Conspi)
Související novinky
Kurt Russell pronásleduje kanibaly
Úspěch Opravdové kuráže bratrů Coenů a Nespoutaného Djanga Quentina Tarantina oživil popularitu westernů a blíží se hned několik zajímavých projektů. U Pistolnice Jane nikdo moc netuší zda se… (více)
Best of 2011 dle vybraných uživatelů
Další filmový rok je za námi, a tak vám přinášíme přehled nejlepších filmů roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Jako vítězný snímek z tohoto… (více)
Bejt chlapem v postmoderní době není jednoduchý. Všechno se najednou relativizuje, a to včetně tradiční patriarchální společnosti, jejíž hardcore zbytky můžeme najít snad jen v těch nejzaostalejších oblastech západního světa. Nepomáhá tomu ani, že je většina vyspělých ekonomik jednoznačně orientovaná na služby a výroba se přesouvá na ultralevnou pracovní sílu v asijských továrnách. Mizí tak tradiční řemesla, manuální práce, která mužům po staletí pomáhala definovat se fyzicky i psychicky. Navíc dnes nikdo ani nemusí na vojnu. Výkvětem pánské části populace jsou metrosexuální manažeři nadnárodních korporací a starost o tělo se obecně přesunuje do estetické polohy ("chci dobře vypadat", ne "chci mít sílu"). Maskulinita dnes často znamená buď arogantní machovskou přetvářku, nebo se místo ní objevuje hipsterácká zženštilost, pasivní agrese geeků a nerdů neschopných se s kýmkoli přímo konfrontovat, případně pohodlnost maminčiných mazánků žijících i po třicítce u rodičů, "protože se to vyplatí." Má dnešní generace vůbec nějaké přirozené vzory, nebo se vše přesouvá do světa fikce? Budeme-li sledovat vývoj pouze v rámci kinematografie, uvidíme poměrně znatelný posun v tom, co to znamená být hrdinou. Jistě by podrobná studie zabrala mnohem víc místa, než je zde povoleno v komentáři, ale stačí se podívat třeba do 40. a 50. let, kdy v Hollywoodu dominovali přirození alfa samci jako Cary Grant nebo James Stewart. Také Conneryho James Bond se značně liší od toho nového Craigova, jehož postava podléhá objektivizování, tedy něčemu, co bylo vždy vyhrazeno spíše bond girl - dochází k průniku genderových rolí, k nejistotě. (To je možná důvod, proč někteří označovali nového Bonda za zženštilého - nejde tady o nějakou změnu charakteru, ale o změnu způsobu nazírání.) Dnes se dokonce zpochybňují i superhrdinové a ještě se tahle vlna "psychologického realismu", kterou představuje např. Nolan se svými Batmany, oslavuje. Tady se jednak odráží určité společenské tendence, ale zároveň se nadbíhá dnešnímu majoritnímu publiku - nerdům, kteří o sobě pochybují dennodenně, a lépe se proto s takovými hrdiny dokáží identifikovat. Případně se rovnou tematizuje i fyzická ochablost, jako např. v Captain America, a tyhle "power fantasies" jsou pak kompletní. Letos se objevily hned tři výjimečné filmy, které se touto mužskou krizí a únikem do světa filmů nebo videoher (=pohádek) každý po svém zabývaly. Sucker Punch byl velkým diváckým podvodem, který své (převážně nevědomě) misogynní publikum konfrontoval s vlastními návyky a stereotypy, Drive zobrazoval deziluzi "skutečného hrdiny", neschopného žít normální život, a nakonec Bellflower - intimní a drsná osobní zpověď. Film se chlubí svými záměrnými kazy a vystavuje na odiv svoji ušmudlanou, do-it-yourself estetiku, ale tahle rádoby cool (ale uvědomělá!) namachrovanost zcela smysluplně prochází všemi vrstvami Bellfloweru a největšího účinku dosahuje v uhrančivých halucinačních sekvencích. Ono zhlédnutí se ve filmových hrdinech je tady totiž o to tragičtější, protože do značné míry zůstává pouze imaginární. Jeden z filmů roku. () (méně) (více)