Přelet nad kukaččím hnízdem

Netradiční nejen divácký zážitek. Kdo jej měl možnost vidět, nejspíše nezapomene na tři věci tohoto Formanova snímku. 1/ Louise Fletcherová, před kterou před natáčením přeběhl bazilišek a nalepil jí na obličej kamenný výraz, který z ní udělal ďábelskou, bezcitnou, puntičkářskou a strojovou mrchu, jenž život v psychiatrické léčebně přeměnila na umělé vězení s přesnými pravidly a harmonogramem. 2/ Jack Nicholson, který se zde stal jejím pravým opakem, je živý, cholerický, nespoutaný, věci kolem něj ožívají, protože vnímají tu jeho energii a radost ze života. Jeho McMurphy se snaží pacienty duševně osvobodit a dokázat jim, že se mohou těšit z čehokoliv kolem sebe. Důkazem jest více než dojemná scéna improvizovaného baseballu. Snímek mocně finišuje, dokonce divákovi dopřeje fullkontaktní rozepři mezi oběma lidskými póly, aby v samotném závěru (zatřetí) šokoval, přičemž si vysloužil i tu pátou hvězdu, kterou má ode mě za největší počet otázek začínajících slovem "Proč", které jsem si po jeho skončení kdy položil. 109 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (10.08.2007)

Jack v životní roli a ve Formanově nejlepším filmu. Už chápu ten nával v jeho posteli, byl a vlastně stále docela je ohromný sympaťák. Celou dobu jsem mu fandil, protože mě opravdu skvěle bavil. Ve filmu je i jeho pravý opak. Vrchní sestra je snad nejodpornější postavou v dějinách kinematografie. Neraději bych ji uškrtil. (03.03.2010)

Opravdu dobré a zajímavé dílko. Jacka Nicholsona moc nemusím, ale tady předvádí vynikající práci a jeho McMurphy je opravdu skvěle zahraný a stejně tak skvělý je i Will Sampson v roli mlčenlivého Náčelníka. Vůbec herecké výkony všech jsou obdivuhodné. Blázni jako vyšití :-). Louise Fletcherová je v roli diktátorské sestry opravdu zaškrceníhodná. Formanovo mistrovské dílo. (27.02.2007)

Ano, myslím si, že že tohle je nejlepší filmové dílo všech dob. Strčí jistě do kapsy historickým žebříčkům často dominujícího Wellesova Občana Kanea či na tomhle serveru momentálně vévodící Darabontův vězeňský opus Vykoupení z věznice Shawshank, pojednání v podstatě na stejné téma. Téma svobody, hledání jejích hranic a přijímání konformity života společenství, ve kterém žijeme, či ve kterém jsme NUCENI žít. Osobně mám radši třeba Jarmuschova Mrtvého muže, ale ten je pouze pro výlučné publikum. Formanův majstrštyk je však natočen tak geniálně, že osloví v podstatě kohokoliv. Je to postmoderní umělecký fenomén jako třeba Jméno růže - úžasná detektivka, v které si ale sofistikovaný čtenář najde mnoho obohacujícího, což ovšem čtenář povrchní s lehkým srdcem přehlédne a oželí. Stejně funguje i Formanův strhující film. Svobodomyslnost je tu konceptem, Miloš Forman vlastně točí o hippies, o revoltě proti dogmatické a ustrnulé společnosti, což je jeho celoživotní téma. Herecký koncert v podstatě všech zúčastněných herců (i neherců) v čele s Jackem Nicholsonem bere dech a dějová linka chtě nechtě zacloumá každým divákem. Forman nechává děj plynout a neodvratně se blíží katastrofa, která z povahy tohoto téměř antického dramatu vyplývá. Je to totiž jako život. A jako v životě se toho dalo jistě zkazit mnoho, ale lépe už se tenhle film natočit nedal... (10.12.2006)

Nevýslovný herecký i režijní koncert, založený na výtečné předloze a skvělém scénáři. Těžko říci, komu nejvíce "připsat" sugestivnost Přeletu, zda hereckému ansámblu, který za zdmi světa "nenormality" strávil několik týdnů, aby nasál a absorboval tamější kolorit (a podařilo se mu to dokonale), nebo Miloši Formanovi, jehož citlivá a vpodstatě nenápadná, avšak dokonale natempovaná, režie dodává filmu nádech tichého, podprahového dramatu, které své největší intenzity dosahuje ve scénách skupinové terapie... Nejadekvátnější závěr zřejmě bude, že Přelet nad kukaččím hnízdem je dokonale sladěnou symfonií všech nástrojů, mezi nimiž dominují sólové party Jacka Nicholsona (neuvěřitelně živelného a skutečně maniakálního) a Louise Fletcher (jejíž krásná fasáda ukrývá minimalisticky vyjádřený hrůzný vnitřek). Tichý boj těchto dvou elementů – hlučného bonvivána a buřiče McMurphyho a despotické vládkyně sestry Ratchedové dokonale doplňují menší, ale o to úctyhodněji sehrané herecké party chovanců oddělení. Miloš Forman se ve světě "pošuků" pohybuje s naprostou samozřejmostí, dokumentárním přehledem i bezchybným citem pro vnitřní drama postav. Tenhle obraz individuální svobody a radosti ze života uprostřed světa, který své obyvatele nemilosrdně požírá, strčí i po letech do kapsy vše, co bylo na toto téma natočeno (včetně vykalkulovaného Shawshanku). (13.03.2005)