Místnost sebevrahů

Film začne celkem nevinně, emo boy Dominik , který se zamiluje do kluka ze školy..Když to ovšem vyjde drsným způsobem najevo,tak začne pravé drama..Internet - místnost sebevrahů - neznámá dívka .. Řekla bych , že pro Dominika "smrtící kombinace" .. Začne se uzavírat do sebe, trávit čas neustále u PC , přestane chodit kamkoliv z pokoje..Vše se stupňuje,až to vygraduje na povrch incidentem odpojení internetu :)) .. Konec komentovat nebudu,to byste z toho pak nic neměli :)) ..Pro mě naprosto dokonalý polský film ..Jsem z toho unešená,psychicky zle mi z toho je dodnes,ale perfektní nápad,originalita..Před hlavním hrdinou smekám - dokonalý herecký výkon (lepší než nějaké světové jedničky) .. (03.04.2013)

K tematike "život je nahovno" to vlastne nie je príliš objavné a hlavný hrdina nesie všetky znaky, ktoré by človek očakával od typického kandidáta na skok do truhly: je to teenager, rodičia sa mu nevenujú, má problémy so sexualitou. Tvorcovia dokonca neodolali a obdarili ho čiernymi vlasmi s ofinou tak dlhou, že ani tričko s nápisom "Som emák lol cmuq" by jeho tendencie nevyjadrilo jasnejšie. Lenže! Bolo by veľkou chybou tento film odsúdiť iba na základe zbytočne okatej a sebaparodickej vizáže hlavnej postavy. Miestnosť samovrahov, aj keď neoplýva ktovieako originálnym posolstvom, absolútne boduje v SPÔSOBE, akým nám toto posolstvo predáva. Iste, treba si v prvom rade uvedomiť, že film je tak trošičku fantasy a že ak by sa opieral o reálne technológie a reálne fungovanie internetu, iba ťažko by fungoval. Akonáhle však divák príjme filmovú realitu, dostane sa mu sviežeho, precízne napísaného, zručne natočeného a vý-bor-ne zahraného (kraľuje hlavne Roma Gasiorowska ako Sylwia) filmu, ktorý sebaisto brnká na všetky potrebné emocionálne struny. Poliaci zabodovali. (07.12.2013)

Poctivá teenagerská emo depka, tentokráte v polském balení. Jakub Gierszal v hlavní roli Dominika předvádí výkon "par excellence", hodný všech cen, jaké lze jen na fesťácích získat. Bolestně krutý scénář a spousta silných a mrazivých scén. Do toho se ještě přidává úžasná hudební stránka, v čele s písní "Nothing To Lose" od skupiny Billy Talent. Sala samobójców mimo jiné ukazuje tu tenkou hranici, kdy se z "nevinné" mládežnické zábavy pod vlivem alkoholu může stát krutý žert, který bude mít devastující účinky na jednotlivce. Jak málo stačí, aby se z jednoho pobavení, ještě spolu s neočekávaným průběhem následujících událostí, stalo peklo, které dovede hlavního hrdinu na okraj. "Uzavřený svět. Otevřené rány.", "Mými kamarádkami jsou žiletky.", "Máš trpět, jak jsi ještě nikdy netrpěla. Máš křičet bolestí.", "Bolest už mě neuspokojuje. Už neočišťuje. Už jsem si na bolest navykla. Překročila jsem hranice. Musíme jít dále, to je rozhodující chvíle..." (14.02.2014)

Naprosto zbytečná filmová póza. Jediné, co potěší, je na středoevropské poměry docela dobře zvládnuté technické řemeslo, jinak je to ale bída s nouzí. Vyčpělé téma emo-kultury, které je zde předloženo tak vážně, že sklouzává do karikatury, k tomu hry jako droga a problémy se sexualitou. Víc už sem toho narvat nešlo. Třešničkou na dortu je ovšem ústřední dvojice, která přehrává tak nemístným způsobem, že film definitivně posunuje do polohy směšné tragikomedie. U dramatického závěru jsem se srdečně rozesmál. Tragédi. (05.01.2012)

Jakub Gierszal má talent, a pan režisér ještě navíc i odvahu. A to je asi tak to nejpozitivnější co se dá o Místnosti sebevrahů říct. Film je výborně technicky zvládnutý, slušně zahraný, a vysoce ambiciózní. Všechno ostatní je na pár facek. Cílem bylo natočit výpověď o emo kultuře, a film propaguje názor že emo je především nevychovaným a rozmazleným spratkem, sugerující ostatním iluzi o své výjimečnosti, ale ve skutečnosti jeho rozhodnutí o bezvýchodnosti vlastní situace není nic jiného než dobrovolná rezignace na odpovědnost a povinnosti spojené s dospělostí. Snímek není žádná sonda do nitra ztraceného člověka, nýbrž drsná demýtizace skleníkového světa adolescentů. dOm!n!K je sympaťák k pohledání, stačilo pár minut a měl jsem chuť zavřít ho do temné místnosti se čtyřmi holými stěnami a s břitvou, a pustit mu nekonečnou smyčku Szomorú vasárnap. Jeho rodiče jsou pro změnu stroje na peníze které tráví výchovou minimum času, ale alespoň mají snahu odčinit své chyby, ať už skutečné, nebo domnělé. K realitě má snímek daleko, a i když se o ni snaží vyznívá spíš jako hyperbola. Nevím jestli to byl záměr, nicméně díky tomu nefunguje ani v jedné ze dvou rovin v jakých by nejspíš měl fungovat. Čili ani jako psychologické drama, ani jako buřičský plivanec do tváře polské společnosti. (25.01.2012)