Kids

Clarkov pokus o akési autentické vyobrazenie americkej problémovej mládeže 90. rokov má v mnohých smeroch čo povedať. Páčilo sa mi hlavne vyobrazenie bezútešnej atmosféry detskej drogovej skate kultúry tých čias. Film vlastne nemá ani poriadny dej, asi jedinú výraznú dejovú linku tvorí len hrozba AIDS u hlavnej hrdinky (mimochodom najlepší herecký výkon). Inak je to len o sexovaní, drogovaní a povaľovaní. Zaujímavou otázkou zostáva aj s tým spojená miera rozsahu takýchto "detských flákačov". S tým samozrejme ale súvisí aj hlbší ponor do sveta rodinného sociálneho zázemia takýchto detí, ktorý žiaľ vo filme úplne absentoval. Vlastne až na pár nepodstatných postavičiek tu vystupovali len detskí herci. Bez poznania sociologického zázemia je však problém riešený len neúplne a aj s omnoho menším emotívnym nábojom. Jednoducho pozerať sa celý čas len na detských darebáčikov a ich drogovo-sexuálne výstrelky ma po čase začalo trochu nudiť. Na druhú stranu, zo začiatku ma to trochu šokovalo, uznávam. Vzhľadom na autencitu bolo preto obsadenie nehercov výborným ťahom. Snáď len s malou výhradou k hlavnej chlapčenskej postave odblaňovača, chalan mi ako neodolateľný zvodca panien nepripadal dôveryhodne. V reálnom živote by od dievčat dostal skôr viac prázdnych košov ako ich venčekov, skrátka žiadna charizma. Celkovo snímok hodnotím ako silný priemer na hranici nadpriemernosti, myslím však, že sa z toho dalo vytrieskať aj viac. Našliapnuté k tomu bolo veľmi dobre. 69/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (22.10.2015)

Ťažko povedať, či je zvolený Clarkov štýl úmyselná štylizácia, ktorej zámerom je hlavne šokovať, alebo iba snaha o čo najrealistickejšie zobrazenie života dobovej mladej generácie, poprípade toho, kam by jej chovanie mohlo až zájsť. Asi z každého niečo. Podľa mňa je film prehnaný, ale nepovažujem to za negatívum, pretože vám aspoň na nejakú dobu uviazne v hlave. Za nejaké prevratné umenie ho ale nepovažujem a nemal som nikdy chuť ho vidieť ešte znova. (06.11.2012)

Díky svému silnému společenskému odkazu se Kids mohou i po letech řadit na přední místa mezi snímky, které se absolutně neohlíží na „morálnost“, neustále diváka tlačí do té nejhlubší deprese, kladou tabuizované otázky. Pravděpodobně nejvíce diskutovaným aspektem snímku je jeho přístup k násilí, k sexualitě, drogám a jeho živé vyobrazování. Jeho uchopení je platné i po letech (když se občas z doslechu dozvím, jak se dnešní šestnáctiletí, ale i třináctiletí, baví, tak mi jde mráz po zádech - doba se nenávratně mění, před několika lety si školáci pod lavicí prohlíželi pornočasopis, dnes na školách jedou drogy, v tašce místo učebnic nosí nože), z podobně laděných snímků na mě ale podstatně více zapůsobila například na první pohled průměrná (o to víc zajímavá a působivá) Třináctka režisérky Catherine Hardwicke. (27.07.2007)

Neuvěřitelně přitažený za vlasy. To snad nemůže nikdo myslet vážně, co se v tom filmu odehrává. Netvrdím, že se něco podobnýho neděje, ale takhle to přehánět? Emocionálně na mě film nezapůsobil ani trochu, rozhodně jsem s nikým z hrdinů nesoucítil, to mi spíš všichni přišli debilní a jednoroměrný. Ty vysledky AIDS testů musel odhadnout snad úplně každý a bylo to dost levný. Co jsem ovšem vůbec nepochopil, byl ten závěr. Ta holka hledala toho kluka, co ji nakazil, aby si to s ním vyřídila nebo co, najde a co udělá? Samo že nic. Zatímco on nakazuje právě další holku. Ta holka je navíc zobrazovaná skoro jako světice z jinýho světa, která měla sex jen jednou za život, v tom případě je dost divný, že ho měla zrovna s tím debílkem a ještě trapněji na mě působilo, jak si v tom baru vzala drogu. Její odpor byl opravdu úžasný. "Já to nechci" "Vem si, no tak" "Tak jo, dík". V tu chvíli jsem byl skoro rád, že ta postava má AIDS, protože někdo tak pitomý si to zaslouží. A dost pochybuji o tom, že zrovna do týhle pozice mě chtěl ten děda rejže dostat. Ale jestli jo, tak se mu to povedlo opravdu skvěle a klobouk dolů. A ten kluk co jí znasilnil na konci, byl taky pekný debílek. Poslední věta filmu, jeho věta "Co se to stalo?" Dost divný závěr, o tom že ta holka ma AIDS nemohl nic vědět a nadrogovaný a ožraný jak prase byl většinu filmu, takže jeho výrok byl hodně mimo. A to se ani nezmiňuji o tom zmlácení černocha v parku, to už mi přišlo jako hodně černá komedie. Slabej konec slabého filmu. (05.05.2004)

S Larrym Clarkem jako režisérem jsem se seznámil díky filmu Ken Park, na který jsem tehdy zašel do kina a dodnes si pamatuji jak mě zaujalo, že tenhle režisér se nebojí ve filmech ukazovat věci, které v normálním kině běžně neuvidíte (především tedy sexuálního rázu). Proto jsem byl v případě filmu Kids připraven téměř na cokoliv, a tak mě dá se říci překvapilo, že zde není detailně zabrán nějaký penis, že se zde neobjevují zvrhlosti, atd. Zkrátka režisér Clark asi netočil vždy jen úchylárny (kterou Ken Park bezpochyby je), a o to více mě tedy překvapilo, jak kvalitním a zajímavým filmem snímek Kids je. Zde je totiž úžasný a dá se říci i reálný vhled do života dnešních teenagerů (a neymslím, že by těch 15 let filmu jakkoliv ubralo na aktuálnosti) a do toho, jak to mezi nimi chodí. Nechráněný sex, holky, které jsou pannami se nechají ukecat na laciné řečičky a pak jim mohou zbýt jen oči pro pláč, do toho občas nějaká ta pařba a zmlácení někoho, kdo se jim náhodou připlete do cesty, to je docela zajímavě a hlavně reálně viděný odraz reality života dnešních mladých lidí. A musím říci, že obzvláště při záběrech z té závěrečné pařby jsem si představoval, že takhle nějak v pubertě žila i moje ségra (aspoň z toho, co jsem se o ní dozvídal), a o to více na mě film dokázal zapůsobit. Tohle je hodně kvalitní film o mladých a nejen pro mladé, a proto ho hodnotím velmi vysoko, jsou to čtyři zasloužené hvězdy. (30.06.2010)