Bídníci

Oprostíme li se od Hugova románu, pak Bídníky znám (míněn muzikál) už dávno v jejich anglické londýnské verzi. V devadesátých letech jsem ještě tenkrát na LP získal dvojalbum v české verzi s Vondráčkovou, Kornem, Černochem... Tu českou verzi všech těch písní znám nazpaměť a mám je moc rád. Začátek devadesátých let byla ještě doba kdy slovo muzikál neznělo milovníkům tohoto žánru sprostě. Bylo to dávno před libretními perverzemi všech těch Michalů Davidů, Svobodů, Janků Ledeckých či Gábino Osvaldo Soukupů... Říkejte si co chcete, že jim na to lidi chodí, třeba i že jim to hrajou v Žaponsku, ale s tradičním muzikálem to podle mého většinou nemá společného nic vyjma toho zpěvu serebrit a kostýmů. Děsím se co ještě bude zhudebněno. Kdo je další na ráně? Švejk? Masaryk? Jára Cimrman? Havel? Čtyřlístek? Káťa a Škubánek? Zelený Raul? --- Dnes je muzikál něčím obdobným jako správní rady státních firem pro vysloužilé politiky. Trafika. I v muzikálech se recyklují a balí do staniolu dávno vyhaslé hvězdy (třeba i kdysi zářící) nebo naopak předčasně vyhaslé ze Superstar a jiných komerčních hrůz.. Vyjma Karlína, který nabízí většinou klasiku mne o opaku zatím nikdo moc nepřesvědčil. Takže na tohle dílko jsem se opravdu těšil jako na věc čerpající ze staré školyv - byť jsou originální Les Miserables poměrně mladým muzikálem. Plejáda hvězd měla zaručit - a zaručila ! - perfektně zahraný děj (byť velmi dobře známý z románu), zajímala mne spíše ta hudební stránka a schopnost některých hvězd zpívat. Nejsem si jist, že při zpěvu patřil každému ten jeho skutečný hlas. Pokud ano tak někdy by jej bylo lepší předabovat už v původní verzi. Takový Eddie Redmay (Bird song, Pilíře země atd..), které ho mám docela rád měl hlas kastráta a byl jsem tou jeho fistulí skutečně zděšen. Mile překvapil Borat :-) a u ostatních jsme se dočkali kvalitního standardu známého i z jiných filmů který předvedla např. Helena Bonham Carter. Kdo mne dostal byl Hugh Jackman a především Javert Russel Crowe!!! Místy bylo hudební aranžmá oproti zažitému originálu změněno, ale velmi příjemně a nikde nic nevadilo. Paříž byla ztvárněna skvěle i se svým bahnem a kulisám příběhu nelze nic vytknout. Již samo úvodní galejnické zatahování vraku fregaty do doku mně dostalo. --- Ano, je to známý příběh. ---- Ano jsou to i známé písně. ---- Ano - asi je to už kýč. Ale opravdu, opravdu krásný kýč. Až jsem se divil jak moc silně ten notoricky známý příběh i melodie na mne zapůsobily. Naprostá spokojenost, krásný zážitek. Pět stříbrných farních svícnů! * * * * * (27.02.2013)

Hooperovi Bídníci mají jeden problém (pro mne dost zásadní).a to, že se v nich zpívá. Inu, to tak v muzikálech bývá a jelikož jsem jich už pár viděl, tak mě to zase tolik nepřekvapilo, ovšem průšvih je, že zrovna v tomhle muzikálu se zpívá příšerně .. a hlavně pořád. Tedy, ne všichni jsou na odpis, třeba Anne Hathaway si mohla plíce strhat až ji to stálo život a mě si tím získala, ale to co z hrdel (či odkud) vycházelo představitelům Valjeana a Javerta, tedy Jackmanovi a Croweovi, mi trhalo uši .. a nebyli v tom bohužel sami. Časem ještě z malé Cosette vyrostla ta příšerná panenka s nafukovacíma očima jménem Amanda Seyfried a to už na mě šly mrákoty, ovšem ten příběh je naštěstí natolik silný, že jsem to celé (s tampóny v uších) ve zdaru přežil. [OSCAR 2013] .. a sedm nominací na sošku. Pozlacený plešoun za film to určitě nebude, protože tohle je spíše než pocta knize dost prostříhaná úlitba muzikálové předloze, ale o jedné proměněné nominaci jsem docela přesvědčený a to pro Anne Hathaway, která pro roli Fantine obětovala nejen vlasy a kila dolů. Ta scéna, kde v jednom střihu zpívá i Dreamed A Dream je prostě úžasná .. (19.02.2013)

Muzikály nejsou můj šálek čaje a i k tomuto musím být krutý. První půlhodinu jsem uvažoval, že to vypnu – měl jsem problém si zvyknout na zpěv (to se časem poddalo) a hlavně některé nerýmované násilně zpívané dialogy, které byly zpívané jen proto, že jde o muzikál (to mi vadilo celý film). Kdybych měl vyzdvihnout pozitiva – moc se mi líbila ústřední melodie a ve střední pasáži mě chytnul děj; ale byllo až moc okamžiků, které jsem měl chuť přetočit, pasáž na hradbách byla nuda. # [viděno: TV, 5.1] # příběh 5 | hudba 7 | humor 0 | akce 2 | napětí 1 | pustil bych si znovu 3 (09.03.2013)

Filmy, ve kterých se mluveným slovem řekne dohromady 10 vět, to budou mít těžké vždycky, i když jde o muzikály. Bídníci to pak budou mít u diváků těžké dvojnásob. Tom Hooper ale vytvořil tak velkolepé dílo opřené navíc o nesmrtelný příběh, že mu prostě některé zápory musí člověk odpustit. Hooperova snaha nechat herce zpívat "naživo" se sice musí ocenit a v několika sekvencích se mu tato snaha výborně vyplácí a vzniknou tak vlastně nejemotivnější scény filmu. V některých pasážích to ovšem herci zas tolik nestíhají a občas tak jejich zpěv malinko tahá za uši. Ve výsledku ale ta výborná čísla převládají, herci jsou vynikající a po řemeslné stránce už nejde vytknout vůbec nic. Tedy když nepočítáme někdy až odfláknuté masky. Emocí je ovšem i přes některé pasáže stále málo a některé důležité scény, tak působí malinko odtažitým dojmem. I přes chyby mě ale tato muzikálová jízda semlela a hodně jsem si ji užl. (22.12.2012)

// Občas se člověk splete. A jindy musí uznat, že byl tak strašně mimo, až by si za to nejraději dal facku. V close-upu. Za zpěvu Rusella Crowa. S textem písně ve smyslu, že mě čeká věčné utrpení. A do toho by pršelo. (aneb zhruba nějak takhle se cítím potom, co jsem před lety tuhle adaptaci ze zásady odmítal, jako prvoplánový útok na Oscary, nyní - o tři roky později, maximální hodnocení, jeden z nejlépe natočených muzikálů dodnes, totální propadnutí Samantě Barks a utvrzení v tom, že i tříhodinový film nemusí být nutně příliš dlouhý, pakliže má o čem vyprávět) 9/10 (06.02.2016)