V zajetí démonů

MÍRNĚ SPOILUJÍCÍ KOMENTÁŘ. Při sčítání mrtvých jsem došel jen k jednomu psovi, ale i přesto to bylo děsivé a nervydrásající. Trochu to postrádalo logiku (duch chtěl vyhnat lidi ze svého pozemku, ale na druhou stranu se jich prý držel jak klíště - divné), ale jinak mohu říct, že se to vážně povedlo. Žádný patos, přehnanosti, takové uvěřitelné, přistoupíte-li na tu hru. Sakra, nikdy bych si nepomyslel, že ještě v nějakém současném filmu uspěje ten profláknutý trik s vrzajícími dveřmi. Uf, kupodivu to platí stále a bylo to velmi nepříjemné. V tomto filmu vůbec funguje několik mnoho způsobů, jak strašit. Skoro bych se nebál říct, že tvůrci použili snad všechny. Dokonce i ptáci byli. Splácanina, ale mrazivá. Brrr, ještě teď furt vidím tu Blátotlačku, nebo jak se ta baba jmenovala, jak zírá ze tmy na ty děti. No fuj. Pět hvězd bez mrknutí oka. Ještě stále je mám suché. (24.05.2014)

3:15 zemřeš v Amityville, 3:07 zemřeš tady - to aby si člověk v podobně nesnášenlivých domech natočil na tři budíka a šel si lehnout za psem do boudy.. Je pravdou, že Wan nepřišel s ničím novým, ale to, co důvěrně známe, dovedl k dokonalosti. Haunted House hororů s rezidencí, co vrže, skřípe, bouchá dveřmi a z nájemníků děla vynervované trosky jsem viděl tucty, stejně tak vymítacích filmů s posedlou snahou zabít své nejbližší, kroucením hlavy ve stylu puštíka a nadáváním Ježíškovi, jenže ten hrůzu přinášející Malajec umí pomocí zvuků, timingu scén, kamery i oldschoolové patiny navodit atmosféru, při které vám běhá mráz po zádech olympijské časy a to je jak známo efekt, při kterém divák sám sebe neobelže.. Apropo, absolutně jsem nečekal, že u mě The Conjuring vyvolá Pavlovův reflex - od nynějška totiž dvojí tlesknutí podněcuje reakci v podobě nutné výměny zablácených spodků! To znamená už žádné latinsko-americké tance s tleskáním nad hlavou, šatní moly zabíjet na první dobrou a hlavně, vyhnout se návštěvě divadla, neboť závěrečný aplaus by mohl vyvolat něco vskutku nechutného.. (03.10.2013)

Je to celkom dobrý horor od Jamesa Wana. Má iba priemerný príbeh o jednej rodine, ktorá sa nasťahuje do zdanlivo obyčajného domu na príjemnom tichom mieste na vidieku, lenže už čoskoro si uvedomujú, že tam nie sú sami, obývajú ho temné sily a ich nenechajú na pokoji. A tak si zavolajú na pomoc uznávaný pár odborníkov na paranormálne javy, ale nanešťastie všetci zisťujú, že sily sú omnoho mocnejšie, ako si spočiatku mysleli. So spracovaním som dosť spokojný, ale mohlo to byť ešte o trochu lepšie. Tieto zápletky o prekliatych domoch moc nemusím, takže som bol pripravený na trochu nižšiu žánrovú úroveň, ale aj napriek tomu ma to spočiatku veľmi nepríjemne prekvapilo. Celá úvodná polhodina je až príliš slabá v každom ohľade, jedno otravné klišé vedľa druhého, celé mi to prišlo len nechcene smiešne, až som sa pri tom cítil trápne a filmu som už nedával žiadne nádeje. Ale našťastie potom už ide kvalita prudko hore, mal som pocit, ako by sa vymenil kompletne celý štáb, dej už začne byť konečne zaujímavý, k čomu výrazne napomáha aj prítomnosť samotných odborníkov, čo to celé mimoriadne osvieži, k tomu zaujímavé tajomstvo predchádzajúcich obyvateľov, pár veľmi dobrých nápadov, pričom to už len neustále graduje a tak ma celý tento zvyšok filmu už skutočne bavil. Dosť spokojný som aj po hororovej stránke, ešte tie počiatočné situácie nestoja vôbec za nič, tie sú len nechcene smiešne, ale následne sa už vylepší atmosféra, dobre funguje aj napätie a aj samotné hororové situácie sú dosť zaujímavé, len niekedy už zbytočne prehnané, hlavne tie lietania po izbe. Ale väčšina sa našťastie v rámci možností tohto typu filmu vydarí snáď najlepšie, ako sa dá. Len tých ľakačiek mohlo byť menej, keďže ich vôbec nemusím a otravujú ma. Herecké obsadenie je na tom dobre, samotná rodina je úplne ideálna, ale v tomto prípade ma omnoho viac bavili samotní odborníci, či už hlavný pár, ale aj ich pomocníci. Réžia a technická stránka sú výborné, James Wan aj tentoraz dokazuje, že v rámci žánru patrí medzi najlepších, až prekvapivo kvalitná vizuálna stránka, ale samozrejme hlavne funkčné hororové prvky. Po tej úvodnej časti som mal čo robiť, aby som to nevypol, tak ma to nebavilo, ale som rád, že som to neurobil, lebo ten zvyšok je už ako z iného a hlavne omnoho lepšieho filmu. Ale nabudúce by som ocenil už nejaký iný subžáner. 74% (09.10.2013)

