Bídníci

Utrpení. Je to solidní řemeslo s výbornou výpravou, kde si nezkušené divačky budou říkat "to byl po dlouhé době opravdu hodnotný a umělecký film". Kvality jsou diskutabilní, můj odpor k tomuto filmovému žánru však nikoliv. Nezachrání to ani zpívající Crowe s Jackmanem, jakkoliv dobří v daných rolích byli. Celou stopáž jsem měl dojem, že kdyby se nezpívalo, byl by to o x procent lepší zážitek. (27.01.2013)

Film, který je výborný v jednotlivých částech, ale už ne tak v jeho celku. Pustit si někdy třeba na youtube jednotlivé úseky, tak jsem unešená a sahám po spoustě kapesníků, ale už dlouho jsem neviděla tak osekanou a zkratkovitou adaptaci. Chápu, že se tomu nedalo vyhnout a už vůbec ne u muzikálu, ale když se dva lidé zamilují pouhým pohledem a jejich jediný společný rozhovor je o tom, jak se jmenují a pak je nám to předkládáno tak, že jsme právě byli svědky velkého osudového milostného příběhu, kdy je schopen jeden pro druhého položit život, to jsem prostě nepřekousla. Ve filmu mi pak chyběl jakýkoliv vývoj postav a nějaký uvěřitelný přerod. To jsou mé výhrady vzhledem k adaptaci díla, nicméně film obsahuje silné a krásné momenty. Za první polovinu bych jednoznačně dala o hvězdu navíc, Anne Hathaway hraje, jako by to byla její poslední role v životě a její I Dreamed A Dream je jasný vrchol filmu, měla jsem pocit, že se mnou nedýchá celé kino. Po vypuknutí revoluce se však pro mě film stal ubíjející, postavy brečí, ale já s nimi vůbec nesoucítila, vůbec jsem si k žádné nevybudovala vztah, a když jedna z hlavních umírajících postav zpívá o tom, jak brzy zavře oči a já se začnu modlit, aby už skutečně ty oči zavřela, je asi něco špatně. Pokud máte rádi muzikály, do kina určitě jděte, toto je ten film, u kterého ani nemá cenu číst cizí komentáře, protože hodně záleží na individuálním přístupu k filmu. Za mě 3,5* (04.01.2013)

Po rozpačitém přijetí Hooperových Bídníků jak americkou, tak českou kritikou jsem byl přesvědčený, že ten film budu upřímně a z celého srdce nenávidět. Do kina jsem šel v podstatě jen tak z povinnosti. Ale dobře jsem udělal, že jsem šel, protože mě Bídníci nakonec úplně odzbrojili a emočně odrovnali. Na začátku jsem se ještě úspěšně vzpíral, ale trvalo to asi jen tři písničky, než jsem se do děje pořádně ponořil. Zbytek stopáže už jsem si to upřímně užíval. Celkově toto muzikálové pojetí považuju za velmi zajímavý experiment - na jednu stranu špinavost, realističnost, na druhou stranu exponované muzikálové herectví, zpěv ... opravdu zajímavý zážitek. Osobně to aktuálně považuju za zajímavější a odvážnější film než přehypovanou Královu řeč, takže si na Toma Hoopera nemůžu vůbec stěžovat (a to jsem před premiérou o Bídnících uvažoval jako o zbabělé sázce na jistotu). 9/10 (15.01.2013)

Nemyslím, že bych byl cynik a pro Bídníky mám slabost už od prvního shlédnutí Jeana Valjeana Gabina tak někdy v osmi letech. Jenže dokud se zpívá, ještě se neumřelo a vyjádření citů v příběhu prostřednictvím písně nějak není můj šálek čaje, jednoduše navzdory tomu, že některé melodie jsou chytlavé a jejich podání jsou úchvatné. Na můj vkus je to příliš stylizované jako divadlo, ne jako příběh, kterému bych propadl. Výprava je skoro až ohromující, ale problém je v tom, že z ní moc neuvidíme, ježto jsou tři čtvrtiny filmu utopené do tmy. Na druhou stranu potěší, že Marius je projednou bílý Evropan a ne něco z kategorie eurokvótního importu (jako u příšerného seriálu s Gérardem Depardieuem). Samotný Jean Valjean v podání Hugha Jackmana je dobrý, ale nějak mu nevěřím stárnutí (opravdu staře nalíčený je až v poslední scéně). Pro Amandu mám slabost už od Mamma Mia, tvářička co i docela slušně zpívá, i když podobně jako někteří jiní uznávám, že Eponina byla hezčí (mimochodem posílat jednu holku získávat info o jiný je tak strašně nechlapský, že se Marius nestydí). Nejtragičtější je samozřejmě příběh Fantiny, to by se jeden styděl za lidstvo, tahle část působila na city navzdory tomu, že se při ní zpívalo. Co se týče Hooperova "experimentálního" podání, je pravda, že šel asi na hranici toho, kam se dá jít při přiblížení muzikálu realitě, ale stejně bych asi radši ocenil normální adaptaci románu. Tři nebo čtyři? V rámci humanity... (27.04.2015)

Zhlédnuto v kině. Dvakrát! Nebudu chodit kolem horké kaše, na Les Misérables jsem se hodně dlouho těšil a proto mě zklamaly první (české) ohlasy na tento film. Nicméně ani ty mě neodradily jít do kina a rozhodně nelituju. Někomu může vadit, že se v podstatě celý film zpívá (opravdu je tam minimum normálních mluvených dialogů) ale to mě na tom bavilo, i když někdy to vypadalo zvláštně. Někomu tady vadí množství close-upů (kamera blízko u tváře) u většiny herců, to mi taky přišlo skvělé, speciálně v hudebních scénách. A stopáž 157 minut mi taky nevadila, speciálně napodruhé to uteklo hodně rychle. Tenhle film totiž má o čem vyprávět, má parádní casting a hlavně každá postava dostane svůj prostor, který využije beze zbytku. Vrcholem filmu byla pro mě píseň "One Day More", kdy prakticky všichni dostanou v této jediné písni své místo a vy si připadáte jako na tom nejlepším kolotoči. Nesmím zapomenout pochválit i kameru, speciálně ty nájezdy (hned ze začátku, například) byly parádní. Je škoda, že na letošních Oscarech to vypadá na rok, kdy bude vládnout film Lincoln, speciálně když Hugh by si toho plešounka opravdu zasloužil (o Anne ani nemluvím, prakticky tam měla nejméně prostoru, ale na její vystoupení jen tak nezapomenete). Na závěr by se slušelo nějaké doporučení, takže - tohle je pouze druhý film, na kterém jsem byl dvakrát za sebou v kině, protože mě opravdu dostal. A taky se mi poprvé a podruhé v mém životě stalo, že kino na konci tleskalo. Byť na pár vteřin a ne celé (někteří se očividně styděli anebo byli zaměstnáni brečením :-)) ale tleskalo. Za mě jednoznačných 100 % s tím, že já byl taky jedním z těch, co tleskal napoprvé i napodruhé. (20.01.2013)