Bellflower

Zrod lásky tu byl krásně zobrazenej, přátelství tady bylo minimálně z jedné (Aidenovy) strany čistý jak pramen horské vody, chlapecké/mladické sny a touhy - tohle všechno bylo prima, vrátilo mě to v myšlenkách o 20 let zpátky, tohle bylo fakt jak život sám. Ale od půlky jen depka, zmar, cigára, chlast, hekťáky chlastu, Amíci mají jako národ fakt vážnej problém. A my vod nich ještě trpělivě opisujeme. Nevybrali jsme si dobrej vzor :(. Jsou to looseři. A tohle byl film o looserech. Šlo to zlomit, nešlo..? Kdo ví..? Líbit se mi to ale nemohlo. Ani jako příběh, ani jako film. Přičemž film v tom byl možná nevinně, ale s tímhle příběhem u mě holt nemoh zabodovat. (10.10.2014)

Parádní první část, hned od začátku mě to vtáhlo, ale zhruba v půlce přišel střih, probrala jsem se z opojení a nedokázala se tam vrátit. Jak Evan zarostl nebylo to prostě ono:-) Není to dokonalé, ale autor řekl, co říci chtěl, i když bych s ním polemizovala. Každopádně to musím vidět znovu, aby mi docvaklo pár věcí. Ale obávám se, že Bellflower mohou dát 5* jen chlapci. (02.02.2012)

Na tomhle filmu se mi nejvíc líbila atmosféra dvou naprosto rozdílných polovin. První půlka je taková pohodová romanťárna o tom, jak kluk (nevšedním způsobem) potkal holku, odjel s ní do Texasu a zamiloval se do ní. Ta druhá půlka je o tom, jak všechno jde do háje. Sem tam do toho máte snové sekvence (které působí rušivě a mě osobně spíše vadily), stavbu auta, které přežije apokalypsu a božskou Jessie Wiseman, která doufám prorazí do Hollywoodu. Nejen, že je pěkná, ale takovýhle výkon, klobouk dolů. Bellflower se může zdát jako film o ničem, ale je to vlastně pravý opak - je to film o všem. Což někdy může být stejně na škodu, jako film o ničem. Pokud tuhle větu chápete a rozumíte jí, tak se na film podívejte, měl by se vám líbit. Pokud ne… s tím už holt já nic nenadělám… 80 %. (16.12.2011)

Strašně divnej film. Příběh je divnej, herci jsou divní, prostě všechno je tak nějak divný, ulítlý nebo ujetý. Žádná předem daná šablona, takže nečekejte žádnou klasickou, vztahovou zápletku, ale úplně jiný, novátorský zpracování. Naprosto se vším všudy, včetně vypečenýho konce. Asi budu taky divnej, ale líbilo se mi to a čtvrtou hvězdu přihazuju za skvělej soundtrack. (11.11.2014)

Jen tohle: když na začátku Woodrow balí Milly, bylo mi trochu trapně jak přitepleně mluvil a až ňufal ale zároveň jsem si nemohl nevybavit jak úplně stejně cukruje jeden můj kamarád na svou (americkou) grrrlfriend - jako vejce vejci. Nechtěl bych se slyšet jak se vyjadřuju zamilovaně já, fuj. A to, jak se z týhle rádoby drsný romance přepínáme do (byť patrně fantazijního) módu (sebe)destrukce Hořkýho měsíce - to jsem si málem pustil do kalhot. Kolegyně správně napsala, že tohle je film o neustálý transgresi. Ale vtip je pochopitelně v tom, že klíčovou osobou tohohle neustálýho posouvání hranic je Milly, která je mnohem chlapštější než hlavní hrdina Woodrow - to ona sežere víc švábů, to ona šuká když se jí zachce a to ona je nástrojem pomsty tak chladnokrevný, že se chudák Woodrow nestačí divit. Ona je vyzyvatelem (žena - žena obecně je vyzyvatelem muže v současný společnosti a stojí za ní strašák rovnoprávnosti, ženský hnutí a legislativa tuhle rovnoprávnost nárokující) a on neustále akorát prohrává nebo se snaží seč mu síly stačí, aby si s ním žena totálně nevytřela prdel. A tak utíká do vlastní fantazie. Do fantazie, kde fyzická síla a chlapství zase něco znamená, kde chlap vládne. Pořád si myslíte, že je to náhoda, že tohle hračičkovství, komiksy se superhrdinama, počítačový hry a koneckonců i filmy jsou doménou chlapů? (29.08.2011)