Wan je mistr režisér, o tom žádná. Zvládá svoji práci ve všech žánrech a rovinách. Strašení do třetice, tentokrát už nedopadlo tak grandiozně, pro mne, jak pro spoustu jiných diváků ... Ono co do toho filmu chcete ještě vlepit? V Insidious (2010) a Zlověstném Tichu (2007) se Wan jednoznačně vyčerpal, umístil na plátno veškeré možnosti "strašení" a už prostě v tomto snímku nevěděl přesně kudy kam. Kupodivu netlačil tolik na pilu jako v Insidious a ono to na spoustu diváků zapůsobilo. Zvukové efekty dělají svoje a lidé trávící v útulných křeslech svých 1+1 bytovek u PC jsou najednou vystrašeni z velkých místností, otevřených prostor, zákoutích, starého nábytku a všemožných zvuků, pazvuků a bouchání, které se občas od někud ozvou .. Budiž toto pro moderního diváka zřejmě překvapivý objev, na mne tohle absolutně nepůsobí. Kde je problém nevím, jestli u mne (že nemám strach? ...) nebo u režiséra (že mne neumí postrašit a vylekat...?). Wan se opakuje, vykrádá a s přesností na 5 vteřin se mi dařilo určit, kdy kde co či kdo bouchne, zmizí pod postelí nebo ve skříni. Už tyhle dva blbé kusy nábytku, které se objevují v bubáckých filmech odjakživa mne opravdu nudí ... Pod postelí NIKDO není!! :-) Co by tam dělal, je tam jen nepořádek. Ve skříni, pokud ji používáme taky nikdo není, maximálně kočka ... Obrátky ale film dostane ve třetí třetině, kdy už jde do tuhého, duch či co to je za potvoru, si nebere servítky a jasně si jde za svým. Vymýtání masakr, mám jen slova chvály. Celé je to jako by opravdické, realistické, jako bychom sledovali záběry skutečnosti. Závěrem Wan potěšil, to ano a zvedl u mě laťku o bod víc, protože jinak to byla nuda. Takže 4/5 a na tu dvojku Insidious se Wane už radši vykašli ... ;-) (05.08.2013)

No jasně, nálepka "podle skutečné události" se dnes lepí i na kelímek od jogurtu, protože polské mlékárny odolaly ekonomické krizi, když zbytky kostí encefalopatií infikovaných krav rozemlely i do obalů od tvarohu, čili dokázaly tuky zredukovat na pouhé 3 gramy, protože na větší množství nezbylo místo. True story! Ale že to musel být zrovna osamělý opuštěný a děsivý barák s pochybnou historií v nejzapadlejší prdeli všech prdelí, kde si musíte k sousedům pro vajíčka zaběhnout maraton, to je fakt smůla k neuvěření. Nemohlo strašit třeba na Pařížské dvanáct, u bezdětného homosexuálního páru Ernesta a Milana Gaylodrových, který chová morče, pije filtrovanou vodu a plete růžové buřinky. Kdepak, všechno se to muselo stát přesně podle šablonovité, stokrát omílané konstrukce béčkových hororů. Btw, nedávno jsem shlédnul videonahrávku ze svatební noci svých rodičů a asi si taky nalepím na ksicht "podle skutečné události", protože fakt, že vypadám jako Halina Pawlowská po infarktu, má své důvody. (12.05.2014